vojta1

K filmu není třeba miliónů, k filmu není třeba Hollywoodských megahvězd, k filmu není třeba frenetické střídání lokací, k filmu není třeba hromad kostýmů a rekvizit ani obrovské štáby. Stačí trochu dobrých herců, jeden les a jeho cesty, vesnický vůz s koníkem a brilantní scénář realizovaný skvělým režisérem a šikovným kameramanem. Negativa válek ukazované na příbězích kmánů bývají obyčejně k vidění, nápad s pohybem od nikud (začátek filmu) nikam (konec filmu) na voze taženém koněm už zavání netradičností. Sugestivní záběry na sekyru připevněnou pod vozem a s ní spojené věčné mene tekel brousí napínavou atmosféru. Proměna ženského kočího v lesní přízrak pohybující se v mlze je podvědomě nepříjemná. Precizně nalezené kompozice záběrů vyhozených zbraní z vozu jsou podbarvené vynikající varhanní hudbou. Delikátní filmový zážitek, který je přes neustálý pohyb vozu perfektním komorním dramatem s jeho hlavní devízou - piplavým vykreslením postav.

V Hoří má panenko se dlouho mluví o sekyrce pro bývalého náčelníka hasičů, ačkoliv sekerka v krabičce ve skutečnosti už není. Tím se skvěle násobí trapnost situace. V tomto filmu postavy mluví o skvělých textech písniček, které jsou ve skutečnosti ubohé. Dociluje se tím stejné trapnosti jako v Hoří má panenko. Bohužel to nebyl záměr, ale to autoři naštěstí asi neví.

Klišé na druhou. Spíš klišé na entou, kde n je klišé. Tedy klišé na klišovatou. Bohužel jsem tenhle film neviděl dřív v hlubokém dětství, pročež neoplývám tou melancholií, která mi umožňuje dát lepší hodnocení horším filmům. Přesně tohle letí v Bollywoodu, ještěň že už jsme trochu jinde. Doufal jsem, že P. Swayze opravdu odjede na vždy a letní láska skončí stejně rychle jako začala. Není tomu tak, bohužel se vrátil a vyrval filmu poslední šance na lepší hodnocení. Pomádě nesahá tento film ani po kořínky vlasů.

Motivace vojáků dohnaná ad absurdum skvěle funkčními prostředky. Nejlepší scéna z celého filmu, která je implicitně neskutečně pregnantní. Szpilman si vezme darovaný něměcký kabát a zapomene si ho sundat, když se přiblíží rudá armáda. Tak málo stačí, aby po sobě lidé měli důvod střílet. Není třeba nenávisti, xenofobie, strachu o vlastní život. Stačí mít ten špatný kabát. Pianista si toho tolik prožil jako oběť a přesto ho málem zastřelili jen pro to, že na sebe oblékl kůži německých důstojníků.

Většina komentářů si samozřejmě všimla oslnivého výkonu Šejbalové v hlavní roli. Bohužel málokdo si všiml, jak příšerně je napsaná postava Jany a jak ještě příšerněji je zahraný otčím Bobeček. ___JANA - Scéna, kdy se představuje Janina nevinnost a ona běhá po louce v !bílých šatech! a chytá !běláska!, přičemž neopomene roztomile zakopnout, je příliš kýčovitá, příliš okatě zdůrazňuje to, co che zdůraznit - Janinu panenskou blánu, která ji dělí od světa. Sice přijela z kláštera, pročež se dá předpokládát, že bude nevinná, ale režisér v případě této scény totálně překročil pro mě únosnou hranici kýče. A to není vše, dalším trnem v oku je je Janin útěk a zaboření se plačky do postele...___BOB - Bobeček není filmová postava, ale filmový panák nebo filmová loutka, která má pár grimas a podivné umělé pohyby. Zamilované scény s Janou jsou odstrašujíí jeho kovovostí. Po Klárou vynuceném polibku Janě se na jeho tváři rozhostí něco, co má představovat zamilovanost a útrpnost najednou a zatím Bobeček vypadá spíše jako vyoraná myš. Když Klára přeruší jeho krásný zpěv a hraní na harmonium kvůli chloupku na jeho čele, jsme svědky Bobečkovy grimasy přímo trpitelské, které by se svoji intenzitou hodila spíše na ukřižovávaného Ježíše než na pouhé přerušení krásné poetické chvilky. Tato scéna je pokažená opačným způsobem než běláskování Jany. Napsaná je podle literární předlohy skvěle, ale Doležal ji úplně potopil.___PODIVNOST NOVĚ VZNIKLÉ LÁSKY - láska, která očarovala otčíma je zakořeněná pouze v kontrastu k jeho ženě a v přitažlivosti fyzické, zdá se. Vůbec nám není ve filmu naznačeno, za co by mohl Bob obdivovat Janu kromě toho, že byla o 50 let mladší než jeho žena a tomu úměrně krásnější. Klášterní vzdělanost? Nějaký rozhled? Inteligence? Nic, Jana je prostě ztělesněná nevinnost a nic víc!___KLÁRA - vynikající herecký výkon, který filmu vysloužil 3 hvězdy. Hnusnost Kláry vyteče ven jako dlouho utajovaný špek, přeteče přes sukni a z rázné krutyně se pomalu stává roztřesený neurotický rosol, který umírá. Bravo!

Útěk z Ameriky do Ameriky, z ponorky do ponorky, z nudy do nudy. V tomhle filmu děj supí dopředu jen proto, aby se zjistilo, že to, co se doposavaď stalo bylo úplně k ničemu. Gumující oko televize, které každou chvíli na někoho mrká, nechává diváka spolknout ostnanej drát z plyše. Vypadá to hrozně, ale ve výsledku to jen trochu lechtá v břiše. Zdá se, že postavy ve filmu mají ze sledování obrazovky to samé co my sledujíce pouze blikající světla v očích maďarů a slyšíce zvuk. A hromady staniolu a plastovejch příborů proudí z bytů proto, aby se nemuselo mejt nádobí. Po stopadesáté nám je naservírovaná Amarican nightmare, která stále ukusuje křidýlka přistěhovalcům. Jenomže na tenhle film se lidé střihu hlavních postav nekoukají, případně jej rychle vypínají po 5ti minutách. Vzdávám Jarmuschovi hold za to, jak nuda sálající z jeho filmy přeskakuje na diváka. Já jsem se chvílemi tak nudil, že jsem listoval v televizním programu, abych zjistil, co dávají druhý den. Paradoxní je, že v případě Stranger than a paradise je to pro autora vlastně lichotka. Nic se nestane, když pár scén nevidíte, můžete si klidně odskočit a tím pouze umocníte svůj zážitek, protože po návratu zjistíte, že se až tak moc nestalo a že dialogy jsou pořád stejný a prostředí stejně tak. Vaše návštěva záchoda vlastně zapadá do koncepce filmu a je jím defacto vynucována. Film je tak zajímavě apelujícím a je k uzoufání nudný.

Kameramanské cvičení s nápadem a pointou. Zhotovování dětského portrétu očima dítěte s minimem textu. Hra se světlem, tak nutná pro všechna kameramanská cvičení, v černobílé vynikne a ukáže nám, kolik mají tyto barvy vlastně odstínů.

Film možná vznikl díky něco za něco taktice - Ty jsi o mně napsala knihu, aniž bych tomu mohla zabránit a já teď natočím film o tom, co si o tom myslím já, Ty mi tam mami musíš účinkovat a nemůžeš tomu zabránit. Dokument je docela zajímavý už kvůli tématu, kterým se zabývá. Táže se, zda měla matka právo příběh napsat, zda měla použít zápisky z intimních deníků... Je obohacen osvěžujícími nápady - skupina lidí předčítá úryvky z knihy, a tak symbolizuje veřejnost, která si tak sáhla příliš hluboko do kapsy jednoho intimního vztahu. Bohužel dokument sráží zbytečné nefunkční nápady - nemocniční postel a na ní chvílemi ležící postavy. Bůh a Marika P. vědí, proč nevystřihla kousek, kde si sundavá boty. (pro nastínění motivací a atmosféry tohoto dialogu stačilo pár poznámek matky o tom, že neví proč se to točí a co bude říkat).. Název je geniální.

Škoda krátké minutáže. Video je perfektní a ze střihu a úhlů záběru čiší bojovnost tohoto sportu. Na více hvězd je video bohužel příliš krátké.

Do konce dotažené chápání filmu jako pohyblivých obrázků. V případě filmu Pád jsou to spíše pohyblivé obrazy. Děj není tak slabý, jak se mnohokrát v komentářích objevuje. Vztah zraněného kaskadéra a malé holčičky tak slabý není. Navíc vzájemné ovlivňování reality nemocnice a fantazie 5ti hrdinů není krystalicky průhledné, protože divák v druhé půlce neví, jak se bude dále vyvíjet. Film naštěstí nechává otevřenou i možnost kaskadérovy smrti. Zajímavá je Tarsemova inspirace starými vzory. V Mahábháratě moudrý učitel Bhíšma na konci dlouhé bitvy propíchán stovkami(s indickým citem pro přehánění možná tisícovkami možná miliony) šípů, na které ulehne přesně tím způsobem jako černý otrok, po několika dnech filosické debaty, zemře. Tarsem si z příběhu vzal pouze nápad lůžka z šípů a tam jeho inspirace končí. Můžeme ho obviňovat z mělkosti, ale o víc mu asi nešlo a nemuselo jít.