frho

Zde nemohu být objektivní. Na LOTRovi jsem vyrůstal a byl, je a bude to můj nejoblíbenější film všech dob. Jeho nespornou genialitu jsem samozřejmě řádně docenil až ve vyšším věku a pří každém dalším zhlédnutí se o ní přesvědčuji víc a víc. Jen jedna věc mě mrzí, že si film nemůžu jednou vychutnat na velkém plátně a tak, jako bych ho viděl poprvé.

Dvanáct výborných herců, jedna místnost a skvělý scénář mohou dát dohromady jeden z nejlepších filmů, co jsme kdy viděl. Miluju soudní dramata a tohle se řadí k těm nejlepším.

Jak poznám výjimečný film? Tak, že ve mě po prvním zhlédnutí zanechá určitý pocit, který nedokážu definovat. Pocit, který jsem zažil jen u dvou filmů, u Vykoupení z věznice Shawshank a podruhé právě u Interstellaru (a to potom, co jsem na něj náhodou narazil při přepínání mezi tv kanály!). Pokud ve mně film zanechá tento pocit, který se vyznačuje tím, že na film ještě dlouho po zhlédnutí musím myslet, srovnávat si v hlavě co jsem to vlastně viděl a nejradši bych si ho hned pustil znovu, jenže to neudělám, protože se bojím, že bych se o ten aktuální pocit připravil, vím, že jsem viděl něco mimořádného. A i kdyby pak všechny recenze a kritiky říkaly opak, pro mě se takový film navždy zařadí do osobní "zlaté kolekce".

Moje nejoblíbenější Tarantinovka. Legendárními hláškami nabitá záležitost, které dle mého na kvalitě velmi přidává různorodá kombinace jazyků, kterými se ve filmu mluví (tento faktor by podle mě prospěl i mnoha jiným filmům, i když ne každý by to uměl pojmout tak skvěle jako Tarantino). Scéna s italským štábem nebo přestřelka (slovní i skutečná) v hospodě budou už navždy patřit ke klenotům kinematografie. A Christoph Waltz je génius.