Flopps

Za každou cenu dát najevo, že tentokrát je to tak trochu staromilská zábava. To bylo první, co mne napadlo, když jsem spatřil úvodní scénu nového Indiany Jonese. Jakoby Lucas a Spielberg hned v prvních minutách opatřili svůj film odkazem na slavné American Graffiti a zdůraznili tak, že jejich padesátá léta jsou pravá a nefalšovaná. Že jsou zpět a nehodlají měnit nic na tom, jak oni vyprávějí své příběhy. Zbrusu nový Indiana Jones skutečně (a je to dobře) rezignoval na styl nových filmů. Spielberg a spol. Před námi rozehráli nové dobrodužství oblíbeného hrdiny tentokrát z roku 1957, ale filmových jazykem osmdesátých let. Lovci pokladů a jiné další klony jsou tak opět odsunuty kamsi do stínu. Překonat modlu je těžké. Nový Indiana Jones vlastně začíná tam, kde končí vyprávění prvního dílu. Vzpomeňme si na poslední záběr, kdy archa úmluvy končí v jakémsi tajném depozitáři a skladu, kam vláda USA schovává věci, o nichž by běžný občan neměl nic tušit. Indiana Jones unesený ruskými agenty se ocitá na proslulé základně v nevadské poušti a samozřejmě uniká. Prvních patnáct snímku člověka nenechá na pochybách, že se skutečně legenda vrátila. Tvůrci se však až příliš snaží hned z počátku říci, že Indy se nesmí brát až příliš vážně, že hybnou silou je zde především nadsázka. Jak jinak si vysvětlit několikrát zopakovaný vtip s vyčuhujícími svišti z nor? Následný jaderný výbuch je možné také chápat jako nadsázku, ale zde již scénář možná trochu přestřelil. Ono, oživit po téměř dvaceti letech legendu, není jednoduché. Napadá mne mnoho výhrad. Příliš se pitvořící Cate Blanchett v roli ruské špiónky, rock´n´rollově seknutý Shia LaBeouf.... V kině jsem seděl, občas se ošíval, občas zlobně odfukoval, ale posléze jsem zjistil, že si to opět celé užívám. Vrátil jsem se do let své puberty, kdy jsem Indyho zbožňoval a hltal v kině Alfa první díl. Samotná zápletka má otisk reálného světa. Mýtus křišťlových lebek skutečně existuje a na tom tvůrci postavili výborně fungující příběh – rozhodně funguje víc, než indiánské velkoměsto v podzemí u Lovců pokladů 2. Indiana Jones a království křišťálové lebky je důstojným pokračováním slavné série.

Po čtyřiceti minutách velmi pomalého až rozvleklého tempa jsem začal na rychlost 2 posunovat na DVD "děj" kupředu. U mě dobrý je snad nejtypičtějším českým filmem - absorbuje do sebe snad všechny neduhy. Zoufale nudný a nenápaditý scénář, pomalé tempo vyprávění a příběh, který je naprosto o ničem. Hledat v U mě dobrý srovnání s Podrazem je podle mého urážkou George Roy Hilla, který natočil v roce 1973 svižný a vtipný příběh. Na to Hřebejk nemá ani z poloviny. Jeho hrdinové se k samotné akci dostanou vlastně až v úplném závěru. Do té doby musíme přetrpět seznamování se všemi postavami a poslouchat zcela zbytečné tlachání v kombinaci se situačním humorem, jehož rytmus a rychlost je pomalejší než želví tep a chůze. Nepochopitelný je i výběr hudby, která paradoxně snímku ještě ubírá a tragicky jej zpomaluje. Film má být nostalickou vzpomínkou na devadesátá léta. Jenže jestli se příběh odehrává u řeky a v zahrádkářské kolonii tři čtvrtiny filmu, pak onen odkaz jen velmi těžko pochopíme. V takovém prostředí se totiž zastavil čas již před hodně dlouhou dobou a občasné narážky jsou více trapné než vtipné.