wayne99

Není to tak úplně komedie, spíš takové ne moc optimistické rozjímání o životě. Luku Wilsonovi role neobratných mladíků sedí, podobnou už si zahrál ve filmu Pomoc! Já mám rande. Tady jde dokonce tak daleko, že se účastní aukce, kde se nabízí jako společník. Nakonec ho za 100 dolarů vyhraje nymfomanka Kristin Lehman. On sám ale daleko víc touží po Lorně, která ho zpočátku odmítá a raději navštěvuje bary pro osamělé, kde přitahuje pozornost různých podivínů. Další postavu ztvárnila Janeane Garofalo, která se objevuje snad ve všech filmech, kde jsou ve vedlejších rolích domácí zvířata, např. Proč kočka není pes? Jejího záletného manžela hraje režisér filmu Bruce McCulloch. Sice se někde psalo, že se to odehrává v Torontu, ale při sledování filmu to nepoznáte, snad jen, že tady hraje spousta kanadských herců, např. Natasha Henstridge, Harland Williams, Kathleen Robertson, Mark McKinney a mnoho dalších.

Na první pohled by se mohlo zdát, že je to oddychová, možná trochu nenáročná romantická komedie. Vtipné scény vyplývají tak nějak z děje, naopak násilné pokusy o humor moc nefungují a to je asi jediný slabý místo filmu. Možná proto ho spousta lidí přejde bez povšimnutí, ale o tom tenhle snímek není. Celý film se odehrává v New Yorku, z velký části v nádherných interiérech známého hotelu Plaza, nebo v Central parku a je velmi dobře obsazený – krásná Natasha Henstridge je určitě největší tahák filmu, jejím protějškem je sympaťák Michael Vartan. Druhou dvojici tvoří drsňák Michael Rispoli a prostořeká Olivia d`Abo, kterou si můžete pamatovat jako Karen, starší sestru hlavního hrdiny ze seriálu Báječná léta. Určitě jde o jeden z nejkrásnějších filmů s Natashou Henstridge, která takových pohodových snímků moc nenatočila. Právě tady nezapře svojí původní profesi modelky, působí decentně sexy, třeba při večeři v hotelový restauraci je opravdu nádherná. Pro její fanoušky je tenhle film nutnost, tím spíš, že nic podobného (kromě Samotářů v New Yorku) nenatočila a nejspíš už ani nenatočí. Navíc moc nechybělo a vůbec se to nemuselo dostat do distribuce a to by byla velká škoda, protože je to hodně příjemná záležitost. Steven Feder natočil film v roce 1998, ale kvůli různým smluvním problémům byl uvedený až o dva roky později.

Vynikající seriál z nočního Los Angeles, který u nás v roce 1996 pod názvem PŮLNOČNÍ LINKA vysílala televize Premiéra, reprízovala TV Prima o čtyři roky později. Je o bývalém policistovi (Gary Cole), který se po odchodu ze služby, kde omylem zastřelil svého parťáka, stává „Nočním vlkem“ na jenom soukromém rádiu. Jeho krásnou šéfku hraje Wendy Kilbourne. Na komeční televizi velice povedený český dabing - hlavní role Simona Postlerová a Libor Hruška.

Přestože se většina filmu odehrává v nějakém sklepení, nebo katakombách (vypadá to jako zdevastovaná kasárna po odsunuté Sovětské armádě), tak při těch pár scénách zvenčí máte pocit, jako že to všechno důvěrně znáte – na silnicích není asfalt, ale dlažební kostky (kočičí hlavy), v ulicích staré plechové popelnice (bobry), pavlače a zděné činžáky, uvnitř dveře s klikou, do stran otevíratelná okna, kolem schodiště barevná malba (sokly) apod. A když potom místní policie přijede v bílo-žlutém žigulíku a další dvojice v novější bílo-zelené Nivě, řeknete si – tohle se muselo natáčet u nás. Bohužel je to asi to jediné, co je na tomhle filmu zajímavý a kvůli čemu stojí za to se na něj podívat. Prakticky od první minuty až do konce tam hrstka policistů nahání nějakýho zmutovanýho šílence – vůbec to nepřipomíná celovečerní film, je to spíš taková akční televizní hra. Jenom mi přišlo divný, proč tenhle chlápek, který brutálně likviduje všechny kolem, nikdy nezaútočí na Natashu, i když k tomu má několik příležitostí – ale na druhou stranu, při pohledu na tak nádhernou ženu, ani já bych to asi nedokázal.

Celkem dobře natočený sci-fi horor, který má dobrou atmosféru a nepostrádá napětí - bohužel trochu ho sráží nepovedený český dabing. Zejména způsob jakým je namluvená hlavní hrdinka je zarážející a taky hlas Jana Přeučila se k Benu Kingsleymu vůbec nehodí – ale on se do tohohle filmu nehodí ani sám Kinsley, role ve scifi hororu mu vysloveně nesedí. Naopak sehranou dvojici tvoří Michael Madsen + Marg Helgenberger a vynikající je Forest Whitaker jako psychotronik Dan. Malou Sil si zahrála Michelle Williams, roli dospělého monstra pak převzala debutující kanadská modelka Natasha Henstridge, která v té době neuměla příliš hrát - ale v tomto případě je to ku prospěchu věci, protože to jenom zvýraznilo dojem z její postavy, která nepochází z našeho světa a necítí se tu jako doma. Film je napínavý až do konce – jenom závěrečná scéna mi přijde až moc jednoduchá, zmutovaná Sil mohla své pronásledovatele potrápit mnohem víc. Natasha Henstridge je moc hezká, ale nechtěl bych dopadnout (jak říká Forest Whitaker po každé vraždě) jako odmítnutý samec.

Zvláštní že snímek na podobné téma - Sněžní psi (ve kterém najdeme pitomosti v podobě mluvících psů na Havaji apod.) má mnohem lepší hodnocení. Tady je příběh alespoň postaven na skutečném závodě, který se na Aljašce každoročně koná - Iditarod Trail Sled Dog Race. Podíváte se taky do kanadské hospody, poslechnete zdejší muziku a poznáte pár místních zvyků – zatloukání hřebíků do prkna holou rukou a vítání nováčků v podobě vyhazování na plachtě, ze které se dříve vyhlíželi velryby. Většinu lidí pravděpodobně odradí Skeet Ulrich v hlavní roli, který opravdu poněkud přehrává, ale vše vynahrazuje vynikající český dabing - Leslie Nielsen (Vladimír Brabec), Rick Mayvall (Václav Knop), Natasha Henstridge (Dagmar Čárová) a nejde se zde i spousta povedených hlášek - např. když zženštělý Mayvall říká: „Jako bejvalej polda každého jednou dostanu.“ a Nielsen na to: „Mě ty vaše sexuální historky nazajímaj!“ Nebo když Ulrich, rozhodnutý absolvovat závot, sebevědomě pronese: „Nezapomeň, i ta největší cesta začíná prvním krokem“ a Natasha mu odpoví: „Jo, to padnutí na prdel taky.“

Válečná romance je velmi zajímavý a na dobu svého vzniku zcela netypický sovětský film (také jeden z komerčně nejúspěšnějších). Vypráví příběh neobvyklého manželského trojúhelníku – veterán Saša se počátkem padesátých let potká v Moskvě se svou frontovou láskou Ljubov. Nyní však žije ve šťastném manželství s kultivovanou Věrou. Náhodné setkání zcela rozloží jejich dosavadní soužití. Režisér Pjotr Todorovskij se narodil na Ukrajině, v roce 1943 odešel na frontu jako velitel ženijního oddílu a válečné zážitky se mu staly celoživotní inspirací. V tomto snímku se autorsky podílel i na hudební stránce filmu, která hraje v milostném příběhu vždy nemalou roli.

V žádném případě se nejedná o špatný film, dokonce bych řekl, že je to jeden z nejlepších – silně emotivních snímků, který byly u nás krátce po revoluci natočený. Je o síle a lámání lidského charakteru, vůli, lásce a strachu. Pohledný třicátník – sólista, houslista a zpěvák lázeňského orchestru má pochopitelně zástupy ctitelek. On si ale vybere mladou židovku, se kterou se krátce před válkou ožení. Jenomže pak přijde Mnichov, okupace a nastávají první problémy. Ze začátku tomu statečně čelí, mění působiště, aby byl míň na očích, ale nakonec podlehne nátlaku nacistů a začne žít na zkoušku odděleně od své rodiny. Pak se ale se svojí ženou rozvede a přichází to nejhorší. Scéna ve který zpívá v čele orchestru svojí nejslavnější píseň: „Jsi nejkrásnější nástroj co znám…“ zatímco kolem prochází jeho žena s malou dcerkou, v rukou kufry a míří k transportu je hodně silná. Ale ani potom nemá klid – začnou ho pronásledovat výčitky svědomí a svůj pocit viny utápí v alkoholu. Postupně se z něj stává troska a jak říká jeho milenka, z krále kolonád se stává prase kolonád. Na konci války je už úplně vyřízený, dalo by se říct, že se pomátne a z posledních sil se doplazí do míst kde vyrůstal. Tam ho taky najde malý kluk a říká: „Táto, tady je taky jeden!“ „Ale co děláš, ten je přece od nás. To všechno ta zkurvená válka…“ Hlavní roli vynikajícím způsobem ztvárnil neokoukaný a široký veřejnosti téměř neznámý Josef Novotný.

Když tenhle film přišel začátkem devadesátých let do kin, byla to absolutní špička. Postupem času ale jeho napětí a kouzlo nějak vyprchalo, dokonce když jsem nedávno půjčil nahrávku svýmu známýmu, řekl mi, že u tohohle erotickýho thrileru usínal! Je pravda, že Mickey Rourke, kterej měl tehdá nakročeno k parádní kariéře, snad dneska už ani nehraje a Kim Basinger přešla postupně do vážnějších rolí. Pro mě to ale zůstane napořád vynikající film a scéna kdy Kim Basinger přijde do restaurace převlečená za chlapa a v kvádru je nádherná. Taky si vzpomínám, jak na tenhle film lákaly v našem prvním soukromém rádiu. Jedna moderátorka tenkrát řekla: „Pokud budete chtít sbalit nějakou ženskou, tvařte se jako Mickey Rourke ve filmu 9 a půl týdne. No a když to náhodou nevyjde, tak jste se netvářily jako Mickey Rourke, ale jako Ivan Trubkovič.“

Není to tak špatný, jak by se na první pohled mohlo zdát. S trochou nadsázky českej Top Gun, ale spíš taková malá politická agitka. Film je natočenej daleko střížlivějc než vlastní kniha – ta začíná předmluvou, ve který se píše: „Našli se před časem jedinci, kteří celé období od Února začali špinit. Znevažovali výsledky nesmírné a obětavé práce statisíců komunistů a dalších slušných lidí. Těch kteří vybudovali za čtvrtstoletí dílo, jenž nemá v celých dějinách obdoby.“ Ale i ve filmu je celá řada slušných hlášek: „To jsme to dopracovali! Komunisti nám utíkaj za hranice!“ Srandovní na tom je taky to, jak je snímek obsazenej – hlavního hrdinu hraje Jiří Bednář, který předtím natočil film Nebeští jezdci. Tady představuje mladýho kapitána-politruka, kterej s nostalgií a radostí vzpomíná na báječná padesátá léta – dobu, kdy západní letci mizeli v lágrech. Celý to tak trochu zachraňuje Martin Růžek, jenž hraje stárnoucího generála a dává filmu přece jenom trochu lidštější podobu. Na svý si přijdou hlavně milovnicí aeroplánů, ve filmu se objevuje celá řada letadel, který už jinde neuvidíte – vrtulový stíhačky přestavujou cvičný Jaky 11, MiGy jsou původní a dopravní letadla jsou dosluhující Iljušin Il-14.