KeskarM

Wes Anderson se mi tentokráte trefil do noty. Dětský svět plný nepochopení, ale i snů a touhy po útěku. 60. léta, skauti, podkolenky a až nevhodně krátké sukně malých školaček. "Malý elektronický metronom nastaví takt. Jako první: harfa. Dále pizzicato cella. Flétna a pikola. Elektrická kytara. Ukulele. Klasická kytara. Bendžo. Tenké dřevěné špalíky. A další dvě harfy. Varhany B-3 hammondky. Celesta. Vibrafon. A piano. Pizzicato housle. A kontrabas. Zvony, tubular bells. A zvonkohra. Ride činel. Činely. Virblové bubny. Velký buben. Tympány! Šestnáct barytonů. Xylofon. Fagoty. Klarinet. Francouzské rohy. Tenor saxofon. Pozoun. Tuba! Trumpety. Triangl."

Martin Scorsese a jeho snaha představit Ježíše Nazaretského jako další rozporuplnou postavu ve své kinematografii... Mesiáš a obyčejný člověk. Síla víry a vlastní lidská touha jít po správné cestě osudu, v jehož každé zákrutě může číhat ďáblovo pokušení. Snímek, který bude ještě dlouho doznívat a to nejen díky hudbě Petera Gabriela. Oceňuji s jakou citlivostí Dafoe postavu ztvárnil (porovnávám s Pasoliniho Evangeliem 1964), paralelní vyprávění možného, dnes bych asi užila termín puzzle film či komplexní vyprávění...

A s tím tyranosaurem na heliportu budou dělat co?... Přes nudnější začátek ke konci lepší, prvních 30 minut jsem protrpěla. Rodinné drama aka "chceme se rozvést, tak svoje děti pošleme k jejich nezodpovědné tetě na jedno z nejnebezpečnějších míst na světě" mne nějak nebere... Co se mi ovšem jakožto "pamětníkovi" Jurského parku z roku 1993 líbilo velice byly ony intertextové citace a vtipy rozeseté napříč celým snímkem... a vlastně i ten závěrečný Rexův návrat do děje. Plus body za Jakea Johnsona :-) Nic moc jsem nečekala a dostala pořádnou dávku nostalgie a vzpomínek na tu dětskou hrůzu, když jsme doma koukali na původního Spielberga v televizi a já se choulila pod dekou s oblíbeným plyšákem.

Moje první setkání s Jarmuschem. Definitely in love. Tildu Swinton jsem měla doteď spojenou s depresivním We Need to Talk About Kevin, Toma Hiddlestona s iritujícím Lokim a jsem ráda, že mne to neodradilo. Jarmusch natočil tu nejromantičtější upírskou variaci posledních let. Skvělý soundtrack, retro nálada, knihy everywhere... čas a láska plynoucí v kruhu. Yeah, I'm definitely in love with these lovers!

Nekompromisní černý humor a britský k tomu. Ian McKellen a Derek Jacobi glosující sebe samé. Stárnoucí pár gayú, z nichž jeden nebyl ani po čtyřiceti letech schopen říci o své orientaci vlastní matce. Humor založen na značné repetivnosti a vytváření gagů (představování Violet Ashovi, zjišťování zda Baltazar ještě žije pomocí násady od koštěte, Stuart aka hospodyňka, Freddie coby nejlepší přítel Judy Dench,...) Ze začátku toporné, avšak vtipnější s přibývajícími díly. //"Podívej v tomhle klubu je někdo starší než my!" // "To je zrcadlo." // Mám pocit, že Samuel Beckett by byl z tohodle sitcomu nadšen stejně jako já. Hlavním kladem je především herecké obsazení ústřední čtveřice (Freddie, Stuart, Madame Maxime Violet a Ash), které vyzdvihuje - jinak vlastně celkem průměrný - scénář do nebezkých výšin černého, místy až morbidního, humoru.

Dokonalost! Míra vtipnosti se exponenciálně odvíjí od počtu vašich známých a přátel, kteří trpí onou diagnózou známou jako IT, v horším případě s podobným individuem sdílíte jednu kancelář, v tom nejhorším pak svoji domácnost. A ano. Většina vtipů a gagů tohoto seriálu se skutečně zakládá na pravdě! Upřímně můžu napsat, že mám pro Jen opravdu to největší pochopení. A gothic Richmond zůstává mou nej WTF seriálovou postavou vůbec. Další z britských seriálů, u nichž bych uvítala spíše americký model (22) a ne pouhých 6 epizod na sérii. I díky tomu si však udržuje konstantní úroveň a končí v nejlepším, jak to má být. Scénář psal Graham Linehan (Black Books). // Roy: You know one woman who isn't obsessed with shoes? // Moss: No, but I only know one woman, and she just left the room shouting "THE SHOES!"//

To se takhle potká sedm herců a jedna Song Ji-hyo. Running man patří k těm korejským variety show na jejichž geniálnost člověk přijde až časem. Původně zhodnoceno jako primitivní zábavný pořad. Závislost však roste s každým dílem, jak se prohlubuje roleplay základní (nyní sedmičlenné) sestavy moderátorů. Monday couple, Commander & Ace, Dumb Brothers.... Dokoukáno cca 150 epizod, první stovka byla vážně lepší... Ale stále baví, naposledy Sněhurka, živé kuželky a parodie na American Idol. Na pět let trvání stále obstojná variety.

Park Chan-wook chtěl po Trilogii pomsty natočit film, na který by se mohla v klidu kouknout i jeho dcera. Za mne velice povedená variace Parkova stylu, nyní bez explicitního násilí. Velmi soucitný humor, subjektivní vize jedné nešťastné holky a lovestory z psychiatrické léčebny. Dvě pochroumaná srdce do sebe vždycky lépe zapadnou a navzájem se doplní.

Jsou nejlepší kamarádi, jsou queer a retro, jen tu platonickou lásku si mohli najít každý jinou... Dolanova cinefilní pohádka o lži, zamilovanosti a síle pravého přátelství místy ironizující sebe samu. Úžasná vizuální stránka, mám slabost pro barevné filtry a chytlavý hudební podkres. Jsem zřejmě artový pozér, ale Dolana vážně žeru.