Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (554)

plakát

Whiplash (2014) 

Hudba je součást kultury, jež znamená pro můj život opravdu mnoho a nedovedl bych si své bytí bez ní představit. Moje srdíčko je nejvíce zasvěcené pro kamení a kovy, avšak rád vyhledávám a objevuji nové směry a žánry, co budou uchu mému lahodit. Díky tomu jsem narazil na mnoho skvělé muziky a proto se v mém playlistu vyskytuje několik indických rág instrumentálně zahrány mistrem sitáru Ravim Shankarem nebo starý severský folk od skupin jako Wardruna či Heilung. Jazz je ovšem odvětví, jemuž má pozornost unikala za přístupnějším bluesem a dalšími směry. Musím však konstatovat, že tento snímek mě do této hudby hodil silným odmrštěním, ale dopad byl krásný, měkký až orgasmus přivádějící s jakou precizností všechny hrané instrumenty šlapaly do rytmu. Celý snímek by se však dal uvádět jako jeden velký zápas. Na jedné straně ringu se vyskytuje mladý a nadaný egocentrický sráč, jehož vzhled se až nepřirozeně podobá běžci, co měl tu čest závodit s Asterixem ve 12 úkolech a jenž je svou dokonalostí nevyvratitelně přesvědčen. Na druhé straně ringu postává další egocentrický sráč, zkušený a vysokým charismatem oplývající, člověk, z něhož čiší respekt stejnou vervou jako alkohol z našeho pana prezidenta. Po celou stopáž tento technicky krásně vedený zápas se smyslem pro detail sledujeme, to vše pod palcem Damiana Chazella, jenž každou další scénou odbourává jedno klišé za druhým, čímž svoje dílo již v první čtvrtině vyřazuje ze škatulky typických "učitel a žák" snímků. Unikátní prácička, devastující všechna očekávaní a normy v tomto žánru do té doby neporušeny. 10/10.

plakát

Dark - Season 1 (2017) (série) 

Patřím mezi tu řadu lidí, které seriál Stranger Things dostal do kolen a když jsem se dozvěděl, že Dark je něco podobného (což se nakonec ukázalo pravdivé asi z takových 10%, možná i to je moc), tak jsem neodolal a začal jsem o tento evropský (!!) projekt zajímat. Ale z nějakého důvodu jsem to neustále odkládal a odkládal až do předvčerejšího dne. A za dva dny jsem to slupl jako hořkosladkou malinu. A byl jsem uchvácen. Německo je země, která nemá v očích filmového fanouška takový prostor, naše zraky se nejčastěji otáčí na americkou, britskou a někdy i francouzskou produkci, ale Skopčáci nás nikdy moc netáhli. Což Netflixu přišlo líto a tak dal našim sousedům do ruky rozsah deseti epizod a ti to s chutí vzali a vytvořili jeden z nejoriginálnějších počinů posledních let. Děj nás zavede do maloměsta jménem Winden, kde se začne pohřešovat chlapec a místní police i početné obyvatelstvo po něm začne pátrat, do toho se začnou otvírat podobné případy z minulosti a už se to rozjíždí. Jediné, co se podobné se Stranger Things je pohřešování chlapce, maloměsto a státní komplex, který je kousek za městem. To je vše. Dark je mnohem, ale mnohem temnější záležitostí, které plně využívá prostředí, ve kterém se odehrává. Dojem známé krajiny na vás dýchne hned v prvním záběru, protože přeci jenom, fauna a flóra Německa a naší republiky není tak rozdílná. Takže se nám dostane atmosférické sychravosti, deště, široké pláně lesů a prostě vše, co tak důvěrně známe a co nás hned dostanou do depresí, které do samotného konce neskončí. A to jde ruku v ruce s temnotou (heh) celého příběhu a stylu, který si Dark drží. Tady oproti Stranger Things nenajdete plno barviček, občasného humoru a dalších osvědčených věcí, které ST používá. Tady se jede na vážnou notu po celou dobu stopáže a díky schopnosti tvůrců to nepůsobí kýčovitě ani trapně. Co rozhodně musím vyzdvihnout je také scénář. V něm si na nás tvůrci nachystali plno skvělých dějových archů, ale hlavně i zvratů, které jsou perfektně vypointované a vsazené do děje. Nejlepší ale je ten aspekt, kde si celou dobu myslíte, jak je děj předvídatelný a jak tento zvrat čekáte, ale pak se ukáže, že to bylo cílené a prásknou vám do obličeje bombu, která vás odrovná. Také musím ocenit práci s charaktery, kterých je sice možná trochu moc, ale o všechny je díky bohu postaráno s péčí, takže žádná postava tam není jen tak do počtu a má nějaký smysl, proč nám ji scéna ukazuje. Na konec musím smeknout za práci herců, která se většině případech povedla na výbornou, to samé platí pro kameru a asi nejvíce pro hudbu, jak originálně složenou, tak výběr songů (Goodbye v intru mi vždy dodala pocit té osudovosti, kterou tento seriál skutečně nese). Menší chybka může pro některé být pozvolnost vyprávění a pro osoby, které nejsou schopni docenit možnosti tohoto média to musí býti nestravitelné, o což se sám seriál snaží, za což rozhodně plusy nahoru. Silných 9,5/10, teď se jde s chutí na sérii druhou.

plakát

Černé zrcadlo - Černé muzeum (2017) (epizoda) 

3 příběhy, které mají odlišné nálady, ale držící pohromadě jedním podstatným pojítkem. Samotné muzeum je plné velikonočních vajec na minulé epizody. Herecky zvládnuté, nápadem vynikající. 9/10.

plakát

Černé zrcadlo - Železná vůle (2017) (epizoda) 

Úplný odklon od konceptu Black Mirror, zde se jedná o typické post-apo. Náplní světa lidé a technologie, která je zde doslova smrtící. Představené postavy nezajímavé, 40 minut na jejich rozvoj je čas dostatečný, leč zde se více soustředilo na budování napětí, které fungovalo poměrně dobře, ale právě kvůli zmiňovaného aspektu neúplně. Černobílou stylizaci mám hodně rád, na posílení atmošky to fungovalo. Oktávka potěšila. Celkově ale lepší nadprůměr. 6/10.

plakát

Černé zrcadlo - DJ na odstřel (2017) (epizoda) 

V pořadí druhá zrcadlová romanťárná, ale zase úplně z jiného soudku. Tentokrát to jest ukázka vylepšenějšího tinderu, který využívá i ústřední dvojice, jejichž pár je sympatický až do nebes, kam míří i herecké výkony a krásná myšlenka.

plakát

Černé zrcadlo - Krokodýl (2017) (epizoda) 

Pomalé, v prostředí atmosfericky mrazivém jak samotný děj, který je ukázkou, jak funguje butterfly effect, přičemž se to vše točí okolo jednoho technického udělátka. 7,5/10.

plakát

Černé zrcadlo - Arkangel (2017) (epizoda) 

Zajímavý pohled, rýpnutí a hlavně snaha ukáznit přehnaně starostlivé rodiče, kterých je i přesto stále víc a víc. Plus cením pohrání si s detaily (kreslení koníků, sousedovic pejsek).

plakát

Černé zrcadlo - USS Callister (2017) (epizoda) 

Skvělá epizoda. Spojení lidské méněcennosti, sociální fóbie a pomstychtivosti s old Star Trek type světem, kde se to všechno smíchá dohromady a promlouvá mezi vážností a odlehčením, je geniální nápad, který zde funguje na perfektní skvělost. Cameo Aarona Paula potěšilo. 9/10.

plakát

Jessica Jones - Série 3 (2019) (série) 

Přátelé, to je vše. Poslední série Jessicy Jones, poslední série celé této dlouhé a skvělé Marvel/Netflix kooperace. A jak to celé dopadlo? Skvělé. První, co je nutné podotknout je skutečnost, že tato série je ta nejtemnější ze všech třech dostupných. Ani ne tak atmosférou, ale dějem, který se ubírá do míst, které bych nečekal a cením tvůrce za ty koule, které zde rozhodně hodily bez skrupulí na stůl. Také tato série je hodně osobní, ale tentokrát více vůči charakteru Trish, kde má tento aspekt vliv i na samotnou Jessicu (což se opačně v takové míře v minulých sériích nestalo). Hlavní zaporák na mě působil také dobře, konečně se po řadě "nadlidí" dostáváme k "prostému" vrahovi, jehož motivy jsou možná trošku klišé, ale to je vyváženo vysokým charismatem a výkonem jeho představitele. Další nové postavy jsou povětšině mdlé až na postavu Erica, většího sympaťáka jsem v televizi či na plátně dlouho neviděl a jeho lehká proměna z feel-good nálady do něčeho vážnějšího je neskutečně přirozená, takže znovu tleskám představiteli. Jediná vada je možná počet epizod, který mě osobně sednul, protože scénář měl co nabídnout hlavně v ještě větším rozšiřování charakterů, ale pro ne tak shovívavé konzumenty to mohl být problém. Rozjezd byl rozhodně slabší, ale postupem času to nabralo rychlost, nápady, odvahu, již zmíněnou neočekávatelnou temnost, twisty a všechny části, které by dobré drama mělo mít. Samotný konec byl vkusným posledním kouskem skládačky, která tu s námi byla dobré 4 roky. Zpočátku to vypadalo na 7/10, po celém zhlédnutí to je na jistých 8/10. Bude mi Jessica chybět? Dříve bych si myslel, že ne, ale teď musím říct, že sakra bude. Tak snad příště u série čtvrté na Disney+.

plakát

Obvyklí podezřelí (1995) 

Celý význam tohoto snímku v sekci kinematografie tkví v dnes už klasickém plot twistu, který, musím uznat, opravdu skvělý byl. Ale to je jediná výrazná věc tohoto snímku, jinak je to lehce nadprůměrná kriminálka, místy až moc obyčejná a nudná, kde to tahaly jen herecké výkony a občasně dobře postavené dialogy. Za herecký top považuji Kevina Spaceyho a Gabriela Byrnea a nejlepší scéna (kromě samotného twistu) je samozřejmě ta, kde je hlavní pětice na policejní poznávačce. 7/10.