jakubi

Walda je má srdcová záležitost... pěkně zpracovaný dokument. V době vánočních svátků potěšil a znovu chytl za srdce.

Já jsem byla okouzlena. Vymyslet texty tak, aby připomínaly původní jazyk... úžasné. A když nastoupil Nohavica s drupiovským hlasem: To mě sere, to mě sere... dál nemám slov.

Když jsem si v TV programu přečetla, že režisérem letošní štědrovečerní pohádky je Karel Janák, měla jsem jediné očekávání - že pohádka uspěje. A u mě uspěla. Trochu jsem se bála, že cestování časem není téma vhodné k pohádce, ale pan Janák to uchopil docela dobře: Vzpírejte se osudu (Boží vůli, karmě...), stejně neutečete a My - Vyšší moc to máme pevně v rukou, My totiž, vy bídní smrtelníci, víme... Ať chceme, nebo ne, je to tak. Obsazení se mi líbilo, kostýmy (Pierre, promiň :-)  ) jsem vůbec neřešila. V ději jsem se neztrácela, možná menší děti ano, ale rodiče určitě vysvětlili.  A sudičky? Sudičky byly v celé pohádce největší šťávou.

Navzdory ostatním komentářům - mně se film moc líbil. Možná je to trochu tím, že Omar Sy patří mezi mé nejoblíbenější herce a kvůli tomu jsem se na film dívala. Ale i tak... Prolínání rovin reality a rodičovské pohádky mě zaujalo a připadalo mi pěkně zpracované. Kdo je rodičem a vidí, jak jeho děti najednou mají svůj svět, ze kterého pomalu, ale jistě mizí, jistě pochopí a v příběhu se uvidí. Téma není složité, dialogy jednoduché, konec předvídatelný... někdo to možná považuje za kýč. Ale kdo a kdy stanovil hranici umění a kýče? Nikdo a nikdy. Poněvadž tato hranice je velmi neostrá.

Film se mi velice líbil. Knížku jsem přečetla téměř na jeden zátah, a proto jsem se na film moc těšila a dnes jsem se dočkala. Podle mě Patrik Hartl bezvadně obsadil hlavní i vedlejší postavy. Sice v knize "ti čtyři" působili mladší, ale to mi vůbec nevadilo. Všichni odvedli skvělý výkon, ale Hynek Čermák je pro mě pan herec. Člověk, který zahraje bravurně Antonína Dvořáka, Rapla, tatínka ze Špuntů na vodě anebo zrovna citlivého drsňáka Tečku, je pro mě mistr. Martin Pechlát mě nepřestává překvapovat, Davidu Švehlíkovi i Martinu Hofmanovi role sedla perfektně. Možná někomu vadí humor, který se zrodil v hlavách čtyř opilých  kamarádů na třídním srazu, ale kdo z nás někdy neprovedl něco bláznivého... Myslím si, že každý se ve filmu našel, každý prožíval jednu z podobných krizí jako hlavní hrdinové. Chlapi vše zahráli přirozeně a uvěřitelně. Obsazení vedlejších rolí bylo překvapivé - tolik známých osobností v jednom filmu, někteří řekli jen jednu větu, byli v záběru např. 5 vteřin, přesto jim stálo za to na tuto roli kývnout. Prostě bomba. Myslím, že jedinečnosti dodalo i to, že sám autor si napsal scénář a film sám režíroval, měl zkrátka své dílo ve svých rukou. Nechyběly ani dojemné chvíle, troufnu si říct oproti knize umocněné hudbou a skvělými záběry. Patriku, jen tak dál.

Nikdy jsem nebyla příznivcem podobných seriálů, ale La casa de papel změnil můj pohled. Dokonale propracovaná myšlenka, i když chápu, že ne všem se musí líbit. Mně jako divákovi sedl dokonale. Nemá jediné hluché místo. Postavy jsou tak promyšlené, že se vryjí pod kůži a nelze je zaměnit, nesplynou v davu dalších, bezejmenných. Můj život se dělí na období před La casou a po ní. Vím, není to kritické hodnocení, ale mně to nevadí. Bella ciao.

Z mého diváckého pohledu velmi pěkný snímek, který splnil má očekávání. Líbilo se mi střídání dějových rovin. Ty byly ve filmu velice zdařile odlišeny barevně, atmosférou... celkově. Ivan Trojan nezklamal (to snad ani nejde). Překvapil mě ale i Josef - je dobře, že vybrali ke ztvárnění mladého Jana Mikoláška právě jej - nejen kvůli podobě, ale především z mého pohledu dokonalému výrazu, jenž byl velmi podobný výrazu Mikoláška - Ivana Trojana. Doba byla vykreslená také dobře. Jako jediný nedostatek hodnotím nedotažení některých epizod, jež byly pouze naznačeny.

Tak jako první díl i podruhé mě medvídek Paddington "dostal". Promyšlený příběh, kde každý detail má svůj dopad. Nemá hluchého místa. S rodinou Brownových je zkrátka dobře. Samozřejmě v pohádkovém příběhu je mnoho situací, které v běžném životě nejsou možné, ale ve filmu mají své opodstatnění. A také Hugh Grant je prostě dokonalý. Role mu neskutečně sedla. Roztomilý medvídek je obrazem čistoty, po které někde uvnitř toužíme, ale bohužel ji kolem sebe často nevidíme.

Měla jsem po trojce a čtyřce trochu strach, ale tento díl se mi moc líbil. Jack nezklamal. Zklamaný bude ten, kdo od něj bude očekávat něco jiného, než co jej charakterizuje.

Velmi trefný, milý, i když hořký film. Důkaz toho, že klíč ke štěstí spočívá především v komunikaci a toleranci. Když toto chybí, nebo toleruje pouze jeden a druhý manipuluje, může soužití nabýt katastrofických rozměrů. Extrémní polohy "vztahů" jsou svěle pojaty a ztvárněny. Velký obdiv skládám Elišce Balzerové, která dokáže zahrát takovou roli stejně přesvědčivě jako úplně opačnou roli Vilmy z filmu Ženy v pokušení. A to je jen zlomek z toho, co dokázala. Všichni herci byli ve svých rolích na svém místě.