claudel

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 16 - Slovensko. Až v průběhu filmu jsem si uvědomil, že jsem od počátku špatně vykládal název celého filmu. Nejde primárně o lásku, ale o prachy. Romantická linka ještě ujde, je poměrně citlivě zpracovaná, ale ta dramatická-kriminální je až směšná a naivní. Celý film na mě působil až příliš amatérsky, herecky mi připadalo, že hraje snad jen Kristína a hraje opravdu dobře (pomíjím minirole Kostelného a Luknára). Chlapci to nějak nezvládají, jen odvykládávají naučený text anebo se předhánějí ve vulgarismech. Konec se jen podepsal pod celkovou naivitou. Velmi slabé tři hvězdičky, a to jsem hodně mírný.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 15 - Velká Británie. Prohlášení, že jde o cinefilní lahůdku bych zcela jistě podepsal. Film jsem viděl zcela náhodou na nějaké speciální projekci v Bio Oko, jež byla uvedena zástupcem distributora, jenž vtipně popsal celý proces uvedení tohoto snímku do českých kin. Naprosto chápu jeho uchvácení hudbou, její podmanivost mě zcela pohltila. Společně s hudbou musím zdůraznit kameru, zvuk a výtečný výkon Sidse Babett Knudsen. Jak jsem si přečetl, je to nejen filmová, ale i divadelní herečka, což je v některých scénách patrné. Pestrobarvec čelí údajně velké poptávce u provozovatelů kin, přispěla k tomu prohlášení kritiky, že jde o "Padesát odstínů šedi pro chytré", což může mít odvrácenou stranu mince - diváci dychtiví po nahotě, bičování a vosku mohou být zatraceně zklamaní. Pestrobarvec nabízí naopak smyslnou psychologickou studii a hru, jež mě přiměla k zamyšlení, že pokud to submisivní partner se svojí submisivitou přehání a zachází až do krajnosti, může velmi účinně toho dominantního znechutit až zničit, případně se může submisivita lehce proměnit v dominantnost. Tak mám za sebou zcela jistě nejumělečtější snímek v rámci Tour i v letošním roce vůbec.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 14 - Nizozemsko. Mám téměř totožné pocity jako včera u italského snímku Bez slitování. A mé rozpaky se vztahují především k obsahové stránce filmu. Infiltrátor pro mě představuje něco, co jsem stokrát viděl a v mnohých případech jsem to viděl lépe zpracováno. Rozhodně to není špatný film, to bych si neodvážil tvrdit, ale celou stopáž tak moc klouže po povrchu, že zapadá do šedošedého průměru.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 13 - Itálie. Film pěkný po formální stránce - kamera a hudba, ale obsahová stránka šla zcela do kytek. Děj je naprosto bezduchý, prázdný a bez špetky nápadu. Zakaboněný dobrák a lehkomyslná kráska tvoří sympatické ústřední duo, ale nenabízí toho příliš. Chybí nějaká zásadní záporná postava, která by jim byla protihráčem. Párek debilních mafiánů a kvarteto černošských imigrantek to nevytrhnou.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 12 - Španělsko. Po filmu o finské občanské válce jsem zvolil film o občanské válce španělské. V hlavní roli 13 španělských růží, 13 jemných a současně silných žen, které měly dostatek odvahy, aby se postavily zlu. První půle byla velmi umně zpracovaná, sálala na mě dusná atmosféra, všudypřítomný strach z rychle postupujícího nebezpečí a sám jsem byl zmítán obavami, čemu všemu budou hrdinky vystaveny. Druhá půle jakoby žánrově skočí úplně jinam, divák si oddechne, atmoféra se zdánlivě uvolní, ale to jen proto, abychom načerpali energie do tragického finále. Závěrečné scény mě opravdu zásahly a úplny konec dohnal k slzám. Španělé se touto smutnou historickou událostí filmově vypořádali s velkou ctí.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 11 - Finsko. Další přínos Tour pro mě - díky některým filmům si rozšiřuji obzory, v tomto případě konkrétně zaplňuji mezery ve vlastní informovanosti o finské občanské válce. Tohle jsme se na střední škole v dějepise opravdu neučili. I k tomu může sloužit film, díky Rozkazu se budu v následujících minutách bavit sháněním informací o smutné kapitole finských dějin 20. století. Samotný snímek je doslova "vymazlený" po vizuální stránce - těží z nádherných scenérií, to je samozřejmé, ale kamera je opravdu úchvatná. Po obsahové stránce je snímek tolik šílený jako jsou šílené všechny války, které se kdy kde odehrály, Finsko nevyjímaje. V druhé polovině jsem byl hodně překvapený, možná lehce šokovaný, ale ve vypjatých situacích se lidé zkrátka nechovají normálně. Velké plus spatřuji ve výběru herců - půvab hlavní představitelky se mi zarýval pod kůži s ohledem na hrůzy, které musela vytrpět, hlavní herec byl na první pohled sympaťák a jeho činy až na jeden ve mně budily nejhlubší sympatie a psychologicky propracovaná a současně tajemná postava vojenského soudce byla herecky excelentní. Velmi silný umělecký zážitek a jsem rád, že díky finskému filmu, těch jsem moc neviděl. A je to druhý film, v němž jsem během týdne měl možnost zaslechnout úryvek z Beethovenovy 7. symfonie. Její dramatičnost se asi filmařům hodně líbí.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 10 - Palestina. Pro diváky, kteří straní Izraeli, bude film možná vyznívat spíše jednostanně. Diváci, kteří fandí Palestině, přimhouří občas oči a budou vesměs spokojeni. Diváci, kteří nestraní nikomu a o mezinárodní politiku se nezajímají, budou spokojeni rovněž, jelikož jde o slušný filmařský počin. Já mám jediný problém a to je ten, že jsem se na ten film díval na pětkrát a to ublíží každému hodnocení. Vždycky jsem si ho zapnul ve fázi velké unavenosti a nedostal jsem se dál než za deset minut. Jsou to ode mě tedy slabší čtyři hvězdičky, ale kdybych se na to podíval v kině na jeden zátah, možná bych šel i výše. Závěrečná scéna je umělecky pojatá nejlépe, jak to šlo.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 9 - Rakousko. Tohle téma bylo zpracováno nesčetněkrát, určitě bychom v každé národní kinematografii nalezli několik snímků věnujících se nucené nebo dobrovolné prostituci. V tomto případě jde o tu "lepší" variantu. Dvě studentky se rozhodnou finančně si polepšit placeným sexem. Oceňuji, že režisérka nevybrala vyložené krásky modelkovského typu, ale dvě normální, pohledné herečky, kterým věříte, že by mohly studovat práva a dějiny umění. Co je naopak slabší, že film nejde příliš do hloubky (po francouzsku) anebo až na dřeň (po seversku), výsledný efekt je pak mírně rozplizlý, a tak nějak mi připadá, že film mizí do ztracena. A konec se mi nelíbil vůbec, přišel mi dost zmatený.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 8 - Rumunsko. Mám nového lídra průběžného pořadí. O tomto filmu jsem věděl už dávno, ale nějak jsem se k němu dlouho nemohl dostat, abych si jej pustil. Naprosto chápu, že bodoval ve Francii, Francouzi na taková témata slyší. Mrazivá atmosféra hotelového pokoje a studentské ubytovny v socialistickém Rumunsku se přenesla i na mě do tepla dejvického bytu. Ačkoli jde o komorní příběh, v němž se toho zase tolik nenamluví vyjma rodinné oslavy, napětím jsem místy ani nedýchal. Doslova mě strhnul výkon Anamarie Marinci a odporně slizkého a neuvěřitelně chladného Vlada Ivanova. Nepřekvapilo by mě, kdyby se těmto hercům nabídky jen hrnuly. Dechberoucí podívaná.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 7 - Maďarsko. Příjemné překvapení z Maďarska, až jsem se při psaní komentáře zastyděl vzpomenuvši si na jednání Visegrádské čtyřky, na níž jsem velebil polské filmy a maďarské kolegyni suše sdělil, že kromě I. Szábó maďarská kinematografie za nic nestojí. Chameleon je moderní bajka s nádechem thrilleru o tom, že kdo s čím zachází, s tím taky schází. Celou dobu jsem byl napjatý, nenudil se a potěšil mě neamerický konec. Zasloužené čtyři hvězdičky.