Tomas_313

V roce 1996 Danny Boyle natočil Trainspotting, který se stal manifestem tehdejší generace a odstartoval režisérovu kariéru. Po více než 20 letech se Boyle k tématu vrací a s ním i hlavní čtveřice protagonistů, aby dokončili svou důmyslnou výpověď o sociální problematice. Postavy jsou stále stejné a nepoučitelné, přičemž se opět všechny nachází v krajní situaci a konají totožné chyby jako minule. Boyle ve velké míře využívá kultovní pověsti prvního dílu, čtveřici nevyléčitelných feťáků tak nechává nostalgicky vzpomínat a se zřetelným záměrem poukazuje na to, že se tato parta zas a znovu točí v bludném kruhu, neschopná adaptovat se a definitivně se odklonit od minulosti. Audiovizuální podoba připomíná nadčasový hudební videoklip - citlivě načasované prostřihy a originální kamera za doprovodu divokého hudebního podtextu tak přeměňují i jinak nudné situace v adrenalinový zážitek. Snímek funguje především díky Boylově prozíravosti: sám totiž ví, že svůj unikátní výkon nemůže zopakovat a naštěstí se o to ani nepokouší. Místo toho nabízí vzpomínkovou sešlost se starými známými, která sice nic nového nesdělí, ale přesto výtečně baví, rozesmává a chvílemi i dojímá, aniž by však vykrádala sebe sama. 80%

Zabiják a bodyguard je příjemným překvapením letošního léta a splňuje všechna kritéria, která se k danému žánru vztahují. Ústřední dvojice Ryan Reynolds a Samuel L. Jackson se zábavně špičkuje a po celé 2 hodiny si stabilně udržuje divákovu pozornost. Akční sekvence jsou bez výjimky svižné, střídmě sestříhané a různorodé - dočkáme se tak silniční honičky, akce tělo na tělo ve stylu Johna Wicka i klasické dunivé střílečky. Filmařům se mimo jiné podaří vytvořit i výjimečnou bojovou scénu, při níž je barvitě využito prostředí a humor se protne se surovou akcí (scéna v kuchyni restaurace a následně v obchodě pro kutily). Ve vedlejších rolích se objeví Gary Oldman jako kýčovitý Běloruský diktátor, pravděpodobně nejmarkantnější slabina celého snímku, a také Salma Hayek v roli manželky zabijáka ( Samuel L. Jackson ), přičemž ani její pasáže založené na vykřikování směsice anglických a španělských nadávek nepobaví. Téměř samozřejmé je, že děj samotný není příliš rafinovaný ( postavy se jednoduše potkají a následně se pokoušejí přesunout z bodu A do bodu B ), naopak je často naprosto absurdní, od oddechové akční komedie si ale většina fanoušků ani nic jiného nepřeje. Nejnovější příspěvek Patricka Hughese svůj účel plní na výbornou - sice neokouzlí emocionálním ani myšlenkovým přesahem, zato Vás dozajista na 2 hodiny intenzivně pobaví. 80%

Jak název napovídá, primárním cílem tvůrců bylo přiblížit postavu nacistického pohlavára Reinharda Heydricha. Po zhlédnutí ale nabývám dojmu, že film o muži se železným srdcem vypověděl nicotně málo. První polovina, vázaná výhradně na Heydrichovu osobu, je sledem nesouvislých scén, které sice představí Heydrichův cit pro organizovanost a systematické "pročištění" země, narůstající krutost či chladnou odměřenost vůči manželce, kořeny tohoto zla ale nepřiblíží. Během několika scén se z rozpolceného námořníka stává bezcitná bestie, postupný přerod či zásadní zvrat je ale divákovi odepřen. Věřil Heydrich Hitlerově ideologii bezmezně a konal tedy hrůzné činy ve zfanatizovaném stavu, nebo si byl vědom svých hříchů a jeho "pracovní výkonnost" byla dána obyčejnou touhou po moci? Je jasné, že dodat jednoznačnou odpověď je téměř nemyslitelné v rámci dostupných informací, na druhou stranu je nutné se moci do postavy maximálně pohroužit a pochopit ji, což umožněno není a o tyranovi se dozvíme pouze to, že je tyran, ne však proč. Celkový dojem tak upadá s množstvím bezvýznamných scén, které jsou řemeslně zvládnuté, žádný efekt ale nevyvolají. Druhá polovina se soustředí na osud českých parašutistů. Nutno dodat, že se jedná o zahraniční pohled na českou historii značně zdeformovanou pro potřeby zámořského publika - parašutisté tak mají ruský přízvuk, hory jsou větší, sněhu je víc a některá historická fakta jsou doladěna akcí a melodramatičností ( viz. transparentní smrt Morávka, bitva v kostele, kdy si odbojáři zbraně propůjčily z Predátora atd. ). Pro historiky pravděpodobně trýznivý zážitek, pro obyčejného Čecháčka stravitelné. I přes historické paskvily jsou pasáže s parašutisty výrazně zábavnější než 1. polovina a v samotném závěru dosahují i částečně úspěšného emocionálního nátlaku. Jen nevím, zda je to filmařským umem, mou vlasteneckou povahu, či prostě tím, že jsem citlivka. 60%