Kaylar

29. listopadu 2016 se v Poděbradech v příjemném prostředí Městské knihovny od 17.30 hodin konala přednáška pana Ondřeje Slaniny o české kinematografii od jejích počátků až po současnost.

Autor několika knih o filmech českých i světových jistě nečekal, že se přednášky konané ve městě se zhruba 15 000 obyvatel zúčastní pouze 2 (!!!) zájemci a obávám se, že to pro něho bylo nepříliš příjemné překvapení. Jako správný profesionál však tuto skutečnost nijak nekomentoval a téměř dvě hodiny se snažil informovat přítomné o počátcích filmového průmyslu v éře němého filmu, vzniku zvukového filmu, meziválečným filmům, poněkud nešťastnému období 50. let a dále pak nové vlně v 60. letech až po zánik kinematografie pod hlavičkou státu v roce 1989. V konci pak bylo zmíněno několik filmů s dobou vzniku po roce 1990. Přednáška byla doplněna promítáním obrázků z jednotlivých filmů.

Ačkoli se patrně další přednášky na téma kinematografie občané Poděbrad nedočkají (je jasné, že po takové účasti si jistě kulturní centrum dobře rozmyslí cokoli podobného pořádat), přesto jsem ráda, že se přednáška konala.

Pohyblivé obrázky na filmovém plátně mne fascinovaly odjakživa. Už coby dítě školou povinné jsem týden co týden v pátek odpoledne za každého počasí „stepovala" před kinem ve střediskové obci na okrese Nymburk, kde jsem s rodiči žila, a to minimálně půl hodiny předtím, než se dostavila paní prodavačka lístků a uvaděčka v jedné osobě.

Koncem 80. let nebylo tolik kinopremiér, takže jsem bezpočtukrát měla možnost shlédnout všechny díly Fantomase, Angeliky, četníků ze Saint Tropez, Bezva fintu s Belmondem a další filmy, které víceméně pravidelně „kolovaly". Když jsem v 90. letech „dorostla" do večerních představení, navštěvovala jsem kino vždy v pátek večer a nic mě od tohoto železného pravidla nemohlo odradit.

Posléze místní kino zrušili... jak by také ne, když se sešlo diváků vždy jen pár. Ale v té době ještě fungovalo proslulé letní kino v Dymokurech, které promítalo od půlky června do půlky září, a považte, promítalo každý den!!! Celé moje kapesné i peníze z brigád tedy samozřejmě putovaly do kasy kina a já jsem se odměnou za to mohla ocitnout několikrát v týdnu na dvě hodinky v jiných světech... Ano, v té době doputovaly do českých kin filmy jako Star Wars, Terminátor, Predátor, Vodní svět, Posel budoucnosti a jiné. Troufám si říci, že právě tyto filmy zformovaly moji zálibu ve sci-fi a hororech, kterýžto koníček provozuji dodnes.

Časem zrušili i letní kino v Dymokurech... A jak šel pokrok a možnosti dále, dospěli jsme k dnešnímu stavu, kdy každý čtvrtek přichází do kin několik premiérových filmů a divák si může vybírat, zda půjde na film ve 2D, ve 3D nebo raději na art film či koncert do kina.

V současné době pravidelně navštěvuji kina v Kolíně a v Nymburce. Ohledně „domovského" kina v Poděbradech mám pocity rozporuplné: občas nesouhlasí program kina na plakátech s tím na internetu a také je zde uplatňován princip „nepodkročitelného počtu diváků", což je pro mne značně odrazující postup. Takže kino v Poděbradech navštěvuji dnes již spíše sporadicky, protože pokud se nemohu spolehnout na to, že film neuvidím z důvodu, že přišlo „málo" diváků, je neskutečně demotivující pro další návštěvy kina...

Abych nekončila na „smutnou notu": jsem neskonale vděčná za to, že dnešní divák má možnost si filmy vybírat a chodit do kina prakticky vždy, když se mu zachce (a když mu to peněženka dovolí) ...