karlvonarbei

Je vidět, že svět funguje opačně - když slavný režisér natočí téměř slátaninu, což v tomto případě zase tak úplně neplatí, každý se hned rozplývá protože je to prostě dílko slavného Itala. Je dobře, že se pan režisér takového kalibru pustil do trochu mysteriozní podívané, ale celkově se mu v 80. letech zase tak moc nedařilo, samozřejmě jen v kategorii kvality, kterou sám dokázal nastavit. Dá se to udívat, ale moc smyslu mi to nedává..

Podle některých názorů možná jen film pro puberťáky, ale zrovna já si to nemyslím. Nemohu tušit, jaká byla prvotní ambice tvůrců, ovšem výsledek překvapivě působí dost vydařeně, překvapivě i proto, že zpracovat podobné téma nebývá nikdy jednoduché, navíc i s jistým nadhledem, udržením napětí, bez přeexponovanosti v příběhu a také podle zkutečnosti - to už chce opravdu vědět, jak na věc. Vidím zde, že jsem jediný, kdo dal filmu maximum v hodnocení a ještě dodám, že hlavní hrdina mi byl velmi sympatický, což mají na vině opět tvůrci.

New Order uspořádali speciální koncert ve Vídni, kde nasadili "elektronický orchestr" (stejný projekt realizovali i v italském Turínu) a získali tak celkem hodnotný materiál pro zajímavý dokument, ve kterém nás provázejí vlastní historií. Samozřejmě nebylo možné se vyhnout mluvícím hlavám, ale všichni zúčastnění vnáší do historie i právě probíhající současnosti těchto výjimečných pionýrů zcela specifický pohled, který tak dává možnost nahlédnout i do zákoutích, které si již fanoušci třeba nepamatují nebo o nich nikdy ani neslyšeli. Nová generace se v dokumentu také vyjadřuje, neboť se stala nedílnou součástí právě tohoto projektu, kam byli vtaženi, což je i pro diváka šalamounské řešení, jak se vyhnout určitým klišé, které podobné dokumenty nutně musí vždy provázet. Je dobře, že část filmu tvoří svoji metráží celkem dlouhé, avšak dynamické záběry z tohoto koncertu, jež jsou prostříhané dokumentem o tom, jak se celá akce několik týdnů předem připravovala v jejich rodném Manchesteru. Jak dnes bývá dobrým zvykem, film byl primárně určen pro televizní premiéru, ale splňuje zároveň všechny parametry regulérního celovečerního filmu. Nejen pro fanoušky a znalce hudební historie, ale i pro příznivce nových technologií je toto dílko určitou pastvou pro oči a zejména uši. Film je proto dobré brát a považovat jako výpověď o současném stavu i mysli jednotlivých členů souboru, ale nijak si nedělá nárok na to, aby úplně popsal vše, co kdy hrálo v historii těchto sladko - hořce melancholických hudebníků absolutní roli - od toho tu jsou další filmy o nich, které tak tvoří společně komplex fenoménu, jež začal již jako kult zvaný Joy Division

Čím déle film trvá, tím více je otravnější. Samozřejmě, primárně je určený puberťačkám, ale strašná je i hudba, čili absolutně nechápu, proč něco tak zbytečného bylo vůbec zfilmováno - zřejmě šlo jen o určitý způsob castingu na mladé herečky, jiné vysvětlení prostě nemám.

Je znát, že filmování proběhlo v úsporném režimu. Nápad to nebyl nejhorší, ale samotná realizace, kdy údajně všichni pod vlivem LSD začnou páchat různé zlo, byl zpracován extrémně nevěrohodně, jen pro účely vyvolání šoku v divákovi. nebýt alespoň dobrých tanečních kreací a hudby, byl by tento snímek zcela bezvýznamný. Zde pověst filmu předcházela samotnou skutečnost. Nejhorší je, že doma u TV film nevynikne a v kině, ač pastva pro oči a uši, musí stejně film nejpozději po hodině začít pěkně nudit - tedy, pokud si zrovna nedáte již výše jednou zmiňovanou nelegální experimentální látku

Holčičí záležitosti opravdu nemůže do hloubky pochopit 50-letý chlap, který žije půlku života v jednom manželství..ale vážně- u 15- leté dívky, která se nezajímá o chlapce, ale kamarádku, lze pochopit spoustu z oblasti emoční i fyzické, záleží však jen na vnitřním světě samotného autora, který nám tento jistě nekonvenční příběh předkládá. Pro mne je vždy na filmu nejdůležitější, co mi tzv. "dá do života", ač se ten vlastní od filmového může někdy i diametrálně odlišovat, podstatná je vždy jen jistá dávka sensibility. Myslím, že nás paní režisérka příliš zatáhla do vlastního (vidění?) světa a já nebudu zas na druhou stranu nějak předstírat, že tomu moc rozumím, přičemž chybu nevidím zrovna na mé straně (jak alibistické!)..tak především, film je popisný, vleče se, má působit pocitově, ale jde v něm pouze o určité náčrty. Žádné zvraty, posuny, vývoj, poučení a katarze. Podobný výsledek by vyplodil i průměrný normalizační scénárista československé televize v 70.letech (a obávám se, že mnohem lepší by byl jeho počin), kdyby se soudruzi rozhodli, že místo školy marxismu - leninismu budou ctít ve všem třeba alternativu školy Bauhaus. Stojí za to vidět pouze jednou v životě a jak říkal Freddie Mercury celkově o své tvorbě - použít jako papírový kapesník a odhodit do koše.

Citlivě zpracované téma z prostředí, o kterém si není nutné dělat vůbec žádné iluze, navíc od člověka, který je tím nejpovolanějším.Nemá cenu zde psát vůbec nějakou "recenzi", snímek byl zaslouženě doceněn a divák si užije. Jeden z opravdu mála filmů, který je možné vidět opakovaně. Pro profesionály z CSFD - Nancy Wilson není vůbec žádná herečka, ale neuvěřitelně slavná zpěvačka kapely HEART ! No nic, tohle mě nemůže vůbec překvapit

Do poslední chvíle za žádnou cenu neodhalit, kdo stojí za ohavným zločinem a přitom v průběhu překotného vývoje příběhu vždy u diváka navodit kýžený pocit, že již to příjde, ale není to nakonec ani odsouzený magnát, kterého velmi špatně zahrál neherec Willis (zpívání mu jde mnohem lépe), ani do hlavní protagonistky sexuálně zblázněný její zcela nejbližší kolega a nebo kdokoliv další, vrah je prostě ten, který celý případ hned od začátku ve všem tak usilovně vyšetřuje! FÍHA.. tak na tomto schématu postavil scénárista s polským příjmením pointu a myslím, že víc samoúčelně překombinovat děj již ani nemohl - prostě to nešlo. Dokonce i ve chvíli, kdy film naštěstí již opravdu končí, jako by si nechávali tvůrci otevřené okno pro případné pokračování, protože na scéně po likvidaci všech nepohodlných svědků se vynoří náhodou ještě další - nyní soused u okna :-) Ani nebudu zjišťovat, jestli se tak opravdu stalo a nebyla zfilmována i dvojka, za to mi tato slátanina již opravdu nestojí, ale mohl to být přitom klidně úžasný film, kdyby..Nehorší na tom je, že vy se díváte a to, že se jedná o plýtvání časem, to se dozvíte až asi v posledních 10 minutách. I tady nás režisér dokázal docela dobře doběhnout. Ve filmu se vedle Heidi Klum mihne i samotný scénárista bez ohledu na to, co slaboduchého dokázal zde stvořit. Samostatnou kapitolou je pak nasazení multikulturní perly se sexuálním podtextem - to však určitě rozebírat nebudu. Její pletky se sympatickým černochem, který měl pletky i s její kámoškou, o kterou tady celou dobu vlastně jde a jehož práskne ten, který s nikým žádné pletky nemá, ale chtěl by je mít, to už opravdu hraničí se vším, ač takto řečené to ještě nevypadá zase tak zle. Prostě vše samoúčelné, nevěrohodné a překombinovaně hloupé. Pozitivem filmu jsou jen atraktivní záběry, které s celou tou vatou asi měly na diváky působit, ale to je nakonec vlastně to jediné, co lze na filmu trochu ocenit. Kreditu Halle to ublížilo a panu Willisovi to může být jedno.

Tak zejména výborná hudba umocňuje do jisté míry až fatální atmosféru filmu, který nese určité poselství, ale k tomu dost okatě vše prostříhává flashbacky a s tím si bohužel vlastně vystačí po celou dobu (ne)akce. Zase jeden nedotažený film, kdyby k němu totiž napsali hudbu Mike Oldfield či Jean-Michel Jarre, nestál by ani za ty tři hvězdičky. A to nekonečně trapné americké klišé zlého východu (Rusko, Čína) ještě v roce 2016 - ani se nedivím, že se možná Jóhann Jóhannsson z toho ufetoval, když viděl výsledek

Možná právem zhrzený dokumentarista (ale jak ho vlastně Putin zavrhl se nedozvíme ani náhodou) poskládal opravdu vzácný archivní materiál a jal se psychicky vydírat diváky. Mám ten dojem, že nejvíce nemocná ruská duše tu je sám režisér, protože s námi nehraje moc rovinu a proto si zaslouží ocenění pouze za to, že dokázal zapnout a v ruce udržet vůbec kameru..