Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (495)

plakát

Blbý a blbější (1994) 

Tohle byla moje první crazy komedie. A tehdy, když mi bylo 11, jsem se bavil vážně královsky. Zapalování metanu, andulka bez hlavy, a dva blbci k sobě přimražení vlastní močí mi tehdy přišlo jako vrchol zábavy. Ovšem ten film byl i něčím víc, a to opravdu dobrou komedií. ALE! tehdy měl film jinej dabing, kterej byl fakt úžasnej, moje hodnocení asi pochopí jen ten, co to viděl s verzí dabingu, kde Vazbičovi říkali Vazbič, a ne Sumec...

plakát

BoJack Horseman (2014) (seriál) 

V devadesátkách býval hvězdou populárního sitcomu, teď je z něj vyhořelá, sebenenávistná troska, která se ve snaze vyplnit díru v duši utápí v chlastu a skáče z jedné postele do druhé. Jo, a navíc je to kůň. Na aminovanou komedii s mluvícími zvířaty je to záležitost překvapivě vážná, ona dramatická linka nicméně funguje nečekaně výborně. Ta podobnost s Californication či Mad Meny je nepřehlédnutelná, rozdíl je ovšem v tom, že BoJack je mi asi tak milionkrát sympatičtější než Hank Moody a Don Draper dohromady. Všechny hlavní postavy jsou potom, když ne vyloženě narušené, pořád aspoň životné, s vlastní uvěřitelnou krizí a skutečným vývojem (Princess Carolyn FTW), což je víc, než se dá říct o většině animáků, a do jisté míry v podstatě i hraných seriálů. Vynikající dabing musí potěšit každého seriálového fandu (neb "regulaři" promlouvají hlasy Goba z Arrestedu, Annie z Community či Jesseho Pinkmana z Breaking Bad, o hostovačkách typu Lisy Kudrow nemluvě!), a ač linky ústřední pětky brnkají spíš na vážnější struny, barvitá sorta vedlejšáků se pravidelně stará o dostatečnou dávku humoru (tady zase vede Vincent Adultman + všechny ty zvířecí joky). Dolů mi BoJacka táhne v podstatě jenom příležitostný sitcomový střih (prostřihy s vtipy ve stylu řekněme Family Guye, nějak mi to sem zkrátka nepasuje) a pár slabších chvilek, od třetí série dál se jedná o stabilní pětihvězdu, musím tedy zvýšit. P.S. Skvělá otvíračka, nejenom co se hudebního podkresu týče, ale i obměny "obrazů."

plakát

Boogie-Doodle (1948) 

Příliš roztěkané, nahodilé a nicneříkající. Zdaleka ne tak dobré jako pozdější geniální Le Merle.

plakát

Braindead - Živí mrtví (1992) odpad!

Braindead je v rámci odpadu sice na úplně opačném konci než třeba takový Birdemic (což je dost možná nejstrašlivější film, který jsem kdy spatřil, mimochodem), ve výsledku je ale stejně nesympatický, hloupý a ubohý, takže si jiné hodnocení zkrátka nezaslouží. Nebudu uměle přidávat hvězdy jen proto, že je to Jackson.

plakát

Bratři a sestry (2006) (seriál) 

(Vážné) seriály pro celou rodinu jsou nuda. Už od dob Dallasu představují chudokrevnou, byť sledovatelnou alternativu skutečně zajímavých dramat. V polovině 2000s se tuhle zaběhlou tradici pokusil rozbít ostřílený dramatik Jon Robin Baitz ve spolupráci s producentem Kenem Olinem, který se podílel například na seriálu o dospělých pro dospělé thirtysomething, politickém dramatu The West Wing nebo teen komedii Freaks & Geeks. Ti dva spolu do Brothers & Sisters nacpali prakticky všechno dohromady. Po smrti otce rodiny Williama (Tom Skerritt) vedení rodinného podniku padá na ramena už tak vytížené Sarah (Rachel Griffiths) a problémového Tommyho (Balthazar Getty), a jako by smrt manžela, strach o ve válce sloužícího syna Justina (Dave Annable) a věčné hašteření o odlišném pohledu na život s dcerou kariéristkou a zanícenou republikánkou Kitty (Calista Flockhart) nebylo pro Noru (Sally Field) málo, odhaluje se existence Williamovy milenky Holly (Patricia Wettig), jejíž dcera Rebecca (Emily VanCamp) shodou náhod vyrůstala bez otce. Jenom pro homosexuálního syna Kevina (Matthew Rhys) se zdánlivě tolik nemění. Obrovská sorta Oscary a jinými cenami ověnčených herců není náhodná, Baitz přímo na tělo vytvořil svojí kamarádce Calistě Flockhart roli Kitty, zatímco z Prison Breaku či právě thirtysomething známá Patricia Wettig je manželkou Kena Olina. B&S se věnuje všelijakým ožehavým tématům, od homosexuality přes válku či drogy až po nevěru, a ač se bojí na rozdíl od kabelových seriálů jít na kost a všechny postavy v potížích pořádně vymáchat, přesné obsazení to bez problémů prodá. Po vynikající první řadě se B&S ovšem pomalu rozpadá, především vinou odchodu Baitze, který měl s televizí tvůrčí neshody. Řešení některých načatých zápletek je posléze když ne vyloženě špatné, tak alespoň polovičaté. Přesto stále stojí za sledování, i přes mnohé vyloženě slabé díly dokáže v těch dobrých spolehlivě vyvolat celou řadu emocí až do samého konce seriálu. 75%

plakát

Brazil (1985) 

Bizár má jméno Brazil. Nejen v porno oblasti. Tenhle film je jako výplach mozku, jako pořádná rána do hlavy velkým smetanovým lízátkem. Když jsem ho sledoval prvně, měl jsem horečku. Mohlo by vám přijít, že to zřejmě mohlo ovlivnit můj úsudek. Když jsem ale viděl Brazil zdravý, došlo mi, že jsem mu rozuměl ještě mnohem míň. A to já mám rád.

plakát

Bridgertonovi (2020) (seriál) 

Guilty? Yes. Pleasure? YES.

plakát

Broad City (2014) (seriál) 

Přesně napůl cesty mezi 2 Broke Girls a Girls co do stylu humoru i realističnosti, svérázná komedie Broad City funguje díky nezávislému feelingu i sympatickému feminismu, především ale díky neuvěřitelné chemii mezi ústřední dvojkou, na trapasy náchylnou Abbi a věčně zhulenou Ilanou. Ta je vzhledem k původu seriálu předpokládám úplně autentická, a je to poznat, takhle sympatickou sismance jsem už dlouho neviděl (pokud nepočítám Leslie a Ann z Parks & Rec, hipster duo z BC je ale přece jenom trochu někde jinde). Hlavně začátek vázne, prvních pár epizod se potácí někde na hraně dvou a tří, ale humor si rychle sedne, a od chvíle, kdy baculatá, seriály milující Abbi prozradí, že Six Feet Under je její nejoblíbenější seriál, jsem měl o čtyřhvězdě jasno.

plakát

Bruno (2009) 

HOLY FUCK!

plakát

Brutální Nikita (1997) (seriál) 

Peta Wilson, moje dětská láska, byla jako smrtonosná žena opravdu uchvacující, seriál měl ve své době neokoukané zápletky, a prostě to byla jízda. Tak mi to tedy připadalo v deseti letech. Teď mi to přijde jako asi ta nejlepší volba ve čtyři hodiny ráno, což není zrovna výhra, ale za opravdu nádhernou Petu a z nostalgie ty tři dám