HanaSolo

Toto japonské soudobé moderní melodrama (gendai-geki) vypráví tragický příběh mladé rodiny, která žila dosud v odloučení. Omitsu, mladá a krásná hosteska, tvrdě pracuje ponižována muži v místním baru, aby uživila svého malého synka. Oba žijí společně se starším párem, který obstarává chlapcovo hlídání. Jednoho dne se na prahu jejich domu zjeví mladý muž jménem Mizuhara a dožaduje se setkání se svým synem. Mizuhara bohužel není v dobré kondici a není tak schopen sehnat práci, aby mohl uživit rodinu. Omitsu ho přesto vezme na milost, ale souhra nešťastných událostí vyjeví její rozhodnutí jako velice nešťastné.
Snímek reflektuje sociální problémy střední až nižší třídy japonské společnosti ve třicátých letech dvacátého století. V Japonsku, o kterém se říká, že je zemí, kde je úspěch doslova otázkou života a smrti, byla ustavena pevná pracovní hierarchie, která slibovala úspěšný pracovní postup od nejnižších, ale zároveň nejnáročnějších pracovních pozic. Práce je považována za jakousi duchovní cestu ke spáse člověka a není pouhým prostředkem pro vydělání peněz, ale životním cílem každého jednotlivce. Japonská kultura upřednostňuje kolektiv před jednotlivcem a vyznává dvě základní hodnoty, první z nich je humánnost a druhá úcta k pracovní hierarchii. Jakákoliv slabost tak nebyla společností tolerována a odrazila se na bytí jednotlivce až devastujícím účinkem. Jogoto no jume je snímek plný stylistických experimentů, především rapid montáží, které dynamicky vykreslují závažnost předkládaných událostí a tragický rozměr snímku této mladé rodiny.

Frágil Como o Mundo je snímek křehký jako jeho název. Tato subtilní romance je mlhou zahalená esence čisté lásky dvou mladých lidí – Very a Joãoa, kteří prchnou ze svých civilních životů do hlubin lesů a pod slibem, že své pouto ani na minutu nezpřetrhají, prožívají čisté duševní štěstí. Až do doby, kdy Vera onemocní a oba milenci jsou nuceni svůj slib porušit... Snímek je především estetickým obrazovým vyprávěním – monochromatickou fotografii prolínají stylizované barevné sekvence plné květů, či skrytá poselství v podobě odkazu na Carollovu „Alenku v Říši divů“ a vysněný svět mladých milenců. Statická kamera, panoramata fotogenické krajiny, dlouhé nájezdy a sofistikované detaily spjaté s přírodními motivy podtrhují něžné vyznění narace a společně s naléhajícím hudebním doprovodem tvoří jedinečný fluidní zážitek.

Křehké podobenství ukryté v siluetách hereckých postav a podmanivé minimalistické animaci. Hlavního hrdinu, malého  prince, provází na cestě k moudrosti a královskému trůnu mimo jeho Mistra také filozofická otázka o povaze dobra a zla.

Kingyo v japonštině znamená zlatá rybka. Snímek postupně rozplétá komplikovaný milostný trojúhelník. Citlivé setkání bývalých milenců – studentky a profesora – je zachyceno pomocí individuálních poetických obrazů ve split-screen obrazovce. Jejich příběh je spojen dvěma zlatými rybičkami, které dívka muži věnovala jako vzpomínku při jejich rozloučení. Muž přinesl rybičky domů a jeho nemocná žena, která je přijala jako dárek, o ně s láskou pečovala a udržovala tak nevědomky vzpomínku na tajnou lásku svého muže. Po smrti nemocné ženy ve vzduchu visí otázka, která na rozdíl od životů obou osamělých lidí, sjednotí obrazy v jeden celistvý.

Snímek Maniho Kaula je založen na stejnojmenném příběhu, jehož autorem je Vijayadan Detha. Odehrává se v prostředí rádžasthánského venkova a pojednává o mladičké nevěstě Lachhi (Raisa Padamsee) a ženichovi Krishanlalovi (Ravi Menon). Novomanželé jsou krátce po svatbě rozděleni chlapcovým otcem, který Krishanlala vyšle do světa vydělávat peníze. Toho zneužije Duch sídlící ve stromě, který se do krásné Lachhi zamiloval a vezme na sebe podobu jejího manžela.