brit84

Ale jo, zombiekostlivci v myších kožíšcích jsou docela povedení a konec by si člověk taky netypl. Ale co z toho, když jsou tam jen asi 20 minut a zbytek děje se musíte dívat na dementní chování hlavních postav, které po sobě neumí ani odemčít zámek u dveří.

Nečekal jsem, že může být Felliny i příjemně stravitelný. Dojemný příběh o prosťáčkovi s velkýma očima a výbušném lamželezovi. Člověk by až řekl, že by se nima na jednu štaci taky vydal.

Vážně jsem čekal co na mě tenhle film nachystal. Tím jak je tenhle film špatnej, je vlastně extrémně zábavnej. Hrůznost dialogů a hudby se nedá slovy popsat, přesto si troufám tvrdit, že si postavu Johnyho a jeho debilní hihňání zamilujete. Ed Wood byl vedle Wiseaua břídil. U jeho filmů s divák nudí. U The Room se aspoň pobavíte!

Spíš ze zvědavosti brousím čas od času i do těchto vod. Našel jsem docela smysluplný příběh, hroznou klávesovou osmdesátkovou hudbu a taky celkem podařený triky a efekty. Jen je pro mě nepochopitelný, a těžce to odsuzuju, proč se ve filmech tohoto zrna vždycky musí zabíjet zvířata...

Moje první setkání s Fellinim a hned film pro extra náročné fajnšmekry. Filmy od Bergmana se mně vedle tohohle jeví jako pohádky pro děti. Na druhou stranu se chci u filmu trochu pobavit a odreagovat a ne být celou dobu napjatej, jestli mně neunikne nějaká pointa.

Děj mě zaujal hned od začátku. To je vždycky dobrý znamení! Jenže je to trochu jako houpačka, místy to graduje a napětí se dá krájet a vzápětí se ocitáte v zápletce dvou hlavních hrdinů, jako vystřižené z červené knihovny. Vyústění příběhu se mně docela líbilo, ale zase to celkem zabil konečný příval romantických řečí.

Tenhle příběh je postaven na tom, že elegánovi a sympaťákovi Jamesu Stewartovi trochu šibe a všechno dělá se svým imaginárním kámošem, králíkem Harveym. Jenže z toho postupně začalo hrabat aji mmě, protože jsem to viděl v horečce a cítil se trochu schizofrenně. Nakonec jsem byl až překvapený, jak dojemné může být shledání Elwooda s Harveym. Ale možná to bylo jen tou horečkou...

Ty hromady slizu už dnes nevyděsí ani pětileté děcko. Další "kultovní" horor mám za sebou a začínám ztrácet iluze o tom, že mě něco z této doby dokáže zaujmout.

Na zrovna sympatický hrdina s prasečím rypáčkem a jinak drsné nahlédnutí do zákulisí politiky Rio de Janiera. Největší chuťovka je trhání zubů z ohořelé hlavy, kvůli důkazům.

Konečně Kurosawa, u kterého jsem se i zasmál. Svěží a zábavný. Až mě z toho zaskočilo!