Actias

Na konci máte pocit, jako by někdo strhl závěs, který celou dobu něco halil, ale vy ani teď přesně nevíte, co to bylo. Zbavení se handicapu, v tomto případě strachu z výšek, s sebou obvykle přináší úlevu. Někdy ale to něco (i když negativní), co s námi bylo bytostně spjato, neodchází samo, ale odnáší s sebou i nějakou naši část, kterou už nelze vrátit. Vyléčení se tak stává v přeneseném slova smyslu pádem. Jedna z nejsilnějších atmosfér Hitchcockových filmů, kdy přímo cítíte, jak pohled do hlubin je pro postiženého závratí děsivý i vábivý zároveň.

Toto vyprávění působí mezi záplavou filmů s podobnou tématikou jako zjevení. Pokud vás pohltí způsob zpracování, možná vám dojde až se zpožděním, co je od počátku zřejmé. Právě zpracování dělá tento příběh originálním. Všechno má svůj rytmus, stejně jako příčina má svůj následek. Rytmus a zvuky, které mají svou symboliku, vytváří kulisu, která prostupuje celým filmem. Pokřivená zrcadla Inkubů snad ani nemohou v té nejjednodušší podobě lépe ztvárnit pokřivené charaktery. Mnozí by jistě Winansovi přáli na film více peněz, ale možná by to ubralo nápaditosti, kterou tak musel mistrně alternoval nízký rozpočet.

Přestože je příběh docela dobře vystavěný, na plátně nefunguje. Herecká dvojice nedokázala film utáhnout a ani velkorysá výprava tady nepomohla. Naopak v porovnání s ní se zdají dva adolescenti bez výrazných charakterů ještě více bezbarví. Bohužel i díky českému dabinku. Doporučuji zhlédnout s titulky, kde Cara Delevingne zní naštěstí v originále alespoň snesitelněji. Chápeme, že se Besson snažil co nejvíce držet komiksové předlohy, ale i když scénář může na papíře vypadat dobře, dobrý režisér vidí, že na plátně to neprojde. Ne snad že by Besson nebyl dobrý režisér, ale je vidět, že tady prostě příliš chtěl. Ani záporák nijak výrazně nezaujal. Byl stejně plytký jako ústřední dvojice, a tak dobro a zlo zůstalo nakonec „vyvážené“. Bohužel úplně jinak než u Pátého elementu. Příšerky ale bavily a na jedno zhlédnutí vzhledem k výpravě ok. Pátý element se ale tentokrát nekonal.

I když knižní předloha neměla tak silnou atmosféru, jak byste očekávali, přesto vás něco nutilo dočíst ji do konce. A stejně tak je tomu u filmu. Originální námět, který by mohl být rozveden nápaditěji. Burton si v něm ale našel podivnosti jemu vlastní (ostatně o těch to přeci je) a funguje to - možná až na to, že fantasy tohoto typu vyznívá přeci jen příliš dětsky. Nic ale nelze upřít skvělým dětským hereckým výkonům. Kéž by tak někdo dokázal pracovat s dětskými herci i u nás.

Můj první film s Davidem Bowiem. Možná jsem tuhle pohádku měla vidět, když jsem byla mladší. Možná jsem neměla mít tolik očekávání. David si přál být hercem, ale jsem upřímně ráda, že jeho ambice u filmu zůstaly nenaplněny. Jak sám zmínil, herectví nakonec nebyla úplně jeho parketa. To už taky víme, ale stejně ho chceme vidět:-) Příšerky byly mile zábavné, ale tempo vyprávění tak ukrutně pomalé, že jsem si ze všeho nejvíc začala přát, aby už byl konec.

Brilantní scénář, nepředvídatelné zvraty a skvělé herecké výkony drží pozornost od první do poslední minuty. Možná jen konec trochu zamrzí, ale když se zamyslíte nad různými variantami zakončení, žádná jiná by nefungovala. Nakonec zjišťujete, že nejde ani tak o to namířit prstem na viníka, ale pochopit absurdnost celého počínání. Stejně jako absurdně naservírovanou hlášku ze záložky v knížce (podanou ještě absurdnější postavou), která se promítá v každé scéně. Dát méně než pět hvězd by bylo absurdní.