Moje oblíbené seriály

• Buffy, přemožitelka upírů (TV seriál) (1997) „I love you. - No, you don't. But thanks for saying it.” Po všech sedmi řadách mohu bez jakýchkoliv námitek potvrdit, že se jedná o nejlepší seriál všech dob. Buffy není ani v nejmenší béčková komedie pro teenagery, ale nehorázně propracované drama o dospívání jedné dívky a problémech, které s ním přichází. K tomuto tvrzení mne vede hned několik důvod: 1. Postavy, které vynikají jedinečnou a do detailu promyšlenou psychologií osobnosti. Nezáleží na tom, zda-li se jedná o hrdinčiny přátele či nepřátele nebo pouze epizodní role. Každá z nich má díky své propracovanosti šanci získat divákovy sympatie. V mém případě jasně vede úchvatná Dawn Summers v podání krásné Michelle Trachtenberg, která s nenucenou lehkostí dokáže zahrát jak silně dramatické scény, tak i miloučce vtipné momentky. A pak je tu samozřejmě Spike, pravděpodobně nejlepší seriálová postava vůbec. 2. Příběh, který s každým nadcházejícím dílem úspěšně boří všechna seriálová dogmata jako domečky z karet. Zatímco první řada se zakládá na horrorových B-Movies, druhá chytře pracuje s metaforami na téma dospívání, tak již od páté série se seriál bravurně transformuje do intenzivního dramatu, točícího se převážně okolo hlavních postav, jejich úskalí na prahu dospělosti a hlavní dějové linie. K dokonalosti je pak děj dotažen díky originalitě tvůrců, kteří všemožně experimentují s žánrem (Všichni milujeme Once More With the Feeling) a vyhýbají se všem známým klišé. I přesto stále zůstává místo na stovky pop-kulturních hlášek či jejich mutací, neboť humor v Buffy není ani v nejmenším křečovitý, ale opravdu vtipný, že se u něj dá zasmát od srdce bez pocitů trapnosti. A to se cení. 3. Choreografie a mytologie jakými žádný jiný produkt televizní tvorby neoplývá. Seriál má svůj vlastní, fantasticky vymyšlený svět démonů a nadpřirozených sil, z něhož originalita přímo srší a nabádá k hlubšímu zkoumání. Podobně je na tom i choreografie soubojů, která je od druhé řady na tak vysoké úrovní, že si zadá i s mainstreamovými velkofilmy (Třetí řada, Buffy vs. Faith). Povětšinou dobře přehledná, postavy chytře využívají prostředí okolo nich a pokud dojde na zpomalovačky, tak i ty jsou umístěny v těch správných momentech. 4. Hudba jako žádná jiná. Od druhé řady se graduje s každou nadcházející sérií, takže v posledních dílech mnohdy připomíná filmy bratrů Wachowských či epičnost Prstenové trilogie. K dokreslení atmosféry pak krásně dopomáhají i skupiny rozeznívající nejen taneční parket Bronzu, ale i divákovo srdce. Žádné trapné vypalovačky se zde nekonají. 5. Buffy and Buffy only, která patří mezi ty nejpropracovanější seriálové postavy historie a Sarah Michelle Gellar by si za její podání zasloužila všechny ocenění světa. Její, ať už psychický nebo fyzický, růst z rebelující puberťačky do uvědomělé a zodpovědné ženy či schopnost zahrát tak obrovskou škálu emocí (od hláškování po absolutní psychické dno) nemůže nechat ani toho největšího cynika chladným. Takhle vypadá pořádný herecký výkon! Sečteno a podtrženo: Na Buffy bych mohl pět ódy do nekonečna a přesto bych stále nedokázal přesně popsat, proč jí považuji za ten nejzářivější klenot televizní tvorby. To se holt stává, jakmile v posledním dílu dokáže zprvu tak nenápadný příběh o sexy blondýnce konkurovat Pánů Prstenů či Matrixu a nabídne ten nejláskyplnější moment v historii televize. Dvakrát v životě mi ukápla slza u zakončení seriálu... Toto je jeden z nich. První řada: 60% Druhá řada - Láska: 80% Třetí řada - Odpuštění: 90% Čtvrtá řada - Dospělost: 90% Pátá řada - Odpovědnost: 100% Šestá řada - Samostatnost: 100% Sedmá řada - Dospělost: 100%

• Battlestar Galactica (TV seriál) (2004) „I believe that it is never a mistake to follow your heart.” Brát Battlestar Galacticu jako film, tak bych jí ihned zařadil vedle Fontány. Nikdy jsem nečekal, že toto kultovní dílo je tak „dokonalé". O to větší bylo mé nadšení po prvních dvou sériích. Vrcholem se ale nakonec stal domácí BSG maraton třetí a čtvrté řady, díky kterému jsem téměř dosáhl seriálové nirvány. Každý záběr na vesmírnou bitvu, každý dech beroucí dialog, každé posunutí mistrně napsaného příběhu ve mně stupňovalo euforii ze sledování, jenž vyústila v závěrečném dílu, po jehož konci jsem nebyl po opravdu nehorázně dlouhou dobu schopen normálního fungování. Bez jakýchkoliv námitek se jedná o nejlepší seriál této dekády a svého žánru. Silně pochybuji, že někdy v budoucnu vznikne v odvětví sci-fi něco lepšího. Lépe už to totiž ani nejde. První série: 80% Druhá série: 90% Třetí série: 100% Čtvrtá série: 100%

• The Wire - Špína Baltimoru (TV seriál) (2002) „Když jdete po drogách, tak se dostanete k závislákům a dealerům... Ale když začnete sledovat, kam ty prachy jdou, tak nikdy nevíte, kam vás to může zavést.” Season One - 100%: Mistrovské dílo v každém detailu. The Wire se ale netočí ani tak okolo příběhu. Hlavní důvod, proč jste schopni koukat na další díly i po dvou desítkách hodin beze spánku, jsou postavy na obou stranách, které se nedělí na ty "klaďase a záporáky", neboť každý z nich má v sobě trochu trochu z obojího. Hlavní detektiv je rozvedený alkoholik, holka vedle zase lesbička, vzadu ještě najdeme dvojici naprostejch volů a tomu všemu šéfuje kdysi zkorumpovanej seržant. Ale pozor! Seriál se nesnaží šokovat. Všechny charakterové vady ústředních figurek jsou na hranici uvěřitelnosti. Stále ve vašich očích zůstávají normálními lidmi, kteří tvrdě dřou od nevidím do nevidím, jen aby jim nakonec klacek pod nohy hodilo jejich vlastní vedení. Co mne ale nejvíce fascinuje na The Wire je fakt, že se jedná o první seriál, v kterém si můžete vytvořit vztah k lidem na "druhé straně". Už to nejsou pouze černobílé postavičky, jejichž smrt či odsouzení je vám šumák. Ne, jsou stejně plnohodnotnou součástí děje, jako je McNulltyho zavšivenej tým. O reálnosti samotného vyšetřování nemá ani smysl nic psát. Tvůrci Kriminálek by si po tomhle správně měli hodit mašli. Season Two - 100% The Wire Reloaded! Nový případ, nové prostředí, staří známí. Příběh jde tentokrát mnohem více do hloubky, žádný záběr tu není pouze pro okrasu, charaktery postav dostaly nehorázný upgrade a celkové dění nyní působí ještě propracovaněji, než tomu bylo v předešlé sérii. Navíc prologové sekvence jsou tak silně nabité emocemi, že by to vystačilo na dvacet řad Kobry 11. Season Three - 100% DOKONALÉ! Nikdy bych nečekal, že poslední čast "Westside trilogie" bude tak myšlenkově obsáhlým a procítěným dílem. Hned na začátku je divák vhozen do těch největších sraček, z kterých, se spolu s hlavními hrdiny obou stran, snaží za zvuků střelných zbraní a zápachu mrtvol v Baltimorských kanálech dostat. Tímto směrem se děj ubírá v nadcházejících deseti dílech a člověk je už smířen s tím, že druhá řada nakonec zůstane nepřekonána... Chyba lávky! The Wire se totiž v posledních dvou hodinách vytáhne s dějovým twistem tak úderným, že i pointa Se7en oproti tomu působí jako epizoda Večerníčku. Věřit se zde nedá nikomu a už vůbec ne scénáristům, kteří mne svou prací fatálně utvrdili v tom, že tento seriál je právoplatným vládcem na poli kriminálního žánru. Season Four - 90%: Zatímco většina seriálů opakuje stále tu samou šablonu vyprávění po celou dobu vysílání, tak tvůrci The Wire opět dokázali, jak jedinečné je jejich dítko a obrátili celý koncept děje vzhůru nohama. Z bývalých členů jednotky pro Zvláštní případy se stávají vedlejší postavy, na řadu přichází Baltimorské školy a jejich studenti, kteří jsou vychováváni pouze k jedinému - životu na drogových nárožích. Druhou a neméně podstatnou částí čtvrté řady je pak zákulisí politiky plné intrik - bílý starosta v městě afroameričanů? Může to fungovat? A pokud už ano, dají se vůbec splnit vyřčené sliby, aniž by se kariéra a mediální život neocitl v ohrožení? Seriál opět mistrně rozehrává několik zpočátku nezávislých dějových linek, které postupně zapadají do sebe a ukazují skutečnou tvář jedné metropole na východním pobřeží. Mimochodem, pokud hudba tvoří 1/3 filmu, tak The Wire jde opět proti proudu. Nikde jinde se nestalo, že by nečekaná smrti několik let divákovi známé postavy na druhé straně barikády působila i pouze díky jednoduchým zvukům okolí tak emotivně. Fenomenální zakončení, při kterém se opět Zvláštní případy sjednotí s odhodláním zničit zatím nejhoršího drogového bosse na West Side a systém opět spolehlivě poráží všechny figurky na šachovnici bez rozdílů strany (byť naděje tam je), slibuje, že pátá a finální řada bude zatraceně epická. Season Five - 100%: „Vše co má svůj začátek, má i svůj konec...” Závěrečný díl, který by svou délkou mohl konkurovat většině filmů ze stejného žánru, je u konce. Strašně rád bych napsal předlouhou esej, vysvětlující, proč zrovna finální pátá řada je ze všech nejlepší, i když se spíše jedná o takový epilog. Strašně moc bych se chtěl rozepsat o svých pocitech při posledním záběru na probouzející se Baltimore a sledu momentek z nadcházejících životů všech těch postav, které mne provázely po celou tu dobu. Rád bych důkladněji popsal, proč The Wire je tou nejdokonalejší kritikou byrokracie, kapitalismu, naší společnosti, způsobu života, médií, politiky a hlavně lidskosti jako takové. Bohužel (možná bohudík) nic z toho se nedá vyjádřit písemnou formou. To se zkrátka musí vidět. Já jsem to už viděl a jsem plně smířen se skutečností, že během svého života lepší kriminální kousek na televizní obrazovkách nikdy nevznikne a pochybuji, že tomu tak bude i v budoucnu. The Wire není ani tak o obou stranách zákona, na které je pohlíženo z mnoha perspektiv. The Wire je především o životě. O životě jednoho města, v jednom státě, na jedné planetě. O životě, jaký všichni důvěrně známe.

• M*A*S*H (TV seriál) (1972) „Myslíš že by bylo podezřelé, kdyby ho ve sprše přejel džíp? - Můžu vždycky říct, že nám pod něj skočil!” Téměř nekonečná estráda těch nejvypečenějších vtípků s těmi nejsympatičtějšími postavami. Dokonalá válečná satyra, která chytře kombinuje ty nejpravdivější fakty s těmi nejšílenějšími eskapádami a vždy to vychází na jedničku. Ať už otevřeně nebo metaforicky se vždy snaží odsuzovat lidské předsudky vůči rasismu, homofobii či diskriminaci pohlaví. M*A*S*H se zkrátka liší od svých žánrových bratříčků téměř ve všem a právě proto neztrácí svůj jedinečný šarm ani po čtyřech dekádách. Právoplatný král komediálního žánru.

• Firefly (TV seriál) (2002) „We're not gonna die. You know why? Because we are so... very... pretty.” Han Solo i mimo Star Wars? Ano! Akorát že se jmenuje Malcolm Reynolds a jeho láskou není princezna, nýbrž luxusní „společnice"! Skvělá a originální vize budoucnosti v podání kultovního tvůrce Josse Whedona. Vtipně situované momenty, kvalitně gradující akce a sympatičtí hrdinové v jednom z nejlepších seriálů všech dob, seriálu o posádce lodi třídy Firefly!

• Řím (TV seriál) (2005) První řada: Z historie Říma mne vždy nejvíce fascinovalo období Prvního triumvirátu a proto jsem naprosto unesen z toho, jak přesně jsou zde podány dobové události. Seriál si totiž nehraje na Řím, on Římem je! Špína kam se podíváš, bordely, žebráci, krysy a mnoho dalších věcí, které tak citelně chyběli předchozím dílům z téže doby, jsou zde naprosto běžná věc. Příběhově se jedná o opravdovou bombu! Skvěle napsané a bravurně zahrané postavy, především Octavianus a Pompei Magnus. Svět se zde nedělí na hodné a zlé, všichni jednají jako opravdoví lidé, snažíc se přežít a získat pro sebe co největší moc, ať už si jako omluvu vymýšlejí záchranu republiky či službu vyšší moci. Pokud jsem měl na začátku ze seriálu obavy, tak ty úplně zmizely a byly nahrazeny úžasem v momentu, kdy Brutus uštědřil Caesarovi poslední bodnutí dýkou. Druhá řada: Kde další série slábne na scénáři, tam to dotahuje skrze značně lepší a nákladnější technickou stránku. Více soubojů, více kulis a dokonce i na na seriálové poměry skvěle udělaná bitva u Filipp. V příběhu sice nedosahuje svého předchůdce, neboť zde neexistuje postava s tak silným charakterem jako měl Julius Caesar, i přesto se na intriky římské spodiny a vrchnosti skvěle kouká. Vrcholem je pak neustálý souboj Octaviana a Marka Antonia. Bezcitná kreatura contra vášnivý agresor. U obou představitelů se dá mluvit o opravdu dech beroucích výkonech. Zakončující díl sice není tak úderný jako v první řadě, i přesto díky němu nastane pocit, že tentokrát jsem se stal součástí něčeho většího, jenž přesahuje hranice běžného seriálu.

• Dexter (TV seriál) (2006) Opus magnum thrilleru na televizní obrazovce.

• True Blood: Pravá krev (TV seriál) (2008) Sex, rasismus, alkohol, rodičovství, láska, drogová závislost, násilí a krve sající jedinci mezi námi. Dokonale promyšlené dílo, jenž bez obalu ukazuje naší (nebo spíše americkou) společnost a hnus, jenž skrze ní protéká. Myslet si, že seriál je pouze o upírech a sexu je... hodně naivní pohled na věc. Alan Ball opět rozehrává, podobně jako tomu bylo i u Six Feets Under, šibalskou hru s rozličným spectrem postav a poukazuje na trhliny v současné kultuře a popkultuře lidské rasy skrze důmyslné metafory skryté pod rouškou ozubených tvorů (a nejen jich). Má to možná pár hluchých míst, i přesto se tahle satirická upířina ihned zařadila mezi mé nejoblíbenější seriály a už teď se nemohu dočkat dalších dílů. Krev nikdy nechutnala tak výtečně! První řada: 80% Druhá řada: 90% Třetí řada: 80% Čtvrtá řada: 90%

• Na Západ (TV seriál) (2005) „The West is a place on the map, not a way to live.” Dvě rodiny, dvě generace. Od první cesty k západnímu oceánu až po masakr u Krvavého kolene. Deset bezchybných hodin. Into The West - všechny krásy západní kinematografie v nejčistší podobě.

• Tudorovci (TV seriál) (2007) „Jaká ztráta je pro člověka nejvíc nenahraditelná? Čas. Ze všech ztrát je nejvíce nenahraditelný, protože se nedá vykoupit.” Kateřina Aragonská & Anna Boleynová - 70%: Seriál má dvě přednosti, které z něj dělají tak silně nadprůměrné dílo. První je technická stránka, počínajíc omračující hudbou, obrazovými hrátky tvůrců s představivostí, jak asi neomezený vládce vnímá dění okolo sebe a pak je zde samozřejmě úchvatná garderóba stovek kostýmů (v 15. století se zkrátka uměli oháknout stylově). Druhým a největším pozitivem jsou pak samotní herci. Ať slavní (všemocný kardinál Sam Neill), debutující (Zlatý glóbus pro Natalii Dormer!) či žijící legendy (démonický Peter O'Toole jako Bohu oddaný papež Pavel III.). Každý z obsazení vykazuje maximální snahu o co nejlepší výkon a že je to poznat. Vždyť i té Anny Boleynové musí být člověku v den její popravy líto. Vrcholem je pak samozřejmě Jonathan Rhys Meyers, který nehraje krále... on králem je! Králem nepředvídatelným a náladovým. Králem mocným a krutým. Králem ochotným pro své blaho zruinovat i zemi, které vládce. Zkrátka králem z rodu Tudorovců... Jane Seymoureová - 100%: S velkou sledovaností přichází větší rozpočet a tvůrci mohou začít myslet i globálně. Dvorní intriky již nehrají prim, tentokrát přichází na řadu vztah krále se svými poddanými a návrat k prvotní otázce, zda-li je lepší, aby se lidé svého vládce obávali či jej milovali. Na post královny navíc nastupuje dobrota sama se srdcem a tváří anděla, jejíž pravou cenu si Jindřich uvědomí příliš pozdě. A je to právě ten moment, kdy absolutistický vladař poklekne u lóže své umírající manželky, který mě bez jakýchkoliv výhrad přesvědčil, že v první polovině třetí řady stanul seriál na svém vrcholu. Anna Clevesová - 80%: Temné a depresivní, v tomto duchu se nese zakončení třetí série. Z všemocného vladaře se opět stává egoistická svině, za jehož rozmary trpí jak jeho nejbližší, tak celý stát. Opět se uzavírají tajné dohody, opět se bodají dýky do zad. Nejkladnější postavou je tak paradoxně kancléř Cromwell, který (jak už to v historii u hodných hochů bývá) sám skončí s hlavou na špalku, zatímco se jeho svrchovaný pán úspěšně transformuje do bezcitné kreatury. Největší hvězdou je ale hudební skladatel Trevor Morris, který po dvou řadách příjemných melodií přeladil o 180 stupňů a do každé druhé scény láduje zběsilé smyčce čí šíleně drunící bubny. Atmosféricky je tak třetí část Tudorovců zatím nejpovedenější. Kateřina Howardová - 70%: Král je ve stavu zranitelnosti a tak mu jeho zkorumpovaná šlechta dostrčí mladou dračici, sexuálně atraktivní blbku bez charakteru, chcete-li Megan Fox své doby. Zatímco se tak panovník oddává vášni se svou novou královnou, která není zas tak panenská, jak se zdá, tak jeho poddaní skrze jeho zranitelnost uskutečňují své podlé plány a zbavují se svých nepřátel. Ze všech částí Tudorovců je zrovna tato nejslabší. Tvůrci a ani opět výtečný herecký ansábl za to nenesou vinu, chyba je už v historii samotné. Pátá panovnice zkrátka nemá sebemenší šanci na získání divákových sympatií, neboť vyjma vznešené krve ji od dobových bezcharakterních prostitutek nedělí vůbec nic. Kateřina Paarová - 100%: Druhá polovina závěrečné řady je už naprosto jiné kafe. Vladařova nová vyvolená je silná a sebejistá žena, kterou si divák oblíbí již během několika minut. Intriky na anglickém dvoře jsou už pouze zúženy na soupeření o malého prince Edwarda, u kterého je s každým dalším rokem jasné, že za chvíli usedne na otcův trůn. Díky vysokém rozpočtu si již tvůrci mohou dovolit i velmi působivé a napínavé dobývání francouzského města Bolougne. Největšími hvězdami je však nakonec opět trojice Jonathan Rhys-Meyers, Henry Cavill (Charles Brandon) a Sarah Bolger (princezna Mary), kterým jejich postavy věříte na 200% a tento rok minimálně pro Meyerse očekávám za ztvárnění Jindřicha VII ocenění Zlatým glóbem a nominaci Trevora Morrise za hudbu. Dokonalé! Zánik Monarchie - 100%: Žádné stařecké sípání na smrtelné posteli, ale důstojný a vskutku velkolepý odchod ze scény a jedno z nejpůsobivějších zakončení seriálu, co jsem kdy viděl. Grandiózní finále Tudorovců je už spíše takové nostalgicky surealistické ohlédnutí umírajícího muže na prahu smrti za svými činy, za svými ztracenými a nalezenými láskami, za svými prohrami a výhrami, za svými přátelstvími, za svým odkazem budoucímu světu, za svým ztraceným mládím... no zkrátka jsem se v posledních dvaceti minutách doslova topil v slzách, což se předtím povedlo pouze Buffy a Battlestar Galactica. Showtime to opět dokázal. All hail to the King!