Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (693)

plakát

Není čas zemřít (2021) 

když jsem v roce 2006 vyrážel do kina na Casino Royale, tak mě ani ve snu nenapadlo, že vyrážím na něco jinýho než klasickou bondovku... a že to nebyla klasická bondovka, to už dneska víme všichni. Hlavouni spolu s Craigem a Campbellem tenkrát přišli s odvážným plánem Bonda ukotvit víc v realitě a neudělat z něj borce, co z každýho průšvihu vyleze z úsměvem na rtech jako Connery. A ostatně pomozme si jiným borcem - jak by to citoval Lazenby: "Tohle by se tomu druhýmu nestalo" tahle věta vlastně definuje Craigovu celou pěti filmovou šňůru... Craig a tým borců za kamerou a klávesnicí udělal to samý, co udělal Nolan pro Batmana... celýho ho redefinovali, vzali staré prvky (ty narážky na starý bondovky byly díl od dílu krásnější a krásnější, hlavně u Nčz,), nový prvky ukotvující Bonda v realitě, smíchali to všechno dohromady a výsledkem je pět filmů, z nichž se tři povedly na výbornou, jeden byl fajn a další bych nejradši zapomněl. Nechci spoilerovat, ale v rámci série se jedná o pět totálně revolučních filmů v rámci 60 letý historie. Je to pořád ten samý James Bond, který jezdí v Aston Martin, svádí ženy, zachraňuje svět, pije vodka martiny... jen tady se změní v rybáře a kovboje, co se rozhodne odejít do výslužby a musí vyrazit do další akce... jen ten motiv je tentokrát o dost osobnější. A víc prozrazovat nebudu. Snad jen, že i tou šílenou zbraní tvůrci tak trošku předehnali dobu a bylo by mrazivý film vidět o pár let později. Ten film je akční, dojemnej, má spoustu tajemství a perfektně završuje celou tu sérii s Craigem, kterej do toho dal totálně všechno. Už dlouho jsem z kina neodcházel s vědomím, že jsem viděl jeden z nejlepších filmů v životě

plakát

Mare z Easttownu (2021) (seriál) 

Mare of Easttown - kdyby mi někdo před nějakými deseti lety řekl, že Kate Winslet (jako ta Kate Winslet z Titanicu) bude hrát v jedný z nejlepších detektivek dekády, asi bych si myslel, že to je vtip... jenže není. Je to reál. Takže jo Kate Winslet hraje v jedný z nejlepších kriminálek dekády. HBO po dlouhý době dokazuje, že tenhle žánr ještě umí dělat a asi je to jejich nejlepší žánrová věc od prvního Temnýho případu (na který se od tý doby marně pokouší navázat). Mare of Easttown nejen na Temný případ navazuje, ale zároveň ho strká do kapsy a odpovídá na něj. Obejde se bez nahotinek, temnoty, okultismu a dalších věcí, který tehdejší hit HBO dělaly hitem. Mare je totiž naprostým protipólem nejen Temnýho případu, ale především Yellowstonu - což byly seriály, který staví na mužským elementu a nazírání světa přes mužskou optiku. Mare je totiž něčím co bych nazval ženskou kriminálkou, kriminálkou pro ženy... což začíná nejen tím, že hlavní hrdinkou /vyšetřovatelkou/ je tu žena a mezi oběti patří ženy, ale taky tím světem, který Mare předkládá - koneckonců stačí si vzít její domácnost složenou ze tří generací - Mare, její máma a vnučka. Nemluvě o hrdinčině hlavním soupeři, kterým není zločinec ale máma jejího vnuka, která ji ho chce ukrást - získat do opatrovnictví. Pak tu jsou další prvky - prakticky minimum násilí, na kterým buduje atmosféru Sheridan. Mare víc staví na emocích, na vztazích a vlastně je tak místy víc sociálně rodinným dramatem než detektivkou, což se ve výsledku ukáže i na motivech pachatelů a výsledný pointě. A skvěle to funguje díky prostředí komunity, malýho městečka, kde se příběh odehrává Brad Ingelsby předvedl už o filmů Pryč od pece a Noční běžec, že umí psát, tady to potvrzuje a jde ještě dál. Už dlouho jsem u žánrovky nezažil tak silně využitý tajemství a jeho odhalování jak právě tady. Několikrát jsem si při sledování vzpomněl na pár let starou Pustinu, která se ve výsledku rozpadla pod rukama, na rozdíl od Mare. Mimochodem, už dlouho jsem neměl u žádnýho seriálu pocit, že koukám na něco, co se tak moc podobá mým knihám. Takže mi to udělalo dvojnásobnou radost.

plakát

Dálniční hlídka (2019) 

od tohohle jsem čekal hodně. Možná až moc, protože ve výsledku se nejednalo o takovou šlehu, jakou jsem čekal. Ale rozhodně to není vůbec špatnej film. The Higwayman je takovej ten film, na který by se před dvaceti rokama letělo do kina, to když byl ještě takovej chlapskej film a Costner v módě. Jenže chlapskej film ani Costner už v módě nejsou. A tak skončil na Netflixu. Což není chyba. Naopak. Je dobře, že takovej druh filmu ještě úplně neumřel. A že Costner ještě pořád žije a točí filmy. Jenom by to příště chtělo lepšího scénáristu. Anebo lepšího diváka, kterej bude mít kolem legendy o Bonnie a Clydeovi zjištěný nějaký základní fakta. Pak bych si to možná užil víc. The Higwayman je film o tom, jak Coster a Harrelson coby bývalý rangeři loví právě tyhle dva slavný lupiče, který za sebou nechávají dost velkou krvavou čmouhu. Základní nápad je super... jenže když neznáte detaily úplně se nechytáte. Takže moc nechápete ty souvislosti a celou tu legendu. Přitom by stačily dvě tři scény, kdy by je divák mohl poznat jako lidi a dostat se jim trošku pod kůži. Jenže to nepříjde... když teda nepočítáme okamžiky, kdy baví s jejich blízkejma nebo příbuznejma. Proto fungujou Veřejný nepřátelé nebo Neúplatní, znáte obě strany mince a chápete ty souvislosti. Mimochodem na tomhle filmu je vidět, jak moc by se těmhle filmům chtěl rovnat, ale ve skutečnosti je to jejich chudej příbuznej. To ale neznamená, že je špatnej. Naopak. Celý to vypadá skvěle, má to perfektní atmosféru a celý to evokuje takovej ten přerod westernu v drsnou školu, jakej vytvářel před nějakými sto lety Hammett. A Harrleson s Costnerem si to dávají neskutečně, mají parádní chemii a jejich postavy fungujou a skvěle se doplňujou. Tempo je sice pomalejší, ale to není na škodu... jen stopáž dvě hodiny je zabijácká na film, kde se akorát jezdí po dálnici, mluví se a sem tam se vystřelí z bouchačky. Každopádně samotnej úvod s útěkem z basy je skvělej, scéna s nakupováním zbraní úžasná stejně jako scéna na záchodě. Prostě není to dokonalý ale dobrý jo. A celou dobu jsem si říkal, jak by to vypadalo kdyby na tom dělal třeba Kurt Sutter, Scott Frank nebo Taylor Sheridan, což jsou chlápci, který mají pro tenhle žánr cit a umí ho. Tak snad někdy jindy.

plakát

Sbohem, baby (2007) 

Je zvláštní, jak člověk s odstupem doby a času dokáže některé věci docenit nebo se na ně dívat jinýma očima. A tak zatímco před 13 lety, kdy jsem byl středoškolák, co svět detektivek teprve objevoval, to pro mě byla fajn detektivka, letos to pro mě bylo neskutečný drama s obrovským přesahem. Na tom filmu musím obdivovat tu obrovskou civilnost a to jak, Affleck snímá Boston, kterej tu hraje obrovskou roli. Tu civilnost místama dost narušuje jinak super soundtrack Harryho Gregsona Williamse a když znáte ty knížky, přijde vám docela úsměvný, že hlavního hrdinu hraje takhle mladej herec (při čtení jsem si představoval možná Toma Hardyho, ale bratrská protekce je holt protekce ale hraje ho dobře ne že ne). Ale jinak je to herecky obsazený dost fenomenálně a skoro na dvou hodinách se tu rozehrává drama takřka antických rozměrů, kde zločiny z ranku kšeftování s drogami, zabíjení a zločiny na dětech tvoří jenom pozlátko - obal, aby se tomu mohl dát štempl detektivka. Ve skutečnosti je to totiž příběh o věcech, se kterýma se setkáváme dnes a denně. Je o velkejch morálních dilematech, o tom co je dobrý co je špatný. O výčitkách svědomí i o budoucnosti malý holčičky. A celý to funguje neskutečně silně a moc, takže konec vás zasáhne rovnou do srdce

plakát

Rambo: Poslední krev (2019) 

uf, no ty bláho. Takhle rozpačitý dojmy z filmu jsem neměl už hodně dlouho. A to i navzdory tomu, že recenze byly hodně velkým varováním. Ale když už člověk viděl všechny díly Ramba a točil to chlápek super gibsonovky Moje letní prázdniny, tak proč to nezkusit, že jo? Možná proto, aby si člověk nekazil dojmy ze super trilogie a čtvtýho přídavku, kde už jednou Rambo řekl Adios. Ale vezměme to popořádku. Poslední krev se snaží stavět na takový tý melancholii a tragický minulosti hlavního hrdiny, jako První krev a Do pekla a zpět. Jenže tady na to prostě není dostatek prostoru. Scénárista tak intenzivně dupe do pedálu, že během chvíle nastane fáze Mexiko a holka, která spadne do maléru se až po krk topí v bahně. O hlavním hrdinovi nemluvě - tady nastalo největší wtf filmu - starej vojenskej harcovník jen tak naběhne mezi bandu obchodníků s bílým masem a skoční to tak, že dostane do držky. Tady jsem nevěděl, jestli brečet nebo se smát... asi čekal, že si s ním dají portský a pak mu jeho neteř vrátí zpátky. Chápu, je to důležitý pro druhou fázi filmu, ale stejně je to jedno velký WTF. Každopádně pak to vypukne. Obrovský jatka.Rambo se vrátí domů, z baráku si udělá prakticky vraždící pevnost plnou nástrah, čím se nejspíš snaží trumfnout Bonda se Skyfall. Jo, je to řezba obrovská. Rambo byl vždycky velká řežba, kde se střílelo, sekalo a všechno bouchalo... ale taky to mělo srdce. A to tady chybí. Rambo shodil dlouhý vlasy, ale s ním i emoce, který tentokrát Stallone nedokázal prodat tak jako vždycky. Obrovská škoda. Když už návratová rozlučka, tak pořádná. Tohle ale fakt nevyšlo... a možná už by Ramba měli nechat spát. Ten důchod v houpacím křesle si tenhle voják už zaslouží. Třeba při tom uštupuje košík ponožek. Ten závěr na to vypadal.

plakát

Tenet (2020) 

Tenet - oj, jaký to byl opojný pocit jít zase po milionech let do kina. Smět si tam sednout a nechat se unášet tou obrovskou vlnou snění, kterou kinematografie a filmový plátno nabízí. Na rozdíl od koukání seriálů na monitoru či televizní obrazovce. A jaký to byl opojnější pocit si návrat do kinosálu odstartovat novinkou Christophera Nolana, který každý dva roky sází jeden klenot vedle druhého a říká vám u toho "Ať se vám líbí." Takže TENET... na tom filmu je moc moc vidět, jak moc Nolan miluje bondovky a jak moc by si chtěl nějakou sám natočit. A jelikož ho do týhle franžízy ještě nepozvali, tak si to prostě udělal pro svým. Tenet v jednom ze tří plánů takovou variací na bondovky - ovšem s dost netradičním bezejmeným hrdinou - tohle není agent, co vychodil prestižní školu v Anglii, patří mezi elitu a pak se přidal k MI5... tenhle jede tak trochu v duchu všichni hrajeme divadlo. Má výcvik, ale původem je odněkud z Dolní Lhoty, takže většinu času předstírá, že je někdo jiný. Ale rve se stejně efektivně jako Craig v Casinu - hlavně scéna v kuchyni. Jeho protipólem a tím, jak vypadá nebo se chová je v tomhle případě Robert Pattison, ktereje je tu neskutečnej a sympatickej. Což je věc, kterou jsem si po Stmívání myslel, že nikdy neřeknu, ale je to tak. Pattison si to krade pokaždý celý pro sebe a po Tenet se na jeho Batmana těším o dost víc. Někdy do půlky filmu to vypadá jako běžná bondovka/špionážní film - je tu spousta akce, hovorů v restauracích, dostávání se na nepřístupný místa. Všechno je zahalený tajemstvím - především ta technologie, jejímž prvotním projevem je to, že vám náboj vletí sám do komory... jenže se to postupně mění. S příchodem záporáka v podání fantastickýho Kennetha Brannagha, kterýho jsem se po Jacku Ryanovi bál, protože mi tam neseděl... ale tady byl skvělej. Byl to klasickej záporák v bondovským duchu, jen měl hodně lidský motivace, proto proč to všechno dělal. A tím se dostáváme k druhýmu motivu - a tím je časovka. Víme, že Nolan je posedlej nejen bondovkama, ale i hrátkama s časem a tady to posunul zase o kus dál - ostatně čas tu hraje roli od prvních vteřin a ani v těch posledních tomu není jinak. Jen se úplně nesnaží vysvětlovat zákonitosti toho všeho, což je věc, kterou asi dost lidí naštve. Mě nenaštval, ale v tomhle znám lepší věci - ať už je to Terminátor nebo Deja vu, který k tomu má nejblíž. Na druhou stranu se to snaží v tomhle módu vypadat opulentně, ale tak opulentně a epicky jako Inception to nevypadá. Ale i tak to za kino stojí... a s Inception se dostáváme ke třetímu módu. Řekl bych, že Tenet funguje jako takovej protipól k Inception, kde byla hlavním motivem otcovská láska k dětem. DiCaprio to celý dělal proto, aby se se mohl vrátit zpátky k synovi a dceři... tady když si odhrnete první dvě opony - bondovku a časovku, dostane temnej noirovej příběh o ženě/matce (Elizabeth Debicki), která chce získat zpátky svoje dítě ze spárů šílenýho magora/otce, kterej nemá žádný zábrany a která je pro mě hlavní hrdinkou tohohle filmu. A za účelem získat syna zpátky spojí síly/najme si hitmana /v kterýho se John David Washintgon ve finále mění/ a jeho parťáka, aby jí pomohli. Jen to vede přes dost složitej oblouk, kde se nehraje jen o záchranu syna, ale i o osud nás všech. A v téhle rovině pro mě Tenet funguje úplně nejlíp. Je to temný, drsný akční. A plný emocí. Tohle je asi nejemocionálnější Nolanův film ze všech. Možná to není jeho majstrštyk, ale za to kino to fakt stojí. Anebo je tu ještě jedna vrstva a je to celý delirium a hrdina leží na kolejích s rozbitými ústy a jeho únosci pořád zběsile otáčí nefunkční budík dozadu, aby byli pořád na začátku?

plakát

Joker (2019) 

minulej rok jsem na to slyšel obrovský ódy, ale úplně jsem se k tomu nedostal. Až teď... a musím říct, že to je neskutečný. Fakt bych neřekl, že režisér pařeb (který jsem neviděl) jednou natočí jeden z nejlepších komiksovejch filmů, ale povedlo se mu to. Joker je fakt neskutečnej. Na Jokerovi s Nicholsonem jsem vyrostl a Heath Ledger byl v Temným rytíři fenomenální, ale to co předvádí Joaquin Phoenix během tohohle filmu je neskutečný. Celý je to vlastně koncert jednoho herce, kterej uvádí v život člověka na úplným dně, kterej přes destrukci a postupný odjišťování "pojistek" a zábran stoupá vzhůru a stává se symbolem hnutí, který je mu vlastně ve výsledku ukradený, protože mu jde o něj samotnýho. O jeho vlastní show. O nic víc. Na tomhle filmu je mrazivý to, jakým způsobem zrcadlí realitu chaosu, zmatku, každodenního spěchu a lhostejnosti člověka člověku. Zrcadlí anarchii, kterou se nepovedlo převést na plátno ani Nolanovi v Temným rytířovi, kterej se o to snažil fakt hodně. Což nepodtrhávají jen pouliční nepokoje a hromady odpadků, ale i burácivej soundtrack, kterej závidí i Hans Zimmer. Joaquin Phoenix si to fakt užívá, místy připomíná Nicholsona v Osvícení, skvěle mění antihrdinovy nálady z minuty na minutu, takže ze začátku je vám ho líto a postupně ne... ale stále žasnete nad tou jeho paranoiou, kdy nevíte, co je realita a do divadelní/filmová iluze ukazující svět v růžovejch barvách... ta ale postupně padá jako opona a nakonec zůstává ta hnusná realita plná násilí, krve a bolesti, z nichž povstává netopýr. Jo, Joker je origin v originu a docela mě mrzí, že Joaquin Phoenix nepůjde proti Pattisonovi a zůstane tak samostatnou jednotkou. Ale třeba jednou... žádnej film mi nevyrazil dech už takhle dlouho.

plakát

Chyťte Cartera (1971) 

fíha. Michaela Cainea mám zafixovanýho hlavně jako moudrýho Alfréda z Temnýho rytíře... a taky jako herce, kterýho si Nolan dává ve svých filmech klidně i do malejch rolí. A možná právě díky tomu mě ve filmu Chyťte Cartera prakticky rozsekal na maďěru. Prvních 20 minut připomíná uhlazenýho gentlemana, čte Chandlera... a zhruba v 25. minutě chytne do ruky špalek, kterej omlátí o obličej jednomu hošíkovi a pak to začne... Carter (ačkoliv na to na první pohled nevypadá), pracuje jako uklízečka londýnský mafie. Všechno jeho životě jde jako na drátkách, jenže pak mu umře brácha a on se rozhodne, že si najde tvůrce všeho toho bordelu a začne uklízet. Chvíli se to tváří jako detektivka, která ale hodně rychle přepne do revenge thrilleru a chytne šíleně ale šíleně moc zběsilý tempo. Carter se mění v obrovský monstrum, který nemá žádný zábrany a chce jenom chlemtat krev. Pomstít se. A je mu jedno, kolik lidí při tom padne stejně tak koho všeho na to bude muset využít. Řekl bych, že tenhle film by se neztratil ani dneska, ačkoliv těžko říct, jestli by si někdo troufl na scénu přivést takovýho parchanta jako v tomhle filmu. Chyťte Cartera je fakt neskutečně syrový a drsný. Neskutečně temnej noir s příchutí dehtu. Nemusí se tu ve velkým střílet, Cainovi prostě stačí jeden výraz ledoborce po celej film, se kterým letí až do finále. Mimochodem, konec fakt žraso. Nemluvě o pití whisky na pláži.

plakát

Moje letní prázdniny (2012) 

film, který se vrací do časů, kdy Mel Gibson válel ve filmech jako Smrtonosná zbraň a Odplata. Právě na ten druhý, jako kdyby Moje letní prázdniny navazovaly. Na scénu přichází (vrací se) stárnoucí profesionální zloděj, jehož poslední loupež v kostýmu klauna úplně nevyšla a dostává se do basy. Ale tohle není tak úplně klasická basa - když si to můžete dovolit, žijete si tu jako král. Anebo to království můžete pomalu rozvrátit v základech a dostat se ven. Na první pohled se to tváří jako střílečka s vychytralým zlodějem, co se umí ohánět bouchačkou... díky druhý lince s malým klukem a jeho mámou to všechno směřuje k dost mrazivý pointě, která celej film posouvá o stupínek vejš než to původně vypadalo. Tenhle film je stará škola - drsnej, nekompromisní, s hrdinou, co se s tím fakt nemaže a nebojí se zamazit si ruce krví... a udělat dobrej skutek, když je to potřeba. První půlka je trochu klidnější, aby pak film ve druhý půlce přepnul v parádní vybíjenou, kde to bouchá a pálí se ze všech stran. Řekl bych, že Richard Stark by z tohohle filmu měl asi radost. A jelikož Adrian Grunberg natočil špatně hodnocenýho posledního Ramba, asi zkusím i toho. Něco mi říká, že s tímhle režisérem bychom mohli bejt kámoši.

plakát

Zrádci (2020) (seriál) 

loňskej Rédl pro mě byl obrovský překvapení v žánru noir a zvlášť s ohledem, že se jednalo o domácí produkci. Byl jsem zvědavej, s čím scénarista Miro Šifra přijde dál... a odpověď dorazila letos ve formě Zrádců. Což je další Šifrův příspěvek do žánru noir, kterej přetejká barvama a je sluníčkovej (což zdůrazňuje žlutý auto a mikina jedný z postav), ale hluboko uvnitř je tmavej jak dehet a prohnilej až do morku kostí. Zrádci začínají úplně prostě - dva kluci, který možná každej den potkáváte na ulici, se rozhodli živit prodejem drog. A ten jeden ještě navíc donáší policajtovi z protidrogovky. To co začíná zdánlivě nevinně a jednoduše, se pak brzo začne hroutit jako domino a od nízkejch pater společnosti jde až nahoru, do světa báječných a bohatých, který mají svý tajemství, co si snaží řešit v rámci rodiny (tady jsem si vzpomněl na Chandlera). A v rámci šesti dílů vidíte, jak jsou jednotlivý lidi provázaný a že fungují jako organismus. Není to hra jenom na zrádce. Je to hra na manipulovaný a manipulátory, což byl hodně silnej prvek u Rédla (kdy si estébák pohrával s prokurátorem, co to myslel dobře). Tady už je to víc provázaný a víc propojený. A teprve v posledních dvou dílech poznáte, jak moc. Čím víc se odkrývají karty, tím víc zjišťujete, jaký byly skutečný úmysly aktérů a kdo je ve skutečnosti oběť. A kladete si otázky, kdo je tu hrdina a kdo jeho průvodce. A co je hlavní a z čeho mrazí je to, že tyhle věci se nám dějí dnes a denně za dveřmi našich domovů. Každý z nás nejspíš zná nějakého Davida. Imho musím vyzdvihnout celý herecký obsazení, hlavně Lenka Krobotová mě dostala a krade si to pro sebe. A pak ta titulní písnička nazpívaná paní Rottrovou je naprostá bomba. A strašně úžasný jsou momenty, kdy David sám sebe točí na kameru, čímž naskakuje jako by ich forma vyprávění. O anime vsuvce nemluvě. Tohle je fakt naprostá seriálová šleha a stejně jako u Rédla tak ani tady se mi nechce věřit, že to natočili Češi. Možná se fakt blížíme k době, kdy takový žánrovky u nás budou standartem.