Sabrewulf

Už začínám mít alergii na novou vlnu komediálních seriálů, které vůbec komediální nejsou. Zaprděné, držící se strašně při zemi, stupnicí humoru zaměnitelné i s rodinnými seriály jako je Ordinace v Růžové zahradě. M*A*S*H je komediální seriál! Nebo z českých třeba Hospoda. To jsou jasně definované komedie, u jejichž sledování už během pěti minut poznáte, co jsou zač. Tady ne. Tady čumíte na vážné situace mnohdy připomínající spíš drama. Za co jsou ti scénáristé placeni? Děj: Jedna z hrdinek se v baru dostane do situace, kdy se proti své vůli ukáže ve spodním prádle. Někdo to natočí na mobil a je to na youtube. Matka té dívky je z toho vytočená a jde si stěžovat asi ke starostovi, či kdo to byl. Jsou u něj, otevřou notebook pustí jemu a jeho manželce ono video. Začne rozhazovat rukama a stěžuje si, že už to vidělo jedenáct tisíc lidí a že její dceři ještě ti čumilové dávají nějaké lajky! A že to je hrůza a že to musí pryč a podobně. Už už jsem čekal, (je to přece komediální seriál, ne?)že zatímco bude matka rozhazovat rukama a mluvit na starostovu ženu, starosta nenápadně, se šibalským úsměvem přidá videu lajk. Tomu bych se i nahlas zasmál. Ne. Matka domluví, sbalí notebook a odejde. S tímhle jděte do prdele!

"Pátina nevraživost vůči Tonymu Bendovi se v poslední době nedá přehlédnout. Pan Seifert vydírá Hejduka. Standa s Laděnou podstoupí testy plodnosti. Klára má trápení s Didi, zdá se být nemocná. Krupičkovi slaví rozvod, Pepa v hospodě, Krupice se Skálou v Praze. Václav se rozhodne využít Denise, aby dostal Kateřinu zpět do vesnice." //// Klasický popisek jednoho dílu v časopise s TV programem, řeknete si. Ale poznali by jste, že každá věta je z jiného seriálu? Poznali by jste, která ze kterého? Kurva, že ne! Protože všechny tyhle debilní české seriály jsou O VŠEM. Všechny o všem. Strašně se ze začátku tváří, jak Kuře je o gastronomii, Přístav je o provozování hospody, aby všechny spadly do úplně stejných starostí a situací, jako v ostatních seriálech, navíc se stále stejnými herci. Hnusná fabriková výroba, ze které je mi zle. A tak, jak jedou televize na pásu tyhle seriály, tak já jedu Odpady. Stejný pás, stejné razítko. Bum.

Vysvětlete mi někdo ty myšlenkové pochody scénáristů, prosím. Já to fakt nechápu. Proč, když tvořím dobrodružný příběh boje o přežití, založený na principu "větší skupinka, která se postupně zužuje", provádím eliminaci takovým způsobem, že většina umrtí jsou způsobená absolutně retardovaným chováním zúčastněných? Jak má potom člověk takovým lidem fandit? Nebo se o ně dokonce bát? Např: Jdeš prozkoumávat nikdy neprobádanou podvodní jeskyni a VĚDOMĚ si nevezmeš rezervní kyslík? Chcípni, krávo. Takhle tedy ne.

Pro mě je ten film prakticky nekoukatelný. Nebudu chodit kolem horké kaše: Daniel "křeččí pysk" Brühl vypadá skoro stejně, jako jeden kokotský šéf jedné nejmenované zku****é firmy, ze které jsem odešel. Byl to takový psychopat, že každé ráno chodil od mašiny k mašině a kontroloval, jestli je všechno správně (rozuměj - ve smradlavé, špinavé lisovně ho zajímalo, jestli nějaká bedýnka není položená křivě) a když se mu něco nelíbilo, tak si to vyfotil foťáčkem, pak to všechno sepsal, spolu s fotkami to vytisknul na několik papírů a nechal parťákům na stole. Prostě ten typ člověka, co jednoho krásného dne skončí ve špitále a s cihlou v okně. A představte si, že se musíte celý film na toho kokota dívat (vlastně mu nebyl podobný jen v ksichtě, ale i puntičkářskou povahou). To nejde. Pořád jsem čekal, kdy si vezme ten svůj foťáček a půjde fotit Huntovi formuli. Nicméně, i když si tohle všechno odmyslím, zůstane mi strašně přeceněný film, který až karikaturním způsobem ukazuje dvě rozdílné povahy závodníků - je to tak na sílu, aby i hloupí amíci pochopili, že tamten má být bohém a támhleten puntičkář. Hlava mi nebere, jak to mohlo být jednu dobu na třetím místě ve zdejším žebříčku před všemi těmi klenoty filmografie.

Jsou tři kategorie nevtipných vtipů. První je taková, že se sice danému vtipu nezasmějete, nicméně si jste vědomi, že prostě jen není váším šálkem kávy a ostatní diváci se u něj budou i za břicho popadat. Druhá je ta, když si (krom toho, že se nezasmějete) říkáte: "To si fakt ten tvůrce myslí, že se téhle ubohosti bude někdo smát?". No a pak je ta úplně nejhorší kategorie: Koukáte na nějakou scénu a máte obrovské problémy poznat, jestli už nějaký vtip proběhl. Po scéně s holou prdelí i s koulema jsem začal proklikávat vpřed (což bylo už v prvních deseti minutách). Čím víc jsem se u těch nevtipů cítil trapněji, tím víc se zkracovaly prodlevy mezi rychloposuvy. Ubožárna, trapnost a zoufalost. Ti blbouni by si měli nastudovat perly žánru, aby pochopili, jak se dělá vtip.

Já mám moc rád povídkové, nadpřirozené příběhy - Creepshow, Příběhy ze záhrobí... (i Twiligh zone je docela fajn), ale tohle je opruz. Příběhy jsou buď úplně infantilní, nebo pitomoučké, některé jsou brutálně nudné a jiné zas mají potenciál, ale skončí bez pointy. To všechno v lepším případě. V tom horším narazíte na mix všeho, tedy nudnou, infantilní volovinu bez pointy. Jediné díly, co za něco stály, byly dva - ten s Patrikem Švejzím a druhý s Christopherem Lloydem. Seriál jsem ale nebyl schopen dokoukat. Vzdal jsem to po povídce o scénáristovi, kterému pomáhala s psaním skečů rostlina, co uměla psát na stroji. Ne, nedělám si srandu, vážně to tam bylo. P.S. A ta znělka mě neuvěřitelně srala (hudba i vizuál).

Ne! Dvacetikilová ženská prostě neodkopne velkého chlapa (pokud to není zrovna fantasy). Může být tak mrštná, že ho zruší sečnými zbraněmi, aniž by se jí dotknul, ale nepřetlačí ho. Navíc je už sama o sobě ta anorektička s hezkou tvářičkou, moderním makeupem a cementem ve vlasech v roli bojovnice uvěřitelná, jak Jolanda v roli lesní elfky.

Asi už stárnu, ale tohle bylo strašně samoúčelné. Ono vůbec celkově, slasher je hloupý, brakový subžánr, jenže zatímco to např. Pátek třináctého 6 pochopil a snažil se dělat zábavu, tenhle Halloween se snaží strašit = bere se smrtelně vážně a tím si podkopává nohy.

Proč? K čemu jsou takové pořady? Co tam dělá pan Beneš?

Multikulti sranec. Indové mě odpuzují kulturou i vzhledem (připomínají naše nepřizpůsobivé spoluobčany + ta jejich hnusná červená tečka mezi očima) a poté, co jsem se kdysi dozvěděl o jejich, dnes už asi dobře známém zvyku, utírat si zadek rukou, to platí trojnásob. To je ale pořád můj problém a film jako takový by na to doplácet neměl. Jenže. Ten film je o gastronomii, chutích, dobrém jídle. A spojovat kulinářství s rukou od hoven je prostě zvrácenost.