Oshinobi

Nebylo to vůbec špatný. Jasně, bylo tam toho spousta opomenuto ze sociální a společenské roviny, ale o to seriálu zjevně nešlo. Šlo mu o vylíčení událostí z pohledu válečnického a zuřivosti a pro někoho možná temných stránek samurajů. A to se mu povedlo mistrně. Stejně tak si milovníci a obdivovatelé krásných samurajských zbrojí mori, kimon a celkově japonského středověkého prostředí přijdou na sví. Jenom poslední díl mi přišel takový moc zrychlený a stručný, z dění před Sekigaharou a snah Micunariho o sestávení spojenectví tam mohlo být o něco víc, tam to byly totiž hodně zajímavé šachy. Jediný, co mě ale chvílema celkem vytáčilo, byly komentáře od daných historiků k průběhům bitev, typu "krev tekla proudem a řev umírajících vojáků se mísil se zvuky o sebe narážejících mečů", nebo "byl to masakr" a tak, který zjevně měly znít jakože děsivě a fantasticky, ale ve výslekdu to vypadalo spíš hloupě. Já ti nevím, ale takhle podle m vypadá naprosto každá bitva, těžko se tam budou hodinu a půl v županech mlátit polštářema a pak se rozejdou domů, protože už je čas jít spát.

Příběh se nese v klasicky japonském melancholickém duchu s pomalejším tempem, důrazem na maličkosti a obrazové výjevy (obzvláště scény ve sněhu na začátku jsou vizuálně takřka dokonalé). Ve filmu se ale najdou i pár úsměvných momentů, ke kterým dochází při střetu 2 světů - v podobě Šimury, který pořád jakoby žil v době Edo, a zbytku společnosti, který se přizpůsobil měnícím se pořádkům. Závěr filmu poměrně překvapivý a takový trochu "ne-japonský", ale v mých očích na filmu neubralo. :)

Jet Li zase v jiné podobě - v brnění. Nejvíce bych asi vypíchl tyto dvě scény - nelítostná poprava zajatců, kde docházelo k zajímavému střetu morálky a chladného rozumu, a pak finální souboj 1 na 1, kde Jet ukázal naprostou extratřídu. To, s jakou syrovostí a ničivostí dělal techniky, sem ještě neviděl.