richaro

Před odchodem do kina jsem byl upozorněn, že příběh kráčí filmem velmi pomalu. Není to tak. Příběh v jistých chvílích udělá pár kroků, načež se zastaví a nechá diváka bezradně stát a bloudit neskutečně silnou atmosférou ... aby ho poté opět chytl za ruku a vedl zase o kousek dál. Ubíhající čas zároveň poskytuje indície, z kterých si divák (s trochou pozornosti) poskládá mozaiku do kompletu. Těšil jsem se a má očekávání byla naplněna. Film bych natáhl ... proto, abych se v té atmosféře mohl rochňat o pár minut víc. - Vy čtete jízdní řády? - Ano, uklidňuje mě to. - Ale to musí být pořád to samé dokola. - No právě.