sedm.1

Za mě grindhouse jak vyšitý se vším, co k tomu patří, a to jak v tom dobrém, tak i zlém, z čehož vyplývá jednoduchá věc. Kdo má podobný styl filmů rád, toho Bounty Killer určitě osloví, a kdo ne, tak ten je s libovým gustem setře. Já každopádně patřím do té první skupiny a proto tady tomu filmu nebudu příliš co vyčítat, a to i přestože si jsem vědom, jak vlastně celá ta podívaná je mizerná. Afektované, směšné postavy, explicitní laciné gore, slušně řečeno hodně nenáročná zápletka, kvalita efektů na úrovni,,asylum´´ filmů, no prostě to nejprimitivnější béčko co si lze představit. A já na to, No a co? Je to zábavné? No zatraceně že jo! Baví mě ty postavy? Minimálně Christian Pitra musí bavit každého (nejen chlapa), Kristanna Loken též výborná, ústřední zabiják sympaťák, co tedy neumí moc hrát, ale to vem čert, to se tu nevyskytuje nikdo takový a navrch Gary Busey, živoucí peklo na zemi 8D. Bavily mě akce a efekty? Jasně že jo, vždyť jsou oboje tak naivní a mizerný, že to je až nehorázně zábavný! A gore? No jejda, nápadité, bez hranic vkusu, krev stříká na všechny strany a je to prostě prdel. Takže znovu, kdo zná tyto filmy, Bounty Killer si jistě užije, a zbytek ať jde sledovat něco eňo ňuňo povedeného na ČT Art.

Small World se zabývá velmi, velmi a ještě jednou velmi výrazným tématem, u kterého je ovšem nutné podotknout, že se jedná zároveň i o téma velmi ošemetné, kontroverzní a jen těžko uchopitelné tak, aby nevzbudilo všeobecné pobouření, ale zároveň aby k tomu tématu bylo sděleno něco, co by mohlo s potenciálním divákem opravdu zamávat. No a Patryk Vega právě zůstal se Small World někde tak na půl cesty. Celý ten film tedy obsahuje spoustu scén a dialogů, ze kterých mi kurevsky mrazilo v zádech, ze kterých mi nebylo ani trochu dobře a které jen tak z hlavy nevymažu, na druhou stranu, a to především díky zápletce, to na mě ale bohužel i tak působilo docela povrchním dojmem, bez toho pověstného skutečně přesného úderu na hlavičku. Každopádně naprosto nic nemohu vyčíst první hodině filmu, kdy divák sleduje cestu unešené holčičky přes xy států, a to fakt jako nebyla prdel. Intenzivní, nekompromisní, šílený, a člověk si fakt nemůže říct nic jiného, než že by si lidstvo zasloužilo nakopat prdel. Druhá polovina pak už ale ztrácí jak na tempu, tak na podstatě celého filmu, čímž ovšem nechci naznačit, že došlo k nějakému odlehčení, to spíš naopak, ale prostě už to postrádá to nepředstavitelné utrpení z první poloviny. Co jinak na mě nepůsobilo úplně přesvědčivě, byla postava ústředního policajta, a to nemluvím o konci, kdy si prostě nějakým hloupým způsobem vsugeroval, že je vlastně sám pedofil taky, to mi hlava nepobírala, proč se vydali tvůrci zrovna tímto směrem. Dalším zásadním bodem, co dle mého mínění ubližuje celému filmu, je navozená atmosféra, která prakticky vůbec nepomáhá navodit ty nejefektivnější pocity beznaděje, zoufalství a především autentismu, který jen tak mimochodem chybí celé podívané, což též ubírá bodíky na působivosti. No a na závěr jsem si nechal emoce, se kterými to také není jednoduché. Opět by se totiž dalo tvrdit, že se tu nachází spousta momentů, které naprostou většinu diváků vezmou za pačesy a emočně je dostanou na úplné dno myslitelnosti, jako celek ale na druhou stranu nemohu Small World označit za opravdu emoční bombu, která by mě poslala hledat pedofily po celém světě a všem jim minimálně uřezat ptáky. Takže ano, Patryk Vega si určitě zaslouží nemalou pochvalo za to, že se vůbec do takového projektu pustil, nicméně onen pomyslný tenký led spíš jen lehce přecupital, než aby si dovolil opravdu zatančit nekompromisní hru s ďáblem, nicméně zároveň opakuji, že beru v potaz, že ponořit se do tohoto tématu ještě hlouběji by bylo asi fakt už o držku, a tak i tento příspěvek vnímám jako pozitivně pořádnýho facáka přes ksicht.

Zkušený John Carpenter, nádherná Amber Heard a prostředí blázince, to znělo zatraceně slušně, jenže ve výsledku to vůbec neklaplo, a to mé dvouhvězdičkové hodnocení zachránila snad jen právě sexy Amber, což ovšem není zrovna dvakrát moc. Každopádně co mě zamrzelo nejvíc, bylo naprosto nevyužité prostředí ústavu pro choromyslné, které tu působí spíš jako slušně vybavené lázně, postrádající jakoukoliv syrovost, pochmurnost, potemnělost, což za mě osobně celému filmu ubližuje nejzásadnějším způsobem, jelikož na to pak doplatila jak atmosféra, tak vizuální podoba filmu, které pro danou tématiku jsou ovšem zcela nepostradatelné, a kvůli tomu tu prostě nefunguje zhola nic. Zápletka si pak sice ze začátku drží slušné tajemno a mysteriózno, postupně ale celé té ústřední myšlence dochází dech, aby pak v závěru došlo k vážně nečekanému zvratu, který sice postavil The Ward do úplně jiné roviny, ovšem jestli zrovna tuto pointu mám označit za povedenou, tak to rozhodně neudělám, jelikož mi to prostě přišlo, jako když dáš do trouby péct kuře, a vyndáš z ní sekanou. No a co se týče hororových prvků, tak dvě tři krvavější scény se tu objeví, sem tam pak vykoukne nějaká ta lacinější maska, ale že by mě to také dokázalo přivést do nějakého výraznějšího žánrového varu, tak to též ani náhodou. Abych ale jen pořád nekritizoval, tak jednotlivé postavy jsou docela fajn, stejně tak jako jejich herečtí představitelé a nemalé plus patří i dost krátké stopáži, díky čemuž není potenciální divák mučen zas až tak dlouho. Závěr filmové kariéry se zkrátka Johnu Carpenterovi skutečně bohužel nepodařil a The Ward tak vážně není opravdu důstojným zakončením tvůrce, který dal světu pecky, jako například Escape from New Yorku, či především naprosto legendární a geniální The Thing.