Azurka

Do kina jsem šla s hlavní myšlenkou. Není to historický dokument. To mi pomohlo zkusit si film užít. Brutalita a syrová krutost nabídnutá hned v úvodu filmu mnou trochu otřásla, bylo to velmi věrohodné. Život v tehdejší době byl velmi drsný. Lidé neumírali na infarkty a civilizační nemoci, ale na rány mečem, kudlou, šutrem. Co mi přišlo líto, bylo samotné načasovaní děje příběhu. Na Žižkovi jsem od mala obdivovovala především strategické schopnosti. Tyto nám byly nabídnuty jen jednou, ale pro mě to byla asi nejzajímavější a nehezčí část filmu. Trošku jsem se jinak v ději ztrácela, občas jsem nebyla schopna rozlišit, který bojovník je čí. A pobavil me Stockholmský syndrom, který se tam tak krásně nabídl. Byla to taková pěkná sonda do života tehdejší doby, kdy muži byli fakt muži a zabíjení bylo součástí života. Co mě zklamalo asi nejvíc, že nezazněla nikdy celá píseň o božích bojovnících. A když už se, kruci, schylovalo k velkému finále, zněly v chorálu převážně ženské chorály, hopsající v hlubších pasážích o oktávu výš. Strašné. Proč nemohla být ukázána síla mužského chrálu v plné síle? To mohl být v závěru neobyčejně působivý zážitek. Ale jinak se mi film vážně líbil. Měl atmosféru, hlavnímu hrdinovi jsem vše uvěřila, pěkna kamera, dobrá hudba. České lokace - to bylo velké potěšení. Film jsem si užila a ráda se na něj, až bude k dispozici na nějaké platformě, znovu podívám.

Naprosto dokonaly nekorektni a cerny humor, az me udivilo, co vsechno tvurcum proslo. Od prvniho dilu jsem se vazne bavila, jako uz dlouho ne. Netradicni prostredi pro sitkom, do posledniho detailu vychytane kulisy, napadite a velmi osobite postavy, ktere musi mit kazdy rad. Pozor, pidi spolier: Zaver serialu me potesil, miluji happy endy. Nenapadlo me, ze takovy klenot najdu zrovna na Netflixu.

Včera jsem konečně viděla tento všemi zatracovaný film a musím upřímně přiznat, že jsem asi jediná v tomto státě, komu se líbil. Možná je to mou nekritickou slabostí pro Chow Yun-Fat a Karla Rodena, možná i tím, že jsem moc neočekávala, ale film mě velmi potěšil. Dívala jsem se na něj ne jako na americký či evropský film, ale spíš jako na asijský počin. Tyto filmy jsou prostě jiný naturel a nejde je brát evropskýma očima. Mně oba představitelé dobra a zla moc potěšili a proto dávám plný počet hvězdiček.

Vlastním i knižní předlohu, když pominu poplatnost tehdejší době, tak knížka vyznívá pro děti docela dobrodružně a vzbuzuje touhu jít ve stopách hlavních hrdinů - což byl samozřejmě úmysl tvůrce. Ve filmu mi toto nadchnutí chybí, na druhou stranu z filmu více vyznívá vliv války, než komunistická propaganda. Dnešním dětem však asi film nic neřekne, rusky neumí a o pionýru také nic netuší, partyzáni už dávno nejsou jejich hrdinové...

Totální ztráta času, místy nechtěně hodně srandovní, nedokoukala jsem.

Mám ráda tento tip filmu, soukromě si je označuji jako "ženské". To postupné odhalování věcí, které člověk v sobě raději schovává, vývoj postav. Mám ráda obyčejné příběhy ze života, které jsou tak podobné tomu, co běžně žijeme. Není problém se s postavami ztotožnit a pochopit a možná si z toho něco i odnést.

Jsem milovník pohádek, ale kupodivu tento počin mě nechává naprosto chladným, dokonce bych i řekla, že mě mírně otravuje. Absolutně nesnesitelnou je pro mě postava prince v podání J. Štědroně - , nemastný, neslaný, moula bez schopnosti udělat jakékoli rozhodnutí. Nevím jestli to bylo špatně zahráno, nebo ta postava už prostě tak protivná byla, ale kdyby režisér do role prince obsadil Jana Třísku a jeho roli vypravěče dostal J. Štědroň, možná by to vypadalo snesitelněji. Nejvíc se mi líbila Dana Medřická- macecha jak má být. Dost mi vadí i záběry na ty holuby, kteří místo přebírání se zrním doslova cpou. Písničky jsou pěkné, chytlavé, ty po shlédnutí pohádky z hlavy hned tak nevymizí.

Pro mě tato pohádku představuje krásnou nostalgickou vzpomínku, Pohádky jsou hlavně pro děti a mě jako malé se tato televizní pohádka moc líbila. Jasně určené zlo a dobro, hrůzu budící květina vypěstovaná z královniny krve, nezapomenutelná hudba. I dnes se ráda na tuto pohádku podívám a dovedu odpustit promítané pozadí "chudost" interiérů. Mám ráda i rozhlasovou úpravu v obdobném hereckém obsazení.

Moje dítě se na tento, ač černobílý snímek, k mému překvapení dívalo s velkým zaujetím, klaun i robot měli velký úspěch.

Samotný pořad je na pět hvězdiček, jediné co bych vytkla je překlad. Mrzí mě, že některé rady díky nevhodnému překladu vyzní jinak, nebo nesrozumitelně (například místo slova asertivně by bylo na místě použít výraz sebevědomě). Cesar učí majitele psů, aby své psí miláčky zvládaly pouhým duševním rozpoložením , protože psi reagují především na to, co z člověka vyzařuje. Pomáhá lidem vidět ve psech především psy a ne polidštěné bytosti. Celková koncepce pořadu mě oslovila, líbí se mi hlavně myšlenka, že chyba není nikdy v psovi, nýbrž v jeho pánovi.