AGAMENON

Výborný dobrodružní snímek z 80. let (já je prostě miluju), který je sice okatou vykradačkou Indyho, byť ani on není bůhví jak originální. Krásné přírodní scenérie Zimbabwe, dynamická režie veterána J. Lee Thompsona (i když mi vadili občasné zrychlovačky a nepříliš povedená zadní projekce), jako vždy kvalitní hudba Jerryho Goldsmithe (mám ji radši jak u Indyho), ale hlavně Richard Chamberlain (Stoneovka hraje šíleně) v dokonalé formě. Krásné vzpomínky na dětství.

Nejdřív pustím bednu a tam kvílejí „Romové v Evropě“, pak to v napěněném stavu přepnu a ejhle, cigánský pohádky, oslavující naše milované etnikum. Co přijde příště? Pohádky kde budou hlavními kladnými hrdiny feťáci, vrazi, atd, aby se taky náhodou necítili diskriminovaní. My víme co je tato menšina zač, proto hned zemi odkud „emigrují“ prdnou víza a lifrujou to nazpátek.

Říkal jsem si, nenaštvu se, nenaštvu se, ale nepomohlo to. Pekelně jsem se totiž u toho nasral. Co to sakra je? Věci na kterých jsem vyrostl v TV už nikdy neuvidím (hlavně ty severokorejský vykopávky budou mít drahý práva), na to peníze nejsou, na výrobu nových sračkových dabingů peníze jsou, kdy se všechny starý dabingy z Brna předabovávají automaticky, dokonce i poklady jako jsou Krotitelé duchů si dovolují namluvit znova, na to se peníze najdou vždycky. Ale hlavně v ČT nemají evidentně nedostatek financí na pseudohumanistický, propagandistické stračky, u jejichž sledování jsem si připadal jak v Jiříkově vidění. Chudáčci pořád kvíleli, jak jsou diskriminovaní, že si jejich děti musí hrát mezi odpadky, který tam jistě navezli rasističtí gádžové, nebo musel přiletět z kosmu, protože jak jinak by se tam dostal a to je jenom špička ledovce. Na tohle já platím koncesionářské poplatky, protože mám elektřinu???

Ráno v práce jsem vždycky polopmrtvej, takže na probrání to stačí, i když být plně při smyslech, moje hodnocení by bylo asi horší.

Překvapivě kvalitní sandále, obzvláště na dobu vzniku, kdy byl žánru v klinické smrti. Kulisy nepochybně recyklované, studiové interiéry slušné, Richard Harrison pružný jako vždy, jen ta hudba mě lezla krkem, Franci složil jeden motiv a napráskal ho do deseti filmů.

„Matouši, nechci do Itálie, zůstaneme tady v Africe, tady jsou větší možnosti. Začneme dělat do nákladní dopravy, aspoň za pokus to stojí, žádný strachy, za takový tři měsíce budeme v balíku.“ A tak se i stalo, Matouš nakonec odešel i z té Afriky, možná ho tam diskriminovali, kdo ví, tak si tu cestišku domů střihl přes Španělsko, kde se proměnil na Supersonic Mana. A jak že se jím můžeme stát? Stačí maličkost, koupit u rákosníka laciný digitálky, do nich v příhodnou dobu říct „May the Great Force of the Galaxie be with me“ a hned je z Vás vyvalený lítající kulturista. Cameron Mitchell je neskutečně zábavný záporák, pořád vykřikující „bravo, bravo“. Tak já se k němu přidám, bravo Supersonicu, seš betelnej kořeň.

Jimi viděl spoustu filmů, např. Univerzálního vojáka, Terminátora, Není úniku a další. Z nich sestavil svůj obvyklý gulášek, který samozřejmě nešmakuje každému. Kyborg po ztrátě paměti vleze do baráku babě, která před malou chvilkou sejmula svýho starýho, pak se tam přimotá čistící komando a je o zábavu postaráno. Do hlavních rolích vybral rejža pár zkrachovanců (Rick „Deathstalker“ Hill, Zach „Gremlins“ Galligan), nějakého toho maskota (pěkně zfotříkovatělej John „Deathstalker II“ Terlesky), prsatou babu (škoda že chybí Nikki Fritz), to vše okořenil solidní akcí a navíc přihodil vynikající hudbu Terry Plumeriho (jeden z mých nedoceněných oblíbenců). U mě to má Jimi dobrý (zahrál si ohledávajícího vědce).

Celá tato série mne vzrušuje asi tolik, jako cigi ve frontě na čorikane love.

Nebylo to špatný, ale očekával jsem něco absolutně jiného, nejblíže to má ke kriminálkám s Jerry Cottonem, kterého rejža taky natočil, ale s hororem pramálo. Jen hudbu bych označil za velmi diskutabilní, u muže z FBI neřeknu, ale tady.

Já tyhle starý monstrfilmy miluju, neopovrhuji jimi jako někteří, naopak, jejich snaha o to, aby se tvářili co nejvážněji zbožňuji, dodává to tomu ten správný lesk. Všechny ty bizardní teorie pronášené superdramatickými tvářemi, záchrany na poslední chvíli, obluda sestavená z nefunkční ledničky (jakpak se asi budou naši vnuci tvářit na naše filmy), to buď musíte milovat, nebo nenávidět. Navíc mám rád starou, poctivovou symfonickou hororovou hudbu, často ji dělali opravdoví mistři a Mischa Bakaleinikoff byl jedním z nich.