Vron

Vhodné pro francouzštináře - "Nechte mě!" nebo dokonce "lustr" zakládá znalost jazyka. Rozebírat u tohohle filmu syžet, fabuli a další věci by se ještě dalo, byť by to vydalo na pěknou diskuzi, ale vysvětlit ho...? Já na to nestačil, a tak pokud někdo přeci jen, sem s tím, prosím. :) Neupírám kvality, ale na druhou stranu nejsem přílišným zastáncem "umění pro umění", čímž prozatím tři hvězdy. Časem možná přidám...

Pokud člověk čeká klasickou "Burtonovku", bude zřejmě po prvním shlédnutí zklamán. Alespoň tak to bylo u mě. Jenže když si potom odmyslíte typickou Burtonovu tvorbu, celý příběh získá úplně jiný rozměr a tím i kvality. Svým způsobem je to takový Forrest Gump (jak zjevně někteří tvrdí), i když na druhou stranu ve výsledku je značná část retrospektivního vyprávění vyvrácena. Je to jednoduše film o za vlasy přitaženém vyprávění životního příběhu a historek. Zásadní je myšlenka, že pokud dovede člověk poodstoupit a nebere všechno tolik vážně, je úplně jedno, jestli to, co někdo vypráví, je pravda nebo ne, protože podstatná je fantazie, zaujetí a vypravěčský um. Co teda na tom, že to jsou výmysly? Nic, a proto je tenhle film jeden z nejpříjemnějších, co jsem viděl.

Na prvním místě Webberova hudba, která je zásadní a je úžasná (byť místy i trochu kýčovitá, ale to už k muzikálu více nebo méně patří), jenomže na druhé straně tu je film jako vizuální dílo... tvůrci si dávali záležet na detailech a na efektu, ale zjevně to poněkud přehnali a stvořili tak kýč par excellence – přehnaná idealizace a honosnost interiérů divadla, Patrick Wilson je tak romantický milovník, až je slizkej, Emma Rossum jako přehnaně afektovaná nerozhodná holka (ještě budiž), Gerard Butler úžasně teatrální (tolik nevytýkám, Erik byl psychicky poněkud mimo) atd., což jsou jen ty nejviditelnější příklady. Překombinovaně vyumělkovaný, ale na druhou stranu... každý má svůj oblíbený kýč.

S politováním... DreamWorks a další jeho šablony šablon přes šablony – hlavní hrdina je největší „loser“ ve vesnici, který se stane oslavovaným válečníkem č. 1; jeho otec neskutečný drsňák, ač ve vztahové rovině nejistý citlivka jak malá holka; holka, o kterou hlavní hrdina usiluje, je krásná (to se moc nepovedlo) a zároveň silná a neohrožená bojovnice atd. Jednoduše jeden typický kontrast vedle druhého, což na mě působí už únavně. Prostě už nejde o archetyp, ale o klišé. Na druhé straně to ne každému musí vadit. Pro mě byly jedinými provzdušňujícími prvky pokusy draka o úsměv, postižení hlavního hrdiny v závěru a hudba se severskými motivy, jenže na tom se nedal vystavět pozitivní celkový dojem z tohohle počinu. Jednoduše slabší průměr, protože věřím, že být malé dítě, taky by se mi to zřejmě líbilo... nebo jen prostě nebýt tou šablonovitostí znuděn.

Málokdy se člověk setká s filmem, který by měl happy-end podaný způsobem, že byste si z něj chtěli prostřelit hlavu. Geniální animace postaviček, která působí tíživým až depresivním dojmem díky karikaturní přehnanosti, což umocňuje i celková barevnost filmu v okru a podobných barvách barvoslepých; o hudbě ani nemluvě. Je příjemné se ještě dneska pořád setkat s filmem, který by nepotřeboval slova. Že příběh není bůhvíjaký? Co na tom sejde...? Důležitější je tu atmosféra než nějaký zásadní myšlenkou nebo akcí nabitý děj.

Za seriál jako takový 90%, ale zrovna tenhle díl... ničení hudebních nástrojů mi vždycky rvalo srdce a rvát bude, čímž se tahle epizoda stává utrpením. Mé upřímné omluvy nesouhlasícím...