triatlet

Vtipně rozehraná partnerskosourozenecká partie, která není zbytečně podbízivá. Pobaví občasné vtípky, narážky na dobu ("Pusťte si rádio, nahoře máme kosmonauta!). Výborné herecké obsazení.

9.11.2010 na koncertu Marie Rottrové bylo pro mě vystoupení hosta, Jaroslava Wykrenta, milým překvapením. Potlesk ve stoje byl upřímný, zasloužený. Už tehdy jsem si říkal, že příběh Jaroslava Wykrenta je námět na 13. komnatu. Wykrentovo vystupování i vzpomínání (na rozloučení s maminkou) je sympatické, niterné a zároveň plné síly. Zajímavá magie s hudebními přáteli, kteří se mu ozývali jako první v době jeho nemoci. Škoda, že si tvůrci neodpustili zbytečné komentáře lékařů v nemocničním prostředí, navíc podbarvené melodramatickou hudbou. A jedna z jazykových hříček Jaroslava Wykrenta: "Vina: Kradl jsem; polovina: chtěl jsem krást; nevina: byl jsem okraden; kravina: je mi ukradena."

Na rozdíl od recyklované inventury Febia se snaží Komici aspoň trochu o původnost. Petr Nárožný umně maskuje nešvary pořadu a přesvědčí, že Jiřina Jirásková patří mezi komiky (osobně si Jiráskovou vybavím ve vážnějších rolích). Viděl jsem zatím jen pořad o Jiřině Jiráskové, povídání a vzpomínání se mi líbily.

Zdánlivě nevinný žertík je postupně rozveden do sladkobolnějšího příběhu dvou osamělých postav. Skvěle promyšlený detail - střih při telefonování hlavních aktérů a jejich paralelní hra s ponožkou. Za zbytečnou odbočku jsem považoval absurdní černý humor s úmrtím Helenky a následný pohřeb.

Bouchy a duklák ve svých komentářích vystihli podstatu, jak přistupujeme k netradičním věcem. Zatím jsem neviděl, ale už si o tom šuškají lidi i ve frontě na poště (kvůli tureckému způsobu života se na příběh asi dívat nebudu). Přes zeď jsme zaslechl hudební doprovod a ten ja skutečně didakticky využitelný. Melodie jsem se málem lekl a až budu chtít vysvětlit, co je to patos a tklivost, pak doporučím. Zeď se pod tíhou patosu a tklivosti totiž málem zbořila a já jsem nedopatřením málem viděl kousek telenovely:-)

Hravé, dadaistické ztvárnění nápadů, v nichž se mísí abstrakce a konkrétno.

Nápady Hermíny Týrlové si uchovávají poetiku i nadčasovost. Díky mnohovsrstevnatosti je množství interpretačních výkladů. Pro nejmenší stačí jednoduché, ale milé veršování obohacené hlasem Karla Högra, starší najdou aluze na dobu, údernictví.

Pan Prokouk sám hravě zvládne to, co by i Patovi s Matem dalo zabrat. Jako ukázka dobové agitky využitelné i didakticky.

Nápad se zatažením brzdy u přechodu pro chodce, stejně jako auto na psí pohon, to se cení. Prokouk odbourá svou prostotou. Náladu příběhu skvěle vystihuje hudba Zdeňka Lišky.

Prokoukovština obohacena o rodokapsové čtení spěje do vtipné pointy.