Gargie

Velmi silný příběh, jehož cílem je vzbudit emoce a donutit diváka k zamyšlení. Hodně se řeší, že by se v koncentráku jen stěží mohlo dítě poflakovat u plotu. Mně však vadí jiná věc: sálá z toho dojem, že holocaust byl dílem pár esesáků, zatímco nikdo jiný o tom nevěděl, a kdyby věděl, hned by byl proti. Kdepak, takhle to nebylo, lidé moc dobře věděli, co se děje, ale zavírali před tím oči a většině to vyhovovalo. Mohli získat nejen židovský majetek ale třeba i jejich bývalou pozici v práci. Kolik lidí by se dnes zachovalo stejně, kdyby měli příležitost se jen tak beztrestně někoho zbavit?

Na jednu stranu jsem ráda, že došlo k filmovému ztvárnění života zapomenutého hudebního génia Josefa Myslivečka, a opravdu oceňuji práci maskérů. Na stranu druhou, když jsem si o Myslivečkovi přečetla více, mě mrzelo, že film zobrazuje v podstatě árie proložené orgiemi (snaha odměnit určité spektrum publika, že tu operu vydrželo?) Měla jsem problém orientovat se v ženských postavách, chápu, proč všechny vypadají tak nějak podobně, ale bylo by vhodné občas uvést nějaké jméno či informaci, aby se divák neztrácel. Nakonec mi jako vodítko posloužil ten nejméně pravděpodobný orientační bod - náhrdelník, který dotyčná nosila (překvapivě to funguje, což nevím, zda není spíše smutné). Proč se film více nezaměřuje na přátelství s Mozartem, který podle dostupných informací Myslivečka navštívil i v době nemoci a byl zděšen jeho stavem (taková skvělá zápletka!), proč se takových složitých témat jako je situace nemocných či postavení žen a násilí na nich i v té nejvyšší společnosti film jen lehce dotýká, zobrazuje, že to tak je, ale chybí tomu hlubší vyznění? Je tam tolik motivů, které by diváka mohly vzít za srdce, ale bohužel, vše se ztrácí ve změti postav, zpěvů a postelových scén. Naturalismus ani stomilionový rozpočet nevyváží chybějící poselství, přesto však oceňuji námět a odvahu jej realizovat.

Tento příběh mě zaujal už jako dítě. Mrzí mě nízké hodnocení, tak sama dávám o hvězdu více - přeci jen mě ruší prapodivný kostým zlatovlasého rytíře a hlavně skutečnost, že se autoři v závěru nedrželi předlohy a měli potřebu tam nacpat ještě jeden souboj mezi hodným a zlým rytířem. Je to zbytečné, zdlouhavé a nelogické. Vážím si však toho, že se někdo odvážil zfilmovat tento žánr, možná by bylo lepší nesnažit se ho namaskovat jako pohádku. Písně jsou nádherné a Filip Blažek je zpívá tak procítěně, že mu věřím každé slovo.