Tiiso

Tarantinovi filmy zrají jako víno. Jackie Brown k nim rozhodně patří. Když jsem snímek viděl poprvé nepovedlo se mě ho užít tak jak v pozdějších letech. Je to detailně rozpracovaný příběh, kde charaktery postav jsou co nejvíce to jde rozvinuty a rozebrány. Myslím, že se filmový přepis knižní předlohy povedl. Prostředí slunné californie je příjemné. Scény mají svou logicnost a nikde není nic ponecháno náhodě. A samozřejmě skvělé herecké výkony. I v tomto filmu je použito spousty popové hudby, která byla hraná hlavně v sedmdesátých letech.

Vyprávění kamerou a hudbou. Režisér dokázal udržet atmosféru snímku v zajímavých, dalo by se říci až v poetických výšinách. Willis prakticky nezmění svůj výraz a mám podezření, že mu role byla psaná na míru. Ale nevadilo mě to. Agresívnější prvek jeho neobvyklého partnera působil jako protipól a vytvářeli spolu určitou symbiózu. Myšlenka s motivem komiksu je celkem originální a gradující. Osobně mě stačilo ukončit film v okamžiku podání rukou obou postav. Skutečnost, že si ho muž postižen vzácnou nemocí našel za cenu teroristických útoků jsem vnímal jako přídavek, u kterého si nejsem jistý komu byl určen. Působil v celku spíše rušivě a senzacíchtivě.

Zlomový film v oblasti digitaních triků. V té době rostl velký zájem o zelené příšerky a tak Steven nemohl udělat nic lepšího než investovat a zvítězit. Příběh je jednoduchý. Přežít a vrátit se domů.

Druhá půle filmu, kde se více rozebírají samotné charaktery postav a kde klidnějších scén je více než akčních. Ačkoliv klidnějších jak se to vezme. Pohřbívání za živa se děje poklidným tempem a přesto člověku stoupá krevní tlak v žilách. Řekl bych, že tato druhá polovina je ještě o stupínek kvalitnější než prvá.

Dialogový film, který má ovšem své dialogy naprosto originální. Tarantino přišel jako režisér nové generace a ještě se svými specifiky a hned dokázal že je pan režisér. Se svým druhým filmem udělal tzv díru do světa a jeho snímek je a bude hodně dlouho napodobován, ale ve svém pojetí, už nikdy překonán.

Krysí kuchař prohrává v mých očích souboj s časem. To jinými slovy znamená, že po třetí projekci už je ve snímku moc málo okamžiků na které bych se těšil. Nejdříve jsem nevěděl proč a pak mě to rázem v hlavě došlo. Já prostě u Pixaru nemusím člověčí postavy. Jakmile si tito chlapci ze slavného studia začali pohrávat z lidskými osudy vytratilo se někam to báječné kouzlo fantazie. Zpracování je opět na výborné úrovni, všechny ty efekty a počítačové hračky, ale příběh za tím vším kulhá někde v polovině. A přitom když jsem film viděl poprvé jásal jsem. Je to sice pořád velká zábava pro celou rodinu a Pixar stále umí dobře bavit, více než všechny ostatní animace dohromady, ale film s jídlem aspoň v mém případě zabírá svým příběhem jen na poprvé. Asi jako zástupce mužské části populace inklinuji více k zábavě typu Auta, Úžasňákovi či Příšerky s.r.o. A to mě upřímě mrzí. Ale nedá se nic dělat a možná po nějaké větší pauze snímek dopadne v mých očích lépe.

Čtyři hvězdičky za dojem, který na mě udělal Stallone. Nehrál vůbec nějak oslnivě ale moc dobře se mě na něj celý film dívalo. Zbytek je jednoduchý okomentovat. Silné herecké obsazení ve scénáři, který není nejsilnější a v režii, která nevyužila nabídnutý potenciál a to vše natočenou slabou kamerou.