Oscarem oceněný režisér Brad Bird a vypravěčští mistři z Pixar Animation Studios uvádějí film Ratatouille, nejoriginálnější komedii letošního léta o tak bizarním přátelství, jaké si jen lze představit. Hlavním hrdinou filmu je krysák Remy, který odvážně sní o tom, že se stane vyhlášeným kuchařem v pařížské pětihvězdičkové restauraci. Společně se zkrachovalým vynašečem kuchyňských odpadků Linguinim se vydají za svým cílem stát se nejvyhlášenějším kuchařem v Paříži.
Remy měl celý život dokonalý čich a na krysu také velice neobvyklý sen: vařit v luxusní restauraci. Nenechá se zviklat očividnými potížemi, se ... (zobrazit celý text)
S velkým očekáváním největší animákové bomby posledních let jsem usedl do sedačky v kinosále.... Naštěstí musím říct, že nejsem vůbec zklamán (jak se to při podobných očekáváních stává). Dočkal jsem se výborného příběhu s animací posunutou (jak je u Pixaru zvykem) k dokonalosti. V dnešní době už nikoho nepřekvapí 3D animace na současné úrovni. Pixar to ale dotáhnul na animaci, která se natolik blíží realitě, že ji chvílemi přestáváte vnímat. Ocitáte se v Pažíži na ulici nebo na střeše a chce se vám obdivovat jaká je ta Paříž krásná (a ne krásně animovaná !). Když projíždí kamera kuchyní, vidíte v každém koutku plátna nějaký pohyb, všude se něco děje .... V dokonalosti detailů je tenhle film velkým skokem a konkurence bude mít hodně práce (jestli vůbec bude mít odvahu) tuhle laťku přeskočit ... Musím říct, že mě tenhle filmík nadchnul a pokud by akademie zařadila novou kategorii - Nejlepší herec v animovaném filmu - pak je "výkon" Remyho jasným kandidátem na zlatou sošku :)
Když nastala scéna, ve které si kritik přes dlabanec klade do úst sousto ratatouille a skrze chuťové pohárky ho vcucne tunel vzpomínek do dětství, kdy ho tím stejným a stejně lahodným krmila maminka, uvědomila jsem si, že se mnou tenhle úžasný animák udělal totéž ... byla jsem zas na chvilku malá holka.
Zajímavosti: Tým animátorů pracoval na filmu spolu s šéfkuchařem Thomasem Kellerem, který vlastní restauraci Frech Laundry. [--] Aby výtvarníci viděli, jak vypadá mokrý kuchař, oblékli skutečně jednoho z kolegů do uniformy a nechali ho vymáchat v bazénu, aby pozorovali jaké části oblečení se přilepí na tělo a které ne. [--] Během scény na ulici můžeme v pozadí vidět mima, který se objevil už ve filmu režiséra Birda Úžasňákovi (2004). [--] Colette jezdí na motorce vymyšlené značky "Calahan" - jde o malou poctu šéfové osvětlovačů Sharon Calahan. [--] Záporňák se ve filmu jmenuje Skinner, který se snaží strčit Remmyho do krabice. B.F. Skinner je byl známý psycholog, který se proslavil hlavně svým "Skinner box", kam umístil krysu a učil ji dávat povel tlačítkem, že chce další potravu. [--] Remyho otec se jmenuje Django jako pocta známému cikánskému kytaristovi Django Reinhardtovi. [--] Výloha s mrtvými krysami v Paříži skutečně existuje, patři deratizační firmě, která sídlí na stejném místě už od roku 1872. [--] Hlas s francouzským přízvukem, který v traileru mluví o sýrech patří režisérovi Bradu Birdovi. [--] Když sáhne stará žena po krabici s náboji, vidíme na ní nápis "R.B. Cheney´s" - jako odkaz na U.S. víceprezidenta Dicka Cheneyho, který měl známý incident při střelbě na ptáky, kdy omylem zasáhnul kolegu republikána.
Není nic lepšího, než jít na film s těmi nejvyššími očekáváními a ten je všechny splní do poslední sekundy. Odcházela jsem slintajíc (nejen ze všeho toho kulinářského umění), navnaděná k návštěvě Paříže a kroutíc hlavou nad neskutečnou vizuální stránkou. Hraní si s hloubkou ostrosti mi vyrazilo dech, nevím, jestli už někdy bylo použité v takové míře, ale tady mě to zaujalo. Animace prostředí a věcí už se neuvěřitelně blíži realitě, krysy jsou samozřejmě trochu stylizované (záměrně), ale i tak vypadají a hlavně pohybují se neuvěřitelně realisticky. No a k tomu propracovaný příběh a hlavně Remy... Naprosto poctivých a krásných 100%... Les rêves des amoureux sont comme le bon vin_
Ils donnent de la joie ou bien du chagrin_
Affaibli par la faim je suis malheureux_
Volant en chemin tout ce que je peux_
Car rien n'est gratuit dans la vie_ Miluju to!
Šel jsem do kina s vidinou nevšedního zážitku, jsem lehce zklamán, zvlášť po těch nadšených reakcích recenzentů (třeba všichni ze Cinemy dali sto.) Prostě z hlediska vtipného i dojemného u mě snímek zůstal na půl cesty, protože podobné emoce jsem zkrátka cítil u animáku od Pixaru, který se mi líbil nejvíc (Hledá se Nemo - 100%), i u toho, jenž na mě zapůsobil nejmíň (Život brouka - 70%.)
S Ratatouille mám podobný problém jako s hledáním srandovní ryby - naprosto ÚŽASNÁ animace obklopuje naprosto nepřekvapivé všechno uvnitř, a není to ani moc velká legrace. Jsou tu sice i světlé momenty, vysoko si cením třeba aplikace Cimrmanovy metody oživlého dřeva a originální a skvěle ztvárněný nápad je třeba znázornění chuťového požitku, ale já jsem spíš typ pro Toy Story, Shreka a Auta než pro tyhlety primárně vztahové příběhy o tom jak k sobě dva "kdosi" hledají cestu. Moc mi nesedlo to skloubení těžce pohádkového nápadu o mistrovském krysím šéfkuchaři s realistickými rysy jako smrt Gusteaua a hygienické nároky na zázemí pětihvězdičkové restaurace. Z Ratatouille mi zkrátka v hlavě nezůstalo nic kromě myšlenky, že bych si dal něco sakra dobrého, sakra luxusního a sakra, sakra drahého. Nemovi jsem dal 60% a už ho nechci vidět. Ratatouille za nějaký čas zkusím znovu a teď a tady dám procent sedmdesát.
Kulinářská vášeň sice potrápí vaše reflexně reagující chuťové buňky, ale Pixar začíná být příliš dětinský, resp. spíše samotný Brad Bird jako by ve světě chutí a vůní pozapomněl na osobitou invečnost, kterou dokázal bavit i dospělého diváka (rudá hrozba Železného obra, či komiksová vášeň Úžasňákových). Tam kde by divák očekával chytrou narážku, narazí na prostinký vtípek, který pobaví, ale u srdce nezahřeje. I když tady si myslím ukuchtil největší zradu český distributor s dabingem. Strčte si ho někam! Po shlédnutí originální verze budu ochotný jít s hodnocením i na absolut.
„Welcome to Hell!“ V Paříži jich žije okolo osmi milionů, v Indii z nich připravují karbanátky, v Kalifornii o nich natočili rodinnou komedii. Jsou to krysy, jsou všude, přenášejí infekce, jejichž názvy je lepší neznat a množí se… jako krysy. Když pomineme zanedbatelnou skutečnost, že jimi asi budeme jednou sežráni zaživa, nic nám nebrání ve vychutnání dalšího chutného sousta ukuchtěného borci z Pixaru. Má smysl vypisovat zde všechny klady gurmánského příběhu o jednom krysákovi, o jeho komickém i dojemném dobrodružství s morálním ponaučením na konci? Je to ještě lepší než Příběh hraček, Nemo, Úžasňákovi nebo Auta. Je to opět proklatě originální a v mnoha emotivních scénách silnější než lecjaký hraný doják. A zaručeně dostanete chuť uvařit si něco dobrého, hodně dobrého, žádné šlichty. Takovéhle rozmazlování vlastních diváků by se lidem z Pixaru jednou mohlo vymstít. Do té doby – dobrou chuť! (A ne, že se spokojíte s jednou porcí.) :-) 95% Zajímavé komentáře: kleopatra, dzej dzej, Mahalik ,Weirdman, Phillo, Barak
Scénář: Brad Bird ..
Neznám lepší místo, kde snít, než je Paříž.
Jak Pixar, jako neporazitelné tvůrce nejlepších animovaných filmů, miluji, díla pana Birda mi dělají trošku větší problémy než ty ostatní. Jeho sázka na vyhlášenou francouzskou kuchyni a přímé zapojení krys do života lidí (v jiných snímcích bylo tohle vždy oddělené, a lidé hráli jen neuvědomělé křoví pro hračky, rybičky atp.) je totiž dosti nahraně, k tomu samotný děj je veskrze předvídatelný. Navíc snímek v balancování mezi podívanou pro děti a dospělé často a výrazně sklouzává až k vyloženě dětinské zábavě. Navíc ono přímé propojení zvířat a lidí je samo o sobě dosti přitažené za vlasy (a to doslova, protože tahání za vlasy má ve filmu klíčovou roli). Formálně jsou však Ratatouille opět na výbornou. Animace postav, pokrmů i lahodné záběry na kouzelně stylizovanou Paříž sice neberou dech nějakou revoluční technikou, ale dýchá z nich láska k řemeslu a typická tvůrčí uvolněnost a pečlivost v detailech. Výsledný pokrm z vyhlášené restaurace je pořád za (byť slabší) 4*, zejména proto, že kvalita konkurenčních fast vývařoven je pořád nevyrovnaná, ale už jsou ta (průsvitná krysí) ouška zlehka odřená. 75%.
Remy je velmi roztomilá krysa, která má neobvyklé chutě a výjimečný čich. Od prvního okamžiku si vás získá nejen svým vtipem, pohledem na jídlo, vkusem, ale také prakticky dokonalou animací, kterou se pánové z Pixaru posunuli zase o krok dopředu. Vše od jeho srsti, pohledu až po vodu a jídlo, které ve filmu divák uvidí je naprosto mistrovská přehlídka barev, nápadů a dokonalosti. Proto film jako celek zamrzí. Vše je tak krásně barevné, hezky udělané a roztomilé, až v tom chybí duše, která by nutila diváka vracet se k Remymu, jeho krysí rodině a sýru. Ani vtipných pasáží tu není tolik. Jde o povedený kousek, který je mixem všeho, co se Pixar za roky s animací naučil, se špetkou zvířátek, které by nikdo v kuchyni nechtěl, ale přesto bez třešničky na vrch, která by z Ratatouille udělala nezapomenutelnou výpravu do světa francouzské kuchyně.
90%. Najlepsou vizitkou filmu je zo som si po jeho skonceni zasiel do pravej francuzskej restauracie na vybornu veceru so vsetkymi galskymi nalezitostami ;-)
S láskou dělané, pečlivě servírované a po všech stránkách dotažené jídlo, které nezapře zkušenosti šéfkuchaře. Krysák Remy je sympaťák k pohledání, Peter O'Toole jako gastronomický kritik Anton Ego překonává většinu svých posledních rolí (není to tak těžké) a Brad Bird opět neodolatelným způsobem kombinuje comicsově deformované postavičky a detailní, přímo hmatatelné prostředí. Nemusím Francouze, ale víc než můžu Ratatouille. Až se Brad rozhodne natočit hraný celovečerák, měla by se hollywoodská elita bát o svá vyhřátá místečka. (90%)
Nádherný, přenádherný animáč od Pixaru, který zaručeně pohladí na duši. V tom je také jeho kouzlo. Myšičky byste vyháněli koštětem z kuchyně, kdykoliv byste se podívali, jenže tyhle myšičky jsou jiný myšičky, takový myšičkovitější a když ještě umějí vařit, tak v čem je problém a nakonec v nějaké té myšičce objevíte kouzlo kuchaře a budete mít o práci postaráno. Ratatouille je totiž příjemný, pěkně animovaný film, který se Pixaru jako obvykle povedl. Možná mi nesedí lehká předvídavost nebo přílišná dětinskost, ale i tak na druhou stranu je tenhle film filmem, na který jen tak nezpomenu a Pixaru jméno kazit ve světě rozhodně nebude. Teď mě napadá, když na to koukám druhý den znova. Ten plný počet si to zasloužit musí. Takové animované filmy nikdy nezkazí náladu, ať už je jakákoliv.A musím se přiznat, že ta konečná scéna mě opravdu dost příjemně zarazila. Ale to musíte vidět sami... --- Ne každý se může stát velkým umělcem, ale velký umělec může přijít odkudkoliv.
