SaraPolanska

I přes to, že vyloženě nesnáším filmy s koncem typu: domysli si sám nebo co se to vlastně dělo vám neřekneme, neb je to umělecký záměr, tak tohle mělo nějaké kouzlo. Jo, je to vlastně divný s pár docela zajímavými nápady a pokusem o nějaký náhled do autistické duše, ale konečný pocit z toho nemám vyloženě až tak špatný, jako z některých jiných filmů. Někdy byla atmosféra i docela fajn... Teda do chvíle, než se objevil některý ze skupiny Lordi, kteří působili spíš legračně, než strašidelně a i některé jejich videoklipy jsou mnohem lepší, jak řada béčkových hororů. Přemýšlela jsem, jestli dát dvě nebo tři a tak dávám slabší 3 hvězdy za odlišnost a to i přesto, že to nedávalo moc smysl a na konci se bohužel nezvednete s uspokojením z křesla se zvoláním: Aha, tak takhle to je!

Já vlastně nevím, o co se tenhle film snažil. Byl prostě jen filmem, rodinnou komedií, parodií nebo vším? U jedné nebo dvou scén se dalo zasmát, ale jinak jsem se většinu filmu cítila trapně za ty herce, kteří vedli tak hrůzostrašné – dlouhé - zbytečné dialogy, že člověk u toho napadá jen jediné slovo – heh? Polovinu (dobře tak spíš většinu) scén bych vystříhala a třeba by to pak bylo méně divné, a nekřivilo by mi to svaly v obličeji jak po prvotřídní mrtvici. Některé písničky to má nicméně hezké a vlastně asi dost zachraňují celý film, protože ty budou to nejpozitivnější, co si člověk z celkového zážitku odnese. Will Ferrell patří mezi mé oblíbence, jenže tady na mě dost často působil, že to, co zrovna dělá, vlastně dělat nechce. Will má za mě mnohem lepší komedie – Země ztracených, Ledově ostří, které jsou sice vlastně děsně blbý, ale tím jsou právě dobrý a člověk během sledování hned ví, na čem je, protože po sledování tohodle mám pocit, že mi IQ kleslo tak o 20 bodů a tak vysoké hodnocení tu opravdu nechápu...

Po tom, co jsem málem odešla z kina v půlce Dr. Strange v mnohovesmíru šílenství, jsem si dala od „nových“ Marvelovek pauzu. Ono to asi začalo už u Avengers: Endgame a bohužel to ani tady není lepší. Vtip nám někam utekl (a vtip oni sakra uměli), děj je předvídatelný a má za cíl z diváka vyždímat slzu tím, že se kosí většina postav hlava nehlava a ty se následně zvláštním způsobem vrací v dalších Marvelovkách (aby zase mohli odejít jiným způsobem), že jen krčíte čelo a zhluboka si povzdycháváte za časy, kdy byl v Marvelu ještě Stan Lee. Mnozí změny vítají (to novodobé protlačování dvou tatínků nebo maminek už mi ale lehce leze krkem), pro mě je to úpadek, i když co se týče velkoleposti výpravy – tam ještě nějaká ta sláva zůstala, ačkoliv dlouhé bojové scény – jedna za druhou, mě osobně nudí (ok, děcka jako improvizovaná armáda byla maličké překvápko). Konec byl... inu, jak kdyby ho měsíc zkoušeli do téhle polohy lámat klackem. Pro mě to byla spíš podprůměrná podívaná, protože jsem byla od Marvelu zvyklá na prvotřídní bomby.

Díky velkolepé masírce, které se mi dostávalo ze všech stran o tom, jaká tohle bude bomba a jak to aspiruje na bambilion Oscarů, jsem do kina přicházela s docela velkým očekáváním. Bohužel, to se nenaplnilo, a já měla chuť se co dvě minuty pleskat do čela nad tím, co zřel můj zrak na plátně. Ráda bych napsala, že to bylo tak blbý, až to bylo dobrý, ale zůstaneme jen u toho prvního. U závěrečné scény mi zaskřípaly zuby stejně jako u spousty scén ve filmu, kde se za každou cenu snažili ukázat všechny druhy bytostí, různé handicapy, váhy, barvy, vyznání a bůh ví co ještě všechno, což do pohádky pro děcka dávalo i staršímu divákovi pěstí do tlamky. Z kina jsem odcházela nejen zklamaná, ale značně vysílená z přehnaně dlouhé stopáže, protože příběh samotný šel klidně narvat do 70 minut. Dávám hvězdu (a půl) za herecký výkon Kate McKinnon, která se mi líbila nejvíc a za píseň What I was made for?

No uf, upřímně nerozumím vyššímu hodnocení, jak jedné hvězdě za odvahu to vůbec pustit do světa, protože tohle byla děsivá slátanina. Nejlepší herecký výkon předvedla ta chata. Ok, ať nejsem moc zlá, tak další obstojné byly náhodné ukrajinské babičky a do třetice kočka. Hlavní skupina herců vypadala, že chvílemi vlastně ani neví, co vlastně točí, protože jediné, čeho byli schopni, bylo tam na sebe zmateně pořvávat, pak maniakálně běhat sem a tam (musíme pryč, musíme zpátky, musíme pryč, musíme zpátky), že jsem od poloviny filmu fakt usilovně fandila té „entitě“ a modlila se, ať je co nejrychleji (a kvůli hysterii přehrávající blondýny) i co nejbrutálněji sejme, aby bylo mé utrpení u konce. Jo, už jsem viděla hodně špatných hororů, ale tohle prorazilo absolutní dno, a i když se fakt snažím a už dvě hodiny se tu marně přemlouvám, tak nemám nic pozitivního, co bych k tomu napsala. Pokud by se takhle sestava snad do budoucna pokoušela o dvojku, tak jim to doporučuji spíš nakreslit, to možná bude záživnější.

Moje první recenze patří filmu, který výrazně ovlivnil mé dětství nebo spíš nějaké ty začátky dospívání. David Bowie (a ano, asi i jeho určité partie) zamávají s každou adolescetní dívčí dušičkou a vůbec nevadí, že je v té době o desítky let starší. Byl to můj první herecko-zpěvácký crush vůbec a právě díky tomuto filmu jsem se o něm dozvěděla a začala pátrat i po jeho muzice, jíž jsem velkou fanynkou i dnes, po 25 letech. Dobře, ale abych tu neslintala jen nad sexy králem skřítků, kterého se Bowie ujal bravurně, tak pojďme kouknout i na film jako takový. Co přesně se ve filmu stalo nebo nestalo, se snaží odhalit fanouškové po celém světě, a každý si z toho příběhu asi odnese to svoje. Důležité je s láskou odvedené zpracování všech puppetů, scén a kostýmů. Ve svém čase si film neodnesl příliš mnoho pozitivního hodnocení a je to škoda, protože je na svou dobu dost inovátorský a originální nejen prvním počítačově vytvořeným zvířetem (sova na začátku titulků) ale i písněmi Davida Bowieho vytvořenými speciálně pro tento film. Zcela objektivně můžu říct, že tato dnes již kultovka je velmi milým rodinným filmem a na rozdíl od některých nových výtvorů se na něj dá koukat opakovaně a pokaždé máte možnost odhalit něco nového. Pro mě je to srdcovka, proto musím napsat i lehce přeslazené hodnocení, protože tohle bude mít vždycky své kouzlo.