xenopus

Zase taková bída to nebyla... ale k popukání také ne. Sandler nezklamal, i když občas nemá co hrát, což je zásluha především scénáristy. Film co má být komedie se nakonec zvrhne v moralitku na téma důležitost rodiny a práce a jejich vzájemné postavení v žebříčku životních hodnot. Až na některé "nezbytné" nechutnosti typu tréninku psa na plyšové kachně či prdění do ksichtu Davidu Hasselhoffovi ale v podstatě nijak neuráží. Podobnost vynálezce Emmeta Browna z Návratu do budoucnosti a Mortyho je výrazná - jen škoda, že Christophera Walkena nemuseli líčit tolik jako kdysi Christophera Lloyda, nějak nám chlapec stárne... Jo a abych nezapomněl, na Kate Beckinsale se příjemně kouká. Celý film se tak nějak vleče a pořád jakoby kulhal... škoda. Slabší 3*.

Je několik oborů lidské činnosti, do kterých jsem za svůj dosavadní život více nahlédl; hudba, filmy, geografie, literatura... A v každém z těchto oborů se setkávám s odlišnými názory na některá ze zásadních děl či konceptů. Pulp Fiction je v oblasti filmu jedním z těch děl, u nichž mám názor odlišný od většiny ostatních. Uznávám originalitu zpracování i vliv na kinematografii jako celek, ale prostě s tím nesouhlasím. Jako divákovi mi to nic neříká. QT mi moc neříká. Tvorba jeho vybájených mikrokosmů s vlastními pravidly jde mimo mě. Občas jsem se zasmál některým hláškám a často i nudil u toho, čím v postmoderní kultuře i vědě pohrdám snad nejvíc - snahou o intelektuální tlachání o hovnoidních tématech vedoucí nakonec stejně k hovnu. Tarantino zde z podobných hoven sice upletl bič (pro ty nechápající moji metonymii: napsal dialogy kolikrát o hovnu a z nich anachronicky spletl film), ale navzdory tomu prostě bič upletený z hoven je pořád hovno, jakkoliv tlusté a soudržné.

Tenhle film vzniknul jen proto, aby si mohli Abrhám a Šafránková zahrát spolu. Jde jim to vedle sebe výborně, cožpak o to - Abrahám hraje vědce uvažujícího racionálně a psychologicky podle předem připravených not, Šafránková naopak jednající impulzivně, citově a na základě instinktu. Zdánlivě nespojitelný pár. Petra vyslovuje věty, které by se mohla spousta slečen učit jako básničku a pak je věrohodně před tím svým používat, všechna čest - i kvůli jiným momentům - scénáristovi Miroslavu Skálovi. Ale sorry, to je pro mě málo. A cesta z Hlaváku do Vítkovic, přes Zlaté návrší a Harrachovy kameny na Labskou boudu a kolem Mumlavských vodopádů rovnou pěšky přes Alkazar do Suchdola nad Lužnicí s přenocováním u Berounky a dojezdem do Poněšic a odtud do Vráže, pak do Loděnice, pak na bus do Staré Boleslavi, pak do Mělníka na náměstí a s koncem v hotelu kdesi asi zase v Krkonoších mi nepřijde moc reálná... Na druhou stranu si můžete udělat obrázek o tom, jak se asi film natáčel... Výborný a naprosto realisticky napsaný je rozhovor Tomáše na návštěvě u rodičů; opravdu jsem se díky osobní zkušenosti hodně smál: "Půl roku jsi nebyl doma, a nic nevykládáš." - "Hm, tak, co bych vám tak řekl." - "Co pořád děláš v té Praze. Sám. A vůbec." Nálepka filmu (zde pravdivá, to zase jo) jakožto herecký koncert je u mě vždycky záruka (nad)průměrnosti, neboť díky tomu je vidět, o co hůře si ostatní zúčastnění vedli. Zde tomu není jinak. I Skoumal zklamal...

Ještě více pubertální nadrženosti než v Snowborďácích, ovšem také ještě více nezvládnutých věcí jako například uměle šroubovaný děj, jeho scénáristické zpracování, méně výrazná hudba, prvoplánovitější chování postav a tak dále. Product placement nechutný a cameo Dominika v závěru trapné. Potěší dvojice Šteindler - Freimanová (v trojici s Navrátilem). Sjíždění řek po Česku (ať už na raftu, vytuněném trabantovi či konvenčně v kánoi) není zrovna šálek mé whisky, ale někde už jsem byl, takže vydávat Loket nad Ohří za Kašperk a kousek za Rožmberkem narazit na Svatošské skály, to je trochu moc... a na tohle jsem docela háklivý. A taky jsem háklivý na filmy, které mají jako jediný cíl pobavit, a přitom moc pobavení nenabídnou.

Taková teen pubertální zábava... V době prvního shlédnutí filmu - ačkoliv mi bylo teprve 18 - jsem byl už zřejmě odrostlejší, takže mi to až tak srandovní nepřišlo. V roce 2012 mi to srandovní přijde ještě méně... Ale zase co byste chtěli, vždyť je to jen tak pro pobavení, umění jděte hledat jinam... Karel Janák ale ukázal, že film podobný legendárním Prcičkám, tj. takový, jehož zápletka stojí na "prvním zasunutí", je možné natočit i v Česku a ještě navíc divácky úspěšně, takže klobouk dolů. O důležitosti rolí Rendyho a Jáchyma pro kariéry dnes už pánů Kotka s Mádlem netřeba polemizovat...

Čím víc jsem starší, tím víc jsem citlivější na Mahlerovu interpretaci minulosti. Ten člověk má nepochybný dar dramatizace historických událostí a scénáristický rukopis jako málokdo, ale... Jinak o prvoplánovosti některých scén je jinde řečeno mnohé (a pravdivé)... Film jako by se mě ani netýkal, sledoval jsem ho sice se zaujetím, ale s odstupem a s čím dál více sílícím pocitem impotence. Scény likvidace Lidic ve mě nevyvolaly prakticky žádné emoce, což se táhlo celým filmem až do hořkého opět impotentního konce. Někde se stala chyba... Tvůrci jakoby téměř sahali po výborném výkonu, ale prostě se ho nikde v ničem nedokážou plně dotknout. Čtyři zřejmě nejznámější celovečerní Nikolaevovy filmy - Lidice, ... a bude hůř, Kousek nebe a Báječná léta pod psa - získaly úhrnem 20 nominací na Českého lva, ale soška jako taková byla získána jen v jednom případě... trochu analogie s tímhle filmem - prostě to zase o kousek nevyšlo. Možná to vyjde příště, ale zase kdy příště, když ne teď s takovou předlohou...

Povídka první "Polévka pro chudé děti" vypráví o posledním knížeti rodu Mechlínských, Robertovi, který to nemohl vydržet bez dobročinnosti... Povídka druhá "Zasedání obecního zastupitelstva" ukazuje, jak se rozhodli v Mejdlovarech poskytnout dobrodiní stavu policajtského příslušníku obce, který toho byl zvlášť hoden... Povídka třetí "Trampoty pana Tenkráta" vypráví o ctihodném měšťanu panu radovi Banzetovi a o nesnázích, které vytrpěl za svou dobrotivost... Povídka čtvrtá "Vzpoura trestance Šejby" ukazuje názorně s jakým nepochopením se stkala dobrá vůle a shovívavost správy c.k. rakouské trestnice... (...) Tady je vidět, jak předloha dokáže udělat film. Nebýt toho, tak prakticky není moc co vyzdvihnout... Doopravdy vyčnívá snad jen František Smolík v roli Jeho Jasnosti, ostatní zahráli prostě "jen" standardně dobře. Hašek byl génius satiry a některé jeho věty by se daly tesat do mramoru i dnes... "Jsi alespoň svědek, že u nás není žádná korupce. Dali jste všichni a stejně, tak je to spravedlivý." "Není člověk živ jen od hulákání, ale od od pití, od jídla a od šlofíčka." "Víte, co to je rodina? Víte, co jsou to děti? Víte, co je to manželka? Chomout, starosti!" "S plným žaludkem se i slovo Boží lépe poslouchá." a spousta dalších...

Průměrné filmové zpracování povídky Josefa Nesvadby (scénář spolu s Jaroslavem Balíkem), která stojí za zkouknutí snad jen díky herectví Jana Pivce, Rudolfa Hrušínského a Václava "Mažňáka" Sloupa. 44 minut je krátká doba na rozehrání více příběhových linií, ta Haška a Štěpánkové tak nějak vyšumí a více jich tam opravdu nehledejte; zároveň ta hlavní o geniálním blbcovi je na oněch 44 minut tak akorát, aby to ještě nebyla nuda a herci měli co hrát. Kdo zná psychologický podtext povídek J. Nesvadby (profesionální deformace psychiatra), neudiví se závěrečné písni Pavla Kopty končíčí slovy "... celý svět stojí na rozcestí." a následně citověvydírajícím hlasem holčičky "A co dál?" doprovázeným výbuchem atomové bomby. Kdo Nesvadbův styl nezná, může mu to sloužit jako inspirace k přečtení si některé z Nesvadbových povídek, nebo bohužel také jako námitka proti celému filmu, neboť právě toto ukončení filmu svou snahou o filzofický rozměr působí poněkud došroubovávaně.

Tenhle film má v sobě snad všechno. O režisérských kvalitách C.E. netřeba polemizovat, navíc zde zvěčnil příběh, který je inspirující, motivující, dojímající i varující zároveň; ale především neuvěřitelně silný. Poslední třetina filmu mě mě vždycky spolehlivě rozbrečela. Spolu s tímhle mám ve své TOP10 ještě Gran Torino. To jsem znovu zkouknul někdy před měsícem. Po opětovném zkouknutí MDB předevčírem (asi po 7 letech) jsem musel změnit pořadí... Málokdy se sejde, aby ve filmu bylo drama, napětí, širokánské spektrum emocí, láska i smrt, poselství, která jsou nesmrtelná, a to všechno a ještě mnohem víc bylo řemeslně naprosto výjimečně zvládnuto. Jak říkal jeden můj kamarád: "One mistake - and you can lose evertything you've dreamed about."

SPOILERY. Nová verze Héraklových úkolů alias Těžkej hec na West Walley High School: vypít pivo před policistou, vrazit jednu nejsilnějšímu chlápkovi ve městě, udělat se v obchodě do chleba, ukrást obrovský nafukovací reklamní poutač ve tvaru Ira a dotáhnout ho na školní hřiště, ukrást mrtvolu a dopravit ji do školy, přinést podepsanou podprsenku královny sjezdu, ukrást dřevěnou nohu hlídače ve vlasteneckém klubu, ukrást auto v hodnotě vyšší než sto tisíc dolarů, najít Duncana Rimea (posledního vítěže soutěže) a zkazit studentský sjezd. Zvláštní hra... Ale k filmu: nenápaditý scénář s někdy těžko uvěřitelnými a jindy zase neskutečně předvídatelnými rozuzleními plnění jednotlivých úkolů, pro zvýšení atraktivity násilně domontované sexuální epizody a bezvýznamné a nezajímavé vedlejší dějové linky a pak také chabě zvládnutá práce režiséra tohle svinstvo nápadů udržet pohromadě a dát tomu kompaktní podobu. Ale aspoň tempo jakžtakž udržuje. Milo Ventimiglia vypadá na absolventa vysoké školy a ne jako na středoškoláka, zato Lacey Chabert v roli jeho kamarádky, ke konci pochopitelně přítelkyně (happy end) velmi okouzlující. Velmi nenáročná komedie, u níž se můžete i velmi nudit, takže velmi průměrné 2*.