Lidice

• Příběh Lidic, je příběhem obyčejných lidí, kteří se absurdní shodou náhod připletli do cesty dějinám. Podle scénáře Zdeňka Mahlera, oceněného cenou Sazky v r. 2007, nabízí pohled na tragický osud Lidic za 2. světové války z neobvyklé perspektivy. Přibližuje osudy obyvatel Lidic skrz mezilidské vztahy, a to zejména lásku, která stojí na začátku celého příběhu. Jde o velkofilm plný emocí, který poukazuje na to, jak zdánlivé maličkosti mohou změnit chod dějin a způsobit tragédii. Rok 1942 – německá propaganda úzkostlivě tají genocidu páchanou na civilním obyvatelstvu. Po atentátu na druhého muže třetí říše Reinharda Heydricha však udělá výjimku. Po vypálení malé české vesnice Lidice, vše vyhlásí do světa. Jako záminka k vypálení obce stačí jeden milostný dopis. V době svého tragického konce, v červnu 1942, měly Lidice za sebou dějiny trvající nejméně šest staletí. Nacisté chladně popravili všechny lidické muže, ženy a děti nechali převézt do koncentračního tábora. Některé děti dali na převýchovu. Celková bilance – 192 popravených mužů, 58 žen zemřelo v koncentračních táborech a 88 dětí bylo posláno do plynu. Obec Lidice byla vymazána z map a srovnána se zemí. Výpravný velkofilm Lidice je natočen podle skutečné události.(oficiální text distributora)
• Legendární český režisér Martin Frič chtěl tragédii Lidic zpracovat jako svůj majstrštyk. Miloš Forman, jehož oba rodiče zahynuli v koncentračních táborech, chtěl celé téma pojednat provokativním způsobem jako propagandistický nacistický film. Lidice ale byly zakleté. Mimo jiné i proto, že se po válce staly mocným nástrojem propagandy. Ostatně stačí si vzpomenout na Sokolovo (1974) režiséra Otakara Vávry, v němž lidičtí muži před popravčí četou křičí: „Ať žije komunistická strana!"
  Pověst zakletého projektu provázela Lidice také vloni. Kvůli zdravotním problémům musela od filmu pár měsíců před první klapkou odstoupit režisérka Alice Nellis. Nevděčné role náhradníka, který přebíral film takřka kompletně připravený někým jiným, se nakonec ujal Petr Nikolaev (Báječná léta pod psa, 1997, ...a bude hůř, 2007). Ve scénáři, štábu i obsazení provedl velmi málo změn. Například kameramana Vladimíra Smutného nahradil Antonio Riestra, Lenku Vlasákovou Zuzana Fialová a Marthu Issovou Veronika Kubařová. Prakticky z „voleje" se pustil do natáčení.
  Opřel se o scénář Zdeňka Mahlera, jehož podpis najdeme pod takovými skvosty české kinematografie, jakými jsou Svatba jako řemen (1967), Nebeští jezdci (1968) či Božská Ema (1979). Mimochodem byl to právě Mahler, kdo tehdy s Formanem připravoval film o Lidicích. „Zatímco mě zajímal příběh vraha vlastního syna, Miloš logicky tíhl k příběhu užvaněného svůdce a jeho naivní milenky, tenhle ženatej chlap si hrál bokem a odnesla to celá vesnice," vzpomíná Mahler. V Lidicích jsou nakonec příběhy oba, přičemž vyprávění lze zhruba rozdělit na tři části.
  V první se tvůrci věnují otázce viny, trestu a odpuštění. František Šíma zabil vlastního syna. Nešťastnou náhodou, v sebeobraně, ale zabil. A byl za to odsouzen. Mezitím ovšem začíná 2. světová válka, doba je stále těžší a mladší Šímův sny Karel cítí, že jedinou šancí pro všechny zúčastněné je cesta ke smíření a odpuštění.
  Ve druhé části, která vrcholí vypálením Lidic, vystupuje do popředí příběh nenapravitelného sukničkáře Václava Fialy, jenž se velmi nepříjemně zaplete do jedné zdánlivě milosrdné lži.
  A třetí část představuje epilog. Ti kteří přežili, hledají důvod a sílu žít dál. Je to ale vůbec možné? - Jaroslav Sedláček(Letní filmová škola)
• „Opravdu si myslíte, že znáte příběh Lidic?“ táže se motto dramatu, které bylo natočeno na základě jedné z největších tragédií druhé světové války. Příběh vísky Lidice, která byla vypálena v odezvě na pražský atentát na říšského protektora Heydricha, je známý celému světu. Stejnojmenný snímek však vstupuje za oponu této události a nabízí možnost ztotožnění s jednotlivými osudy s vesnicí spojenými, stejně jako ukazuje, jak nadčasové jsou lidské kvality i nedostatky. Protože i za nepředstavitelnými tragédiemi vždy stojí velice konkrétní rozhodnutí, jež má své přesně pojmenovatelné příčiny. S vědomím důležitosti tématu snímek postupně odhaluje jednak to, jak malicherné impulzy vedly k vypálení obce, ale i co stálo za osudem jediného lidického muže, který přežil, avšak jen díky jiné smutné události. V prolínání těchto příběhů vykresluje odstíny lidských povah, jejich motivace i nedozírné následky, jaké může mít zdánlivě banální rozhodnutí.(MFF Karlovy Vary)
• Karel Roden se v tomto snímku, jehož název je pro každého Čecha synonymem krutého vyhlazení této vesnice nacistickou armádou, objevuje jako odsouzený vrah Šíma. Paradoxně právě fakt, že stráví několik dní druhé světové války ve vězení, mu zachrání život. Tento snímek je ambiciózním dramatem se zaměřením na kruté osobní příběhy obyčejných lidí, jejichž život byl v této mírumilovné vesnici roku 1942 násilím ukončen.(Davies182)

Nevhodný mládeži do 12 let