Aky

Typická francouzská komedie své doby a svého žánru. Tohle mají Francouzi oprvavdu zmáknuté. V druhé polovině už se mi trošičku zdálo, že se nápady opakují a pointa možná mohla být propracovanější, závěr budil dojem, že jsou všichni rádi, že už to mají za sebou. Ale zábava je to nadprůměrná.

Vlastně se v tom film zdánlivě nic moc neděj. Až později si člověk uvědomí, že se v něm přepadla banka, šikanovaly nevěstky... Ale Stroszek si jde dál svým tempem (velmi pomalým), svým životem a je ztělesnění optimismu, který mu i v jeho mizérii musí jeden závidět.

Pěkný námět, spousta roztomilých dětí, několik opravdu dojemných scén. Začátek je trochu nepřehledný a i přes krátkou stopáž film malinko trpí zdlouhavostí.

Nemůžu si pomoci, mám to za nepovedený film. Motivy jsou velmi chudé (vlastně je jediný a v podstatě dost banální), neustále se opakují bez potřebné vynalézavosti, až se postupně začínají motat v samotné nudě. Nevidím smysl v přerývání vyprávění cestujícími ve vlaku, lineární podávání příběhu by bylo možná více sugestivní. Ale hlavně: na vážné drama je film těžko uvěřitelný a na komedii málo vtipný a postrádající nadsázku a nadhled. Zcela neorganické mi pak připadaly násilně vsunuté sekvence o teroristech, s nimiž děj neměl nic společného, a měly-li sloužit jen k posílení atmosféry strachu a tísně, pak jim byl věnován naprosto předimenzovaný prostor.

Silný příběh, silné obsazení, atraktivní prostředí, inteligetní hlavní motiv, co si lze přát víc. Jednání všech postav je zcela pochopitelné, i přes rozumnou míru karikatrury, se s každou z nich lze ztotožnit. Profesionalita dovedená do samozřejmosti.

Základem je výtečně vystavěný příběh Jackem Londonem, který Jiří Hubač umně a vkusně převedl do scénáře. Režijně, výpravou i herecky se zde téměř všechno povedlo, a tedy vznikl vysoce nadprůměrný seriál, který hloubkou i dramatičností a napětím předčí mnohé klasické westerny. Škoda jen toho kýčovitého konce.

S velikou lehkostí se tu povídá o velice vážných věcech. Příběh plyne úsměvně, s nečekanými zákruty, přitom však zcela logicky. V té době měl italský film ten nejlepší zvuk.

Pohodové hudební drama, které povinně musí dopadnout dobře, ale přesto člověka udrží v napětí. Sem tam probleskne milý fórek, ale hlavně je to celé protkané líbivou klasickou moderní country muzikou.

Podobné jako jednička, ale přece jen o poznání slabší. Kdyby to šlo, dal bych 3,5*, ale mám rád Jean Rocheforta a tak trošku přidávám. Je ale moc dobře, že se v téhle sérii nepokračovalo.

Ne, do Hitchcocka to má daleko, velmi daleko. Použití několika stejných rekvizit z filmu geniální dílo neudělá. Předvedený humor trpí trapností a trapnost je něco, co humor ničí. Sem tam nějaká trapnost v dramatu ještě nemusí být fatální, ale komedii zpravidla pohřbí.