Obsahy(1)
Štafeta světových úspěchů legend našeho profesionálního boxu... Za světový věhlas československého boxu vděčíme především třem legendárním zápasníkům. František Nekolný do ringu vstoupil ve dvacátých letech minulého století a v roce 1931 se stal mistrem světa. Byl také prvním českým boxerem, který se prosadil v USA a jeho styl zápasu, jenž udivoval celý svět, mu vysloužil přezdívku Česká mlátička. Na jeho průkopnické úspěchy navázal Július Torma, který zazářil na olympijských hrách v Londýně v roce 1948, a to i přes zlomený palec na levé ruce. O Tormově fenomenální kondici svědčí skutečnost, že z téměř tisícovky zápasů prohrál jen v sedmi případech. Třetí velkou legendou v dějinách našeho boxu se stal Bohumil Němeček, jenž v roce 1960 jako prakticky neznámý sportovec způsobil ziskem zlaté medaile senzaci na olympijských hrách v Římě a o sedm let později se stal Mistrem Evropy. I díky trenérskému nasazení Tormy a Němečka jsou nositelem dobrého jména českého boxu i další generace mužů v ringu. (Česká televize)
(více)Recenze (2)
Zajímavě zpracovaný dokument o několika českých legendách boxerského sportu, ale já si na rozdíl od scénáristy a režiséra Zdeňka Březiny a jeho závěrečného optimistického prohlášení, že příběh boxerských rukavic ještě neskončil, myslím právě naprostý opak. Na to ukazuje i právě probíhající olympiáda v Japonsku, kde v boxerské soutěži nemáme žádného zástupce. Mě zaujal Bohumil Němeček, jehož jsem viděl boxovat mockrát na Rudé hvězdě ÚL, později i jeho syna Bohouška. Navštěvoval jsem i jeho hospodu "U zlaté medaile" na Masaryčce (dříve Fučíkova třída), kde čepovali i poměrně dobré pivo. Bydlel jsem cca 400 metrů za rohem a chodili jsme tam i na mariáš. ()
V tomhle je krása Youtube, že na něm člověk vždy najde něco, co mu kdysi v televizi z nějakého důvodu uniklo. Hezký dokument pro každého, koho zajímá tuzemský box, případně k němu alespoň trochu přičichnul. Zaujaly mě příběhy pánů Nekolného i Tormy a Němečka, stejně jako raritní záběry z tréninku US Praha. Srdce mi pak poskočilo při několika momentkách z KTSO Praha v Haštalské ulici, kam jsem v roce 95 několik měsíců chodil na tréninky právě k Markovi Šimákovi. Box je neskutečná řehole a v závodní formě je jen pro málokoho. Pracovat musí umět nejenom ruce, ale i nohy, je to v podstatě tanec. Proto jsou v něm špičky Kubánci, Rusové i černoši a proto amatérský box, kde se v neskutečném tempu "tancuje" 3×3 (2) minuty, považuji za atraktivnější než 12ti kolové taktické bitvy, kde je to dlouho o vyčkávání a oťukávání se, často mezi metrákovými valibuky, kteří ladnost a eleganci pohybu nahrazují brutální silou a těžkými knockouty (byť třeba staré zápasy mezi Alim, Foremanem nebo Frazierem jsou v tomhle směru výjimkou). ()