The Power of Play
Obsahy(1)
Překvapivé projevy hravosti u různých zvířat... Hru nemilují jen kočky a psi, ale i překvapivé množství jiných zvířat. Když se zamyslíte nad podivným chováním různých druhů, najednou si uvědomíte, že se hra objevuje v celé živočišné říši. A zvířata si nezřídka hrají s některými velmi nezvyklými kamarády. Včetně nás. V naší povaze je hluboce zakořeněné něco, co nám umožňuje komunikovat s různými formami života na naší planetě. Schopnost hry máme hluboce zakořeněnou. Jako nejadaptivnější druh na světě si umíme hrát i v dospělosti. A pokud můžeme, hrajeme si víc než jakýkoli jiný. Prospívá nám to v tolika stěží představitelných směrech. Ukazuje se, že hra provázená fyzickou aktivitou má nesmírně příznivé účinky na náš mozek. A čím riskantnější je, tím lépe. (Česká televize)
(více)Recenze (3)
Dokument je o tom, že prohra ve hře je sociální prohra. Zvířata pokus si jako mláďata nemohla hrát, ji snášela hůře. Vrazi dle jednoho výzkumu si neměli možnost hrát. Nyní děti tráví venku 50% času co dříve. Každé osmé evropské dítě nyní trpí duševní poruchou, každé páté má rozvojové, emoční problémy či problémy s chováním. Americká pediatrická unie od 2018 doporučuje dětem dávat čas na hraní venku. Rodiče ale začaly vnímat prostor venku jako nebezpečný a drží děti hrát si doma. Aktivní pohyb venku dává prostor k představivosti. Je tzv. index chodeckosti - kolik chodníků, aut je v oblasti. Dojde k mezigenerační ztrátě paměti, že je normální část dětství na prvním stupni základní školy si hrát venku. Děti přichází o emoční rozvoj. Snaha o produktivitu je důležitější než pocit štěstí a naplňování. Bez hry nebudou děti schopné a psychicky odolné se s něčím vypořádat. Nedostatek hraní se odráží na anomálním vývoji prefrontáního kortexu. ()
Dost radikální zjištění pro dnešní hysterické maminky. ()
Špičková zjištění o vlivu hry na náš život, jeho rozvoj, umění fungovat ve společnosti, na vývoj dětí, na masové vrahy, ale také zjištění zda si hrají i pavouci, chobotnice či plazy, ()