Ličnaja žizň Děda Maroza

Robert je herec v tuto chvíli provinčního rižského divadla, jeho nejčastější vystoupení jsou však dětské besídky, dokonce i v dokladech má v kolonce zaměstnání zapsáno „Děda Mráz“. On už rezignoval na nějaké umělecké ambice a přizpůsobil se ženě, která má naopak velmi úspěšnou kariéru a jeho role doma je nakoupit, uklidit, navařit... Zdálo by se, že i režisér divadla už rezignoval na umění, jen kdyby mu jednou bufetářka nevmetla přímo do tváře, že to nejlepší v této budově zasvěcené Múzám je její pult. Prakticky řekla, že lidé se chodí do divadla jen dobře najíst. To neměla! A vlastně naopak, dobře že pronesla právě tohle. Režisér si vzpomněl na svá mladá léta a je odhodlaný opět tvořit umění. Nejprve ovšem musí najít herce, přesněji Pana Herce, pro roli Hamleta. Robert by se ani nenadál, že tomu pomůže zprvu velmi špatná zpráva, že přišel jako Děda Mráz o Sněhurku. (chamonix)