Punk a StB (E18)

Během normalizace je členství v obnoveném Socialistickém svazu mládeže „dobrovolně povinné“, ale část zejména učňovské a dělnické mládeže toto nepsané pravidlo ignorovala. Velká sociální skupina se ocitá mimo přímou kontrolu, a proto jí normalizační režim začne věnovat zvláštní pozornost. V jazyce StB získají označení „volná mládež“ a tato problematika se v ideologickém a bezpečnostním aparátu postupně přepracuje mezi priority. V letech 1988 a 1989 obdrží informace o plánech činnosti na úseku volné mládeže ve struktuře hlášení některých náčelníků krajských správ StB občas přednost před hlášeními o činnosti disidentských skupin. Punkáči, ekologové, trampové, metalisté, depešáci, lennonisté a mnohá další neformální seskupení navazují na tradici kulturní opozice vytvářené od začátku 70. let zejména v pražském prostředí, ale zároveň si vytvářejí svůj vlastní svět. Nezávislé kulturní prostředí 80. let je větší, strukturovanější, ale také více fragmentované než byl svět „mániček“ 70. let. Obecně dochází k mnohem intenzivnějšímu zapojení Státní bezpečnosti, která v nezávislém prostředí mládeže zakládá agenturní síť. Cílem už nemusí být nutně totální eliminace, ale kontrola v systému oboustranně vyjednaných výhod. Typickým příkladem je příběh jednoho ze zakladatelů hnutí punk v Československu Petra Růžičky, zakladatele kapely F.P.B. a manažera punkových koncertů působícího v severních Čechách, kam tento nový hudební žánr i životní styl pocházející z Anglie importuje již od konce 70. let. Dnes je jedním z hrstky z více než 25 tisíc tajných spolupracovníků evidovaných Státní bezpečností v roce 1989, kteří jsou ochotni o své činnosti agenta pro StB otevřeně mluvit. Epizoda přinese jeho unikátní svědectví. (Česká televize)