Obsahy(1)
Alžběta v dětství utekla od matky, která ji surově bila. Renata byla při cyklistických závodech svědkem smrtelné nehody jiné závodnice. V dospělosti jsou obě klientkami psychiatrických nemocnic, každá s trochu jinou diagnózou, ale opakovaně. „Deprese je podle mě naprosto změněný stav prožívání a vnímání věcí okolo sebe. To je stav, kdy máte na zádech železnou kouli a ta vás tlačí do země a na kolena. A u toho všeho jste si vědomi svojí nedostatečnosti, že nefungujete a ani nebudete,“ bilancuje Renata, která do svých dvaceti let vrcholově sportovala. „Na Renatě mě zaujala především její chuť se léčit a víra v celý zdravotnický systém, kterou nabourala až jedna negativní zkušenost. Přestože je Renatina diagnóza celkem závažná a rezistentní vůči lékům, vždy podstupovala další a další hospitalizace s nadějí, že tentokrát jí lékaři pomohou,“ vypráví režisérka Rozálie Kohoutová. „Než jsem se dostala na psychiatrii, denně jsem běhala deset patnáct kilometrů, jezdila jsem závody s psím spřežením, věnovala jsem se výcviku psů, jezdila jsem na koni,“ vypráví veterinářka Alžběta. „Pak jsem skončila v nemocnici a za rok jsem nabrala padesát kilo. Oni místo aby tomu člověku pomohli, tak ho nacpou práškama, a nic, vůbec nic!“ Alžběta se do projektu Péče o duši přihlásila sama prostřednictvím výzvy na obrazovce České televize, protože se o svoji zkušenost s opakovanými hospitalizacemi chtěla podělit. „Alžběta je v něčem Renatiným opakem. Hodně jsme se bavily o tom, že kdyby s ní někdo v dětství smysluplně mluvil a pracoval, nemusela by možná být v dospělosti hospitalizovaná,“ říká režisérka Rozálie Kohoutová. „Člověk se musí vyrovnat se svou diagnózou, řeší, jak navázat ve vztazích, co v práci, ve škole a podobně. Většinou je psychicky velmi oslabený a blízký zhroucení. Skoro všechny příběhy, které jsem vyslechla, končily několik měsíců po první hospitalizaci opět v nějakém psychiatrickém zařízení. Aby zde pacient dostal na několik měsíců pevný režim, skupinové a individuální terapie, 3x denně jídlo a ustlanou postel a... byl opět propuštěn... a zase hospitalizován... a takhle stále dokola...“ přibližuje téma režisérka Rozálie Kohoutová. „Uvědomila jsem si, že opakované hospitalizace celý zdravotnický systém zatěžují několikanásobně více, než kdybychom investovali do prevence.“ (Česká televize)
(více)