Obsahy(1)
Naše „stálice“ pěstounka Věra se s většinou „svých“ dětí a jejich rodinami vídá minimálně jednou za rok. Vejdou se například do veřejné herny... Sotva Jaroslava s Miloslavem odevzdali holčičku do rukou pěstounky Hanky a vybrali si povinnou dovolenou, zazvonil u nich další telefon z porodnice. Tentokrát si Jaroslava jede pro chlapečka. S novým dítětem se ale nezapomíná na to, co odešlo. Paní Jaroslava je právě v čilém kontaktu s pěstounkami Hankou a Andreou, které si před třemi týdny odnesly domů holčičku... Když Lukáš uvažoval nad profesí, bylo jasné, že ideální bude zúročit životní zkušenosti. A tak nejen, že s Dagmar, svojí hostitelkou a pozdější pěstounkou, školí zájemce o hostitelskou péči, ale především je vychovatelem ve svitavském Alfa centru, středisku výchovné péče. S Lukášem a jeho rodinou biologickou, hostitelskou, pěstounskou i pracovní se v tomto dílu loučíme. Neloučíme se ale s myšlenkou hostitelské péče, která může být zatím jedinou další šancí na rodinné zázemí pro děti ze všech typů zařízení... Jana s Petrem sdílejí s kamarádkou Dianou její životní zkušenosti a díky ní vědí, co všechno je může na cestě s adoptovaným dítětem potkat. Jak víme z předešlých dílů, Diana totiž prošla snad vším, co je na životní cestě opuštěného a adoptovaného dítěte možné... Monika s Václavem prošli dlouhou a složitou cestu k tomu, aby se stali řádně proškolenými adepty na osvojení. Díky přípravám v Dobré rodině dokonce původní záměr přehodnotili a připustili, že se případně stanou i pěstouny. S ředitelem Zdeňkem Soudným se znovu snaží přijít na to, proč byla jejich cesta ke konečnému výsledku tak komplikovaná... A aby toho nebylo málo, za chvíli zazvoní řediteli telefon s prosbou, s níž se nikdy za dvacet let praxe v oboru nesetkal. A navíc se musí najít řešení ihned. Má jen pár dní na to, aby se postaral o narychlo evakuovaný ukrajinský sirotčinec s padesátkou mentálně postižených dětí. Když Rusko napadlo Ukrajinu, bylo nezbytné před nečekanou agresí evakuovat především ty nejvíc bezmocné. Těžko říct, jestli je tahle péče dočasná nebo trvalá. Je prostě lidsky naprosto nezbytná. Válka ze dne na den vtrhla i do rodiny Andrey. Anhelina, kterou přijali jako dceru přátel, aby jí zajistili lepší budoucnost, se jednoho dne probudila a zjistila, že u ní doma začala válka. Bojí se o své blízké, o přátele, a navíc jim ve škole vysvětlila učitelka, že začali Ukrajinci střílet sami na sebe. Anhelina se přesto chystá do plánovaných tanečních, protože žije teď a tady... Čím víc času trávíme se našimi hrdiny, jako by náhradní rodinná péče chtěla ukázat celou škálu svých možností: všechny krásné, ale i velmi těžké okamžiky. Ještě jednou se vracíme k Věře, volali jí, že místní OSPOD musel akutně odebrat z rodiny dva sourozence, a vezou je na 48 hodin rovnou k ní. Vzápětí je v pondělí odvezli a rozdělili ke dvěma přechodným pěstounům... (Česká televize)
(více)