Tak i budět

V září 1944 přijíždí služebně do Moskvy gardový plukovník Saveljev (Georgij Kulikov). Byť odsud pochází, je zde od jedenačtyřicátého poprvé. Ještě před začátkem bojů odjel se ženou a malou dcerkou na západ do pohraničí, kde po přepadení Sovětského svazu Němci zmizel beze stopy – alespoň v rodném domě ho za nezvěstného mají. Ostatně stejně jako městské úřady, které v jeho předválečném bytě ubytovali architekta Voroncova se sestrou a s jeho dospělou dcerou poté, co byl jejich dům rozbombardovaný. Když se plukovník vydal domů, chtěl si jen vyzvednout fotografie své rodiny, o níž přišel na počátku války, ale ti neznámí lidé, co tu bydlí, ho uvítali tak srdečně – přičemž se tolik omlouvali za nevítanou přítomnost – že nakonec svolil, aby týden svého pobytu v hlavním městě strávili všichni dohromady. Voroncovovi se budou všemi silami snažit, aby aspoň na chvíli zapomněl na to, že někde zuří válka – a daří se to zejména mladé Olze Voroncovové (Nelli Kornijenko). (chamonix)