Smerti nět, rebjata!

Je 4. květen 1945, Berlín už padl a nevelká sovětská jednotka vstupuje do liduprázdného městečka N. Není tu nikdo, s kým by bojovali – už doslova cítí ve vzduchu konec války, když v tom zahlédli velkou kolonu nepřítele směřujícího k městu z opačné strany. Dostali se do složité situace, fašisté je početně mnohonásobně převyšují a otevřený boj nepřichází v úvahu. Přesto je zadržet musejí! Naštěstí Němci neví o své početní výhodě a s bílou vlajkou už po pár výstřelech ruského děla žádají o příměří a rozhovor s velitelem. Žádají volný průchod na západ k Američanům a slibují, že nebudou – pokud sovětský generál přistoupí na jejich podmínky – střílet.
Netuší, že generál, se kterým vedli rozhovor, je pouhý převlečený seržant, který byl vybrán jen pro největší knír u baterie. Je sice pouhým seržantem, ale s prušáckým generálem Wehrmachtu dokázal hovořit jako rovný s rovným, žádal jediné – bezpodmínečnou kapitulaci a Němce nakonec dokázal vmanipulovat do situace, že si na nich vynutil dalších 60 minut klidu zbraní. Během té hodiny se tanky posil sice hodně přiblíží, ale stále ne natolik, aby do boje, ke kterému s koncem příměří v 10:00 došlo, zasáhly. Baterie kapitána Reždepova čelí na okraji lesa obrovské přesile... (chamonix)