Recenze (1)
Na kapelu Refused jsem narazil kdysi na začátku tohoto milénia díky časopisu Spark, konkrétně díky číslu, které se věnovalo nové vlně, tzv. nu-metalu, potažmo crossoverům. Mezi nováčky typu Slipknot, Taproot, Mudvayne apod. jsem narazil i na Refused. Nepatřili mezi ty stěžejní kapely, které mě doprovázely během mého studia, nicméně narozdíl od jiných si Refused dokázali ono místo zachovat, možná i díky puncu nedostupnosti, jelikož v té době, kdy jsem je objevil, už byli fucking dead. Většinou se o rozpadu vaší oblíbené kapely dozvíte jen strohé PR vyjádření, popř. pár drbů kdesi na internetu, u Refused je tomu jinak. Ono je asi jedno, že jsem dokument zhlédl až v době, kdy opět existují (vlastně už potřetí, první znovuzrození proběhlo v roce 2012 a nebýt brutálních bouřek na Rock for people, tak bych je konečně viděl i naživo). Záběry ze zákulisí či rare footages z vystoupení jsou parádní, to každého fanouška zajisté potěší. Nicméně po zhlédnutí dokumentu si říkám, že za Refused raději nechám mluvit jejich hudbu, než-li je samotné. Nemohu se ubránit dojmu, že v dokumentu není ukázán pravý důvod jejich rozpadu (i když, ono to asi záměrem ani být nemuselo), popř. tomu moc nerozumím. Vyčerpanost z tour, ponorka, brekot v koutě. Jenže je to vše podáno takovým stylem, že buďto tomu nevěříte, popř. vám to přijde akorát tak úsměvné - takové čiré pozérství a snaha o zajímavost. Dokument je zpracován celkem solidně, takže hodnotím celkem dobře, ale dojem z Refused, no, raději zapomínám a půjdu si pustit majstrštyk New Noise. /70%/ ()