Is dar nebaigtu Jeruzales pasaku

Snímek založený na prastaré pohanské tradici, která se zachovala v jedné vesnici v litevské oblasti zvané Semogitia. Tradice se vztahuje k archaickému prostoru magického lidového divadla. Spočívá ve střežení Boha o Velikonoční noci a mísí se v ní pohanské a křesťanské rituály. Lidé se přestrojí za „umělce“ a „válečníky“ a sejdou se v kostele. „Válečníci“ mají střežit sochu Boha a „umělci“ se ji snaží ukrást. Neuspějí však a vysmívají se hrdým „válečníkům“, dalším hlídkujícím vesničanům i posvátným předmětům v kostele. Noc se protahuje. Lidé a „válečníci“ tak musí bojovat nejen s „umělci“, ale také s únavou. O co tady jde? Snad o zvláštní semogitskou hru, snad o touhu po neobvyklé slavnosti, snad o mystickou možnost vrátit se o spoustu let zpátky.

Na vesnici zpola utopenou ve vodě a obklopenou zvláštními kosmicky vyhlížejícími městskými ostrůvky dopadá tma. Vesničané se scházejí v kostele a chystají se provádět prastarý, archaický rituál. Mám silný pocit, že se odehraje něco nového a neznámého. Snad nadchází „nová doba Noemova“.