Please Vote for Me
Prosím, daj mi hlas
Obsahy(1)
První školní den v čínské základní škole vyberou učitelé z prvňáčků tři kandidáty na post „třídního dohlížeče". Děti si z nich samy jednoho zvolí. V zemi, kde o svobodných volbách nemůže být ani řeč, si děti mohou vyzkoušet, jaké to je být kandidátem či svobodným voličem. Ve třídě, kterou po celé předvolební období autoři dokumentu sledují, byli navrženi dva chlapci a jedna dívka. Nevinná hra se brzy mění v zákeřný zápas hodný skutečných politiků. Prvními rádci malých kandidátů jsou jejich rodiče, kteří berou nominaci svých dětí snad ještě svědomitěji než ony samy. Na řadu se tak dostávají i nekalé praktiky, jako je uplácení spolužáků příslibem nějaké funkce, pomlouvání protivníků, lichocení i výhružky a v neposlední řadě předvolební dárky. Dokument, jenž budí na tváři úsměv a leckdy i hlasitý smích, ale zanechává mrazivý pocit v zádech. Co asi vyroste z dětí, jejichž dětský svět je už tak brzy napaden protřelými způsoby dospělých? Film Hlasujte pro mě vznikl v rámci projektu Steps for Democracy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Niekto mudry raz povedal ze demokracia nie je dokonala, no je to zatial najslobodnejsi system aky ludstvo vymyslelo (presny citat nepamatam). Dalsi pekny citat hovori ze tragedia demokracie je v tom ze hlas genia sa rovna hlasu idiota (viz podpora slovenskej vlady). Tento dokument ukazal dokonale ako to vo volbach chodi a ako si kupit hlasy idiotov (za predpokladu ze naivita idiota sa rovna naivite deti v dokumente - pre menej chapajucich: netvrdim ze deti vo filme su hlupe, nepochybne su vsak naivne - ako deti byvaju)... V dokumente to bol vylet, v realnych volbach su to dane, znizenie cien, "realny" narast miezd, dochodky, plyn, poriadok s mensinami, ci cudzincami, co sa nehodi skrtnite... Kazdy kto dal 2* a menej sa podla mna bud spoznal, alebo v tom videl komunisticku propagandu proti demokracii. ()
Velmi dobrý, ale zároveň krajně ideologicky zabarvený dokument. Uplácení, intriky, pomluvy a lži samozřejmě patří i do výbavy mnohých států, organizací a společenství, které se označují za demokratické. Důležité však zůstává právo člověka se svobodně rozhodnout a zvolit si své zástupce. Zda se nechá ovlivnit demagogií, zastrašováním či materiálními dárky je vždy na každém z nás a i proto si dovolím tvrdit, že se považuju za štastného jednotlivce už jen proto, že v demokratické společnosti žiju, i když i v ní samozřejmě není problém najít její stinné stránky. Z pohledu teorie je vždy diktatura považována za mnohem efektivnější systém s ohledem na jednoduchost rozhodování. Jednotlivec nebo úzká skupina vždy zavelí a stádo jen následuje příkazy. Demokracie se naopak vyznačuje problematickým procesem tvorby rozhodování při kterém je třeba hledat vetšinu z celku. Přes všechny její neduhy, které jsou velmi působivě vykresleny v tomto dokumentu, považuju možnost volby za základ rozvoje svobodného myšlení a budu doufat, že vetšina ostatních bude natolik prozíravá, že nenaletí na sliby, nenechá se uplácet třináctými důchody a nezvolí si někoho podobného jako buclatého intrikánského skrčka Cheng Chenga. ()