Betonová hranice

Jak jsme se chtěli bránit? 23. března 1938 byla vyhlášena mobilizace československé armády.

V druhé polovině 30. let vyrostly na československých hranicích betonové bunkry. Nástup Hitlera k moci byl tehdy pro nás signálem pro vybudování účinné obrany podle francouzského vzoru Maginotovy linie. Zhruba 30 000 civilních dělníků a 2 000 vojáků vytvořilo obrannou linii lehkých a těžkých opevnění od Ostravy až po Bratislavu. Přesto všechno jsme nakonec byli zrazeni a celé pohraničí padlo bez jediného výstřelu do rukou Němců. Jednou ze zachovaných pevností je dělostřelecká tvrz Bouda u Těchonína na severu Čech. Procházíme podzemím a seznamujeme se s jednotlivými částmi pevnostního systému. Jedině zde je možné zhlédnout nepřestavěný vchodový objekt, objekt pro dělovou věž, rozsáhlý podzemní systém bez stavebních úprav (filtrovnu, elektrárnu, kasárna, muniční sklady...) rozsáhlé stopy německých a poválečných zkoušek. Dalším zajímavým místem je areál čs. opevnění v Darkovičkách u Hlučína, který zahrnuje tři pěchotní sruby různého stavebního provedení a různé odolnosti - Alej, Orel, a Oboru - a jeden objekt lehkého opevnění, takzvaný Řopík vzor 37. Srub Alej je vybavený původní výzbrojí, srub Obora byl rekonstruován do podoby z roku 1938, srub Orel byl ponechán ve stavu z roku 1945. Všechny tyto objekty jsou významnou vojenskou stavební památkou na období první republiky. (oficiální text distributora)