Children of Abraham
Obsahy(1)
Prorok Abrahám je ústřední postavou tří významných monoteistických náboženství - křesťanství, judaismu a islámu. Navzdory společnému původu a smířlivému slibu Abrahámovi, že "všechny národy světa se k němu budou modlit", jeho potomci často připomínají rozhádanou dysfunkční rodinu. Tento seriál nutící k zamyšlení se snaží najít odpověď na zásadní otázky: Je-li jediný Bůh, proč existují tři takzvaná monoteistická vyznání? A proč někteří lidé zneužívají náboženství, aby démonizovali své nepřátele, zatímco jiní k nim stavějí mosty?
Vydáme se na poznávací cestu do Svaté země, Egypta, Turecka, Bosny a Spojených států, abychom prozkoumali společné kořeny a hluboké nepřátelství těchto tří vír a odhalili, zda existuje naděje na smírnou budoucnost.
(oficiální text distributora)
Recenze (3)
Slabých 80%. Projekt je rozmáchlý do veliké šíře a tím trpí jeho hloubka. Situaci a problémy spíše konstatuje a zobrazuje, než aby opravdu zaujatě hledal důvody a pokoušel se nabízet náměty k řešení. Navíc zcela abstrahuje od možnosti, že by kořen nenávisti mohl být živen i něčím jiným než jen v náboženstvím. Ale za pozorné shlédnutí to rozhodně stojí. ()
Žádná jiná skupina lidí na světě nebyla simultánně obviněna z odcizení ve společnosti a z kosmopolitizmu, z individualizmu i věrnosti komunitě, z toho, že jsou vyvoleným národem, a z toho že jsou nižší rasou... ()
Je mi líto, že musím dát pouze tři hvězdičky, ale Bohu žel. Kritika čehosi, co dokument popisuje jako "nenávistou vizi" či "rozkol", by snad i za určitých podmínek byla na místě, ale nikoli takovýmto způsobem. Vždyť přeci přístup k ostatním ve stylu: "mám svou ideu a ukážu druhým jak je jedinečná, výjmečná a daleko lepší", je přeci ten přístup, který se sám tento dokument snaží kritizovat. Přiznávám, že i mě samotnému je myšlenka pospolitosti, světového ethosu a mezikulturního dialogu, sympatická, ale o co by mělo jít při jejím šíření? Vnutit někomu svůj názor? Přesvědčit jej zmanipulovanými informacemi, nátlakem či umě nastaveným zrcadlem? Domnívám se, že NE! Neříkám, že vše výše zmíněné tento dokument provádí (tedy alespoň nikoli v nějk zvlášť brutální míře), ale to poslední co by mu mohlo být připsáno je objektivita. A právě objektivita je velice bolestivou Achilovou patou mnoha a mnoha dokumentů (obzvláště náboženských). Pokud ji nebudeme hájit, vyžadovat na obou stranách, pak ztratíme jednu z posledních zbraní zdravého rozumu proti lidem typu Billi Maher (Religulous) a jiným. Nemíním tím jakési úzkostlivé dbání o korektnost, ani pouhé zachycení bez přednesení vlastního názoru, míním tím potřebu oddělovat tyto věci. Dokument by měl být povinován zachytit jak pozitiva, tak negativa a to v takové míře, v jaké se dají v dané problematice nalézt, neměl by se očividně stavět na jednu ze stran a když chce tvůrce vyjádřit svůj názor, jistě má na to nejen právo, ale i jakousi povinnost k divákovi, kterého zajímá, proč toto natočil a z jakých pohnutek. Tvůrce by však měl jasně zdůraznit, že je to pouze jeho pohled, nesrovnávat jej s ostatními, jelikož se to velmi lehce může odsoudit jako vyvyšování jednoho názoru nad druhým (a často se to do těchto oblastí také zvrhá), měl by dát stejný prostor všem "základním stranám", které mají k dané problematice co říci a nejlépe by každý dokumentarista udělal, kdyby nechal svůj názor zaznít až kdesi na konci ve chvíli, kdy divák svůj názor již utvořený má. Ovšem jsme jenom lidé a jakási dokonalost a objektivita nám je cizí již pouze jenom z tohoto faktu. Důležité je proto mít aspoň snahu! Ještě bych rád ospravedlnil své hodnocení v tom smyslu, že sice je tento dokument značně neobjektivní (za to dvě hvězdičky dolů), ale (odhlédnuli od toho, že mi mluví z duše) svůj názor prosazuje přátelskou, neagresivní formou, kdy se snaží o dialog i o jakš tašk zachycení jakéhosi "spektra" problematiky. ()