Nepohodlní

Cyklus o významných osobnostech, které se svou tvorbou, názory či způsobem života dostávaly do konfliktu se společností.

Jednotlivé díly:

1. Niccolló Machiavelli  Niccolló Machiavelli žil na přelomu 15. a 16. století ve Florencii za vlády Medicejů. Do dnešních dob se zachovalo jeho jméno jako syndrom násilí používaného v politice. Chce-li někdo zdůraznit, že jím kritizovaný politik je lump, nazve ho machiavelistou. S průvodci naším pořadem budeme hledat, jestli to není urážka Machiavelliho, jestli jsme myšlenky vyslovené před pěti stoletími pochopili správně. Ale život v politice tehdy a dnes se diametrálně liší. Ve středověku člověk, vstupující do politiky dával v sázku svůj život. Machiavelli o svůj také málem přišel...

2. Jan Amos Komenský  Jan Amos Komenský patřil k nějvětším vzdělancům své doby. To ale neznamená, že měl klidný a spokojený život. Naopak. Bojoval proti válce, a přitom musel stále utíkat před válečnými konflikty, bojoval za vzdělanou Evropu, a setkával se stále s nepochopením. Jeho unikátní metoda výuky jazyků je dodnes nepřekonaná, ale využívána je zvláště v cizině. U nás se pomalu vytrácí povědomí o Komenském a skoro to vypadá, že to není náhoda, ale že za ignorováním myšlenek a odkazu Jana Amose, je mnohem víc, než se na první pohled zdá...

3. Kristina I., švédská královna  Kristina I. se stala královnou v době, kdy byla ještě malým děvčátkem. Tatínka ztratila ve třech letech, maminka ji nikdy neměla ráda. Možná i to byl důvod, proč se postupem doby stala jednou z nejvzdělanějších žen své doby. Svými znalostmi si získala úctu celé Evropy. Ona ale chtěla mnohem víc... Do našich dějin se vepsala uloupením sbírky císaře Rudolfa II., do dějin Francie zavražděním svého člověka přímo v sále zámku Fontaine Bleau. Měla se stát královnou Itálie, ale zradou o všechno přišla. Opustila protestantskou víru a s tím i své rodné Švédsko...

4. Taras Ševčenko  Taras Ševčenko žil 47 let. Z toho 24 jako nevolník, 10 ve vyhnanství, 3,5 roku pod policejním dozorem a 8 let na svobodě. O Ševčenkovi se mluví jako o malíři, básníkovi, prozaikovi, mysliteli, národním buditeli. Byl kobzar, bard, prorok i mučedník, a především mluvčí Ukrajinců. Je až neuvěřitelné, nakolik je jeho tvorba univerzální, jak překážela všem režimům; tomu carskému i tomu sovětskému, který nastoupil dlouho po Ševčenkově smrti. Ale jeho tvorba a tvorba drasticky umlčovaných kobzarů se stala součástí národního uvědomění 50 milionů lidí...

5. Josef Přibík  Byl vynikajícím, ale v Čechách nedoceněným dirigentem s rozsáhlým hudebním vzděláním. Když v Praze nevyhrál konkurs na místo šéfdirigenta Prozatímního divadla, odjel na doporučení P. I. Čajkovského do Ruska. Jistý čas působil v kyjevské opeře, na Kavkaze založil velké pěvecké sbory, nakonec přesídlil do Oděsy, kde vybudoval a řídil až do své smrti Národní divadlo s vynikajícím operním souborem a světovým repertoárem.

6. Bertha von Suttner  Bertha von Suttner měla velikou zásluhu na rozhodnutí Alfreda Nobela věnovat své jmění k ocenění práce lidí, kteří se zasloužili nejvýznamněji o pokrok v jednotlivých vědních oborech, a také v oblasti míru. Berta Suttnerová byla oceněna touto mírovou cenou jako první žena v roce 1905. Poselství Berty Suttnerové současnosti spočívá v myšlence, že je nezbytné trvale usilovat o vytváření předpokladů pro mírové, humánní řešení rozporů ve světě.

7. Jack London  ... byl nepohodlný už jako dítě. Neměl kamarády a velice brzo začal žít jako dospělý. Rychle četl, ale propadl také alkoholu a živil se všelijak. Poznal strašnou dřinu v továrnách i drsný život na moři, vydělával na živobytí pro celou rodinu, když jeho matka neměla práci. Začal psát povídky o drsném životě zlatokopů, které nikdo nechtěl vydávat. Obdivoval myšlenky Marxe a hledal jejich uplatnění v praxi. Vstoupil do socialistické strany a pak z ní vystoupil, protože se mu zdála málo levicová, málo revoluční. Když začali čtenáři jeho tvorbu číst více než romány jiných spisovatelů, stal se nejlépe placeným autorem na světě. Koupil si ranč, který se stal trnem v oku jeho soudruhům ze strany. Podle nich stavbou milionářského sídla straně škodí. Proto jeho odchod s radostí přivítali. Žil v neustálých dluzích a vždycky byl kolem něj rozruch. Jack London byl patrně příliš nepohodlným jakékoliv době, tu byl příliš doleva, tu se stavěl k válkám jako pacifista, tu zatracoval neprůbojnou levici. Levicový milionář to nemohl mít nikde lehké. Zemřel na svém ranči tak nešťastně, že se historici nemohou dohodnout, jestli to byla sebevražda nebo nešťastná náhoda. Zůstaly po něm knížky, které inspirují nejednoho člověka, aby si vyzkoušel život se zlatokopeckou pánví v rukou nebo na saních tažených psím spřežením...

8. Císař Karel I.  Poslední císař Rakouska-Uherska nastoupil na trůn v roce 1916 uprostřed zničující 1. světové války, jejíž krutost poznal i osobní zkušeností z bojišť. Proto usiloval o její zastavení. Jeho humanitní cítění se projevovovalo opatřeními i v sociální oblasti, když jako první na světě vybudoval Ministerstvo sociálních věcí. Byl sice zastáncem zachování mocnářství, ale nikoli jako svého vlastnictví, nýbrž jako soustátí rovnoprávních federálních států. Nic z toho se mu však už naplnit nepodařilo. Zemřel v nedožitých 35 letech v internaci na ostrově Madeira. Anatol France o něm napsal, že byl jediným slušným mužem té doby, který chtěl opravdu ze srdce mír, ale nikdo ho neposlouchal...

9. Anna Pammrová  Spisovatelka a překladatelka, která svými názory, jež jsou dodnes aktuální, značně předběhla svoji dobu, což jí tehdejší současníci zazlívali. Po nezdařeném manželství prožila několik desítek let ve Žďárci na Tišnovsku v úplné samotě, nikoli však v izolaci od světa. Dopisovala si s básníkem Otokarem Březnou a německým filosofem Lessingem, jehož díla rovněž překládala. Celý život brojila proti konzumnímu způsobu života a civilizačním prohřeškům proti přírodě.

10. Jakub Deml  Jakub Deml se v mládí přátelil se zakladatelem Komunistické strany B. Šmeralem. Když prohlédl záludnost výkladu marxistické ideologie, prozřel a začal se družit s katolíky. Jenže ani ti ho nenechali dlouho ve svém lůně, a tak se Jakub Deml potýkal se všemi neduhy doby a dob. A navíc, jeho poezie je tak silná, že některé lidi fascinuje a uhrane, jiné dráždí k nepříčetnosti... Jeho nepohodlnost je zřetelná: člověk s vlastním názorem, citlivý básník, kouzelník obrazové imaginace; co dělá v naší době?

11. Otec a syn Hejdukové  Bedřich Heyduk se narodil v roce 1832. Vystudoval lesnictví a hospodářství na technice v Praze a rychle se stal uznávaným odborníkem v zemědělství. Jeho schopností si všiml hrabě de Carrier a požádal ho, aby se ujal správy statků v Rusku. Zklamán tím, co tu uviděl, začal Heyduk psát do odborného tisku. Jeho článků si všiml kníže Michail a nabídl mu práci na svých pozemcích. Heyduk zjistil, že u Černého moře jsou nejlepší podmínky pro pěstování vinné révy, dokonce lepší než v Burgundsku. Tak se začala nejen úspěšná kariéra jednoho Čecha a jeho syna, ale i proslaveného ruského "šampaňského". V té době tam přijelo velké množství Čechů, kteří svou prací vybudovali budoucí slávu nynějšího města Novorossijsk. Kruté "odměny" za všechnu tu dřinu se našim krajanům dostalo od Josifa Vissarionoviče Stalina...

12. Karel VI. Schwarzenberg  Potomek slavného rodu byl totálně "nepohodlný" - liberalismu, nacismu i komunismu. Narodil se do republiky, která rodu zabavila půl majetku a zrušila šlechtické tituly. Český vlastenec, který ale nebyl nadšen z politických poměrů v Masarykově republice. V září 1938 inicioval petici českých rodů na podporu integrity české země. Nacisté rodu zabavili další část majetku. V roce 1945 organizoval květnové povstání na Čimelicku, byl zraněn a vyznamenán. Po převratu v roce 1948 odešel do exilu, tam se přeškolil na "obyčejného" historika. Pracoval jako archivář pro své vlastní příbuzné. Vytvořil rozsáhlé dílo, které ale zůstalo torzem. Přesto je v jeho textech čitelné velké vlastenectví a ohromný smysl pro humor, který dokáže provokovat i dnes...

13. Miloslav Švandrlík  Ti, kteří upadli v nemilost některého z režimů a stali se nepohodlnými, byli ve velké většině milováni celým národem. A mezi ně bezesporu patří i Miloslav Švandrlík. Ve svém bytě denně "drásá" (jak sám říká) další stránky dalších knížek, kterých vydal za svůj život požehnaně. Největší devizou jeho tvorby je humor. A humor, jak nás poučily dějiny, je vždycky mocipánům nepohodlný. Pan Švandrlík říká: "... oni když humor nepochopí, vždycky si myslí, že to bylo namířeno proti nim..." (oficiální text distributora)