Traffic

O tento film jsem se původně začal zajímat kvůli blogovému doporučení Radima Špačka (ano, to je ten režisér, co natočil Pouta a připravuje Festival bollywoodského filmu). Má očekávání vzrostla, když jsem si na internetu přečetl reakce indických diváků . Malajalámská kinematografie byla odjakživa známá vynalézavými a nápaditými snímky a její pověst s mezinárodních kritických kruzích se blíží oceňované kinematografii bengálské. S vědomím této skutečnosti dokáží nadšené ohlasy o údajné malé filmové revoluci opravdu nabudit. Žel s filmem přišlo velké zklamání. První problém vychází už z toho, že Rajesh Pillai pokusil spojit dva již trochu ohrané náměty, které jsou sice divácky vděčné, ale nepříliš kompatibilní. Tím prvním jsou trable s automobilem, který z nějakého důvodu musí vysokou rychlostí projet řidičsky nepříliš komfortní trasu (zde se jedná o včasné doručení srdce k transplantaci) a tím druhým střípkovité vyprávění o osudech mnoha lidí, kteří se sice neznají, ale jejich životní cesty jsou porůznu propojeny. V Traffic bohužel dochází k tomu, že nejenže rozvíjení námět č. 2 příliš upozaďňuje námět č. 1 a ubírá mu téměř všechno napětí, ale i k tomu, že tyto náměty nejsou samy o sobě dobře rozvedeny. Ústřední linie s převozem srdce je příliš chtěná a nelogická. Copak vzburcování rozsáhlé policejní akce, kdy příslušníci po celém jednom svazovém státě vyklízejí ucpané silnice pro jeden džíp Maruti, bylo vážně jednodušeji realizovatelnou cestou, nežli zorganizování mimořádného letu letadla či vrtulníku? Ano, zaznělo tam cosi o nevhodných povětrnostních podmínkách, ale ty byly ve filmu - kde se nehnou ani listy na stromech - vidět kde? (komentář není dokončen) (08.09.2011)