Gandhi to Hitler

Nevadí mi že Hitler a jeho banda jsou typičtí indové, že se ve filmu mluví směsicí hindštiny a angličtiny, stejně jako v jiných bollywoodských filmech. Jenže Dear Friend Hitler je naprostá selhávka ve všech ohledech a především scénaři. Režisér měl v plánu natočit film jež ukazuje vliv Gandiho dopisu na Hitlera. Ty skutečně existovaly, avšak nikdo neví jestli si je Hitler vůbec někdy přečetl. Kromě úvodní scény však už o nich není ani zmínka a celý film se skládá ze tří hlavních linií: 1. Hitler a Eva Braun v bunkru během posledních hodin života - skoro jako remake Der Untergang, problém je v tom, že Hitler je dost směšně zahraný a ani zbytek nácků není zrovna přesvědčivý. Hitler v podání Raghubira Yadava si čte Shakespeara v originále a cituje svým podřízeným své oblíbené části a ke konci se až směšně přehnaně třepe. 2. Mahatma Gandhi jež kamsi jde a cestou rozdává moudra - což by možná byl zajímavý protipól Hitlerovým akcím, musel by být ale v jiném filmu. 3. Jakási indická vojenská jednotka jež pomáhala Německu a teď se pěšky vrací domů - Dost podivná část, nicméně film zaměřený jen na boj a návrat téhle jednotky by mě celkem zajímal. Snímek byl očividně dost levný, díky čemuž se záběr na údajný Berlín sestává z nedozírného lánu pole a pár převrácených aut, Hitlerův bunkr tvoří asi dvě chodby a tři pokoje a indická jednotka, jež se podle mapy má nacházet v Alpách, si kráčí v typicky středoasijských kopcích. Na vážnosti moc nepřidává ani to, že je v oficiálních titulcích jméno Evy Braun občas napsáno jako Eva Brown. Nejvíce jsem ale stejně doufal že uvidím zpívajícího a tančícího Hitlera. Ani na to nedošlo!! (17.10.2011)