Horké léto v Kábulu

Je přesně pět let od Dubnové revoluce a do země na pozvání vlády Demokratické republiky Afghánistán přilétá sovětský chirurg Fjodorov přednášet na Kábulské univerzitě. Vidí, že hlavní město chce žít v míru, staví se nové domy, infrastruktura, školy, nemocnice, funguje rádio i televize, rozvíjí se kulturní život, hrají divadla, národ má své pěvecké hvězdy jako jinde ve světě... O to víc ho udivuje, že na těch samých ulicích chodí stále i ženy v čádoru, anebo kolik dětí neumí číst ani psát.
Ještě se ani nezabydlil a už se chtěl podívat do místní nové nemocnice a více méně bez odpočinku se po letu hned pustil do operací. Přivezli novou várku raněných. V nemocnici jsou léčení dušmani drženi v oddělených pokojích, a protože jednoho z mladých mudžahedínů profesor operoval, zajímal se o tyto pacienty více. A vyptával se i na důvody, proč vzali do rukou zbraň: většinou kvůli výhrůžkám ze strany často zahraničních bojovníků, kteří se zjevili znenadání – hrozili smrtí jejich blízkým, vypálením vesnice, někdy šlo pro chudé rolníky o možnost vydělat si minimální plat, ale leželi tu i fanatici. Při práci v nemocnici se stává později naneštěstí i očitým svědkem islamisty spáchaných vražd. S podporou z Pákistánu se snaží znovu získat moc a neštítí se ničeho. Vraždí heparinem pacienty na lůžku i fyzicky lékaře na ulici. Profesor se dokonce sám nakonec ocitá v ohrožení života, když letí navštívit své dávné studenty do Kandaháru. (chamonix)