Recenze (2)
Dokonale vyjádřené stanovisko... Mistrovký doklad vhodně zaujatého dokumentu, jehož autor/střihač dělá zásahy do původního materiálu pouze proto, aby definoval vlastní názor. Ať se kritici, kteří by nejraději čistou „objektivitu“, ohlédnou v jiných vodách (ideálně nefilmových) – bez postoje umění nemá význam, bez subjektivity neexistuje. Dramaticky sestříhaný záznam slyšení nechvalně proslulého senátora Josepha McCarthyho zastihlo neurvalého demagoga v době, kdy jeho metody a vliv začaly pomalu slábnout. McCarthy obvinil z komunistické infiltrace samotnou armádu, což bylo příliš silné kafe a v důsledku dalších protichůdných jevů vedlo odpovědné k odvaze pohnat wisconsinského senátora před senátní výbor. Výsledkem byl dlouhý maratón proslovů a invektiv všech zastoupených stran, v podání de Antonia zhuštěných do formátu příběhu o zlosynovi, jehož praktiky ze začátku budí hrůzu a na konci jsou prázdným tlacháním. Režisér využil kvalitní dostupný záznam, vícero kamer místy monitoruje dění mimo řečníky, zvuk je dostatečný a celé vystoupení dává přes skokové střihy po všech stránkách smysl. McCarthy dokonale ovládá pravidla slyšení, zdánlivě unavený a poddajný hlas (ano, mýty tvrdí cosi o alkoholikovi...), ve skutečnosti dokonalá obratnost v přenesení dialogu do vlastních vod. Nedělá mu problém pozurážet lidi kolem aniž by užil jediné vulgarity, stačí výraz pohrdání, kterým častuje okolí. Proti takhle bezskrupulóznímu kalibru se dá bojovat jedině hlučným (lehce manipulujícím a líbívým) způsobem a není náhoda, že průběh slyšení vypovídá o neviditelném snižování politické kultury. Což je věc na pohled nenápadná, ale „těžíme“ z ní dávno po odchodu konkrétního jedince. Emile de Antonio vytvořil experiment o nepoddajnosti demokracie. V rámci možností učinil maximum, část aktivity zůstává na divácích... ()
Skvěle sestříhaný záznam slyšení McCarthyho (i s titulky). ()